Facebook
Instagram
Mladé holky se do ní navážely, že je ve svém věku trapná. Proto když Vendula Pizingerová přemýšlela o názvu své nové rubriky na Lifee.cz, rozhodla se obrátit jejich kritiku ve svůj prospěch. A tak vznikla Máma na přechodu. Trochu bláznivý, trochu úsměvný, trochu vážný týdeníček obyčejné, byť slavné mámy dvou kluků. V prvním díle se Vendula věnuje trampotám s ročním Josífkem, ženskému myšlení i oslavě padesátin, kterou korunovala cesta na daleký sever.
Když jsem vymýšlela název, jak by se moje rubrika měla jmenovat, napadaly mě různý vznosný a vzletný jména, ale potom jsem si uvědomila, jaká je realita. Podle některých žen patřím do starýho železa. Občas se mi stává, že si na Instagramu přečtu nějakou jedovatou poznámku od dvacetiletých holek, že jsem v padesáti trapná. Nevím, třeba jsem. A tak mě napadlo, když na člověka něco podobného útočí, měl by to obrátit ve svůj prospěch a udělat si z toho srandu. A od toho se odvíjí název rubriky.
Podle mladší generace by se mohla jmenovat třeba Zebra pro ženy v přechodu. A jak jsem si s touhle myšlenkou pohrávala, vypadl z toho název Žena na přechodu. Myslím, že jsem se z toho docela dobře vylhala. A možná je lepší Máma na přechodu, to je ten správná název! Tahle rubrika by měla ukázat těm, kteří mi fandí, i těm kteří do mě šijou, jak se mi žije, jak snáším denní peripetie, jak jdu z činnosti do činnosti, z radosti do radosti nebo i z problému do problému.
Pepíček mi to pěkně osolil
Včera jsem po dlouhé době pracovala až do osmi do večera. To znamená, že můj muž vyzvedával Pepíčka a staral se o něj. Měla jsem správní radu, kde se setkají všichni z Kapky naděje. Nejdřív mi chodily zprávy, na které jsem neodpovídala, jelikož jsem je neviděla. Pak mi volal starší syn Jakub: „Mami, kde je mlíko? Mami, kde jsou lahvičky?“ Tak začali chlapi hledat, aby mohli nakrmit malého Josefa.
Dopadlo to tak, že když jsem večer přišla domů, zjistila jsem, že mu do lahvičky dali dudlík na kaši, který má obrovskou díru. Takže kluk byl chudák celej politej. Ale přežil to. A tohle vás denně potká xkrát. Jsem šťastná, že Josefa máme. Určitě to stmelí rodinu a pro mého muže je to obrovský nový poznatek, že existuje i jiná láska. Je to velký dar pro moji tchyni, která tím získala jiný životní rozměr. A já jsem za to ráda, že se to podařilo a že jsme si to všichni mohli společně dát.
Pravdou je, že moje první dvě děti spaly a byly hrozně hodný, zato Pepíček mi to pěkně osolil. Ale věřím, že vše se v dobré obrátí a přestane spát mezi rodiči a na mamince. Zase na druhé straně, já se o to teď nijak nesnažím. Když se ráno mazlíme, je to fajn. Když dítěti můžete dát lásku a dotyky, je to to nejkrásnější. Takže proč ne? Už jsem si myslela, že mě to nepotká.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jak jsem kradla a očuchávala miminka
Když s Kapkou chodíme po nemocnicích, tak jsem tam vždycky „kradla“ miminka a čichala si k nim. A potom jsem viděla ty větší děti a říkala si, no jo, ale ona ta miminka přece vyrostou a není to jen ta roztomilá sladká záležitost. Je to velký úvazek. Jdete do restaurace, děti tam křičí, běhají, brečí, ale na druhou stranu vám přinášejí obrovskou emoci. A máme velkou šanci se od nich učit.
Kromě toho, že teď nestíhám vůbec nic, tak nestíhám ani cvičit. Mohla bych s Pepíčkem lézt po čtyřech. Myslím, že kdybych s ním takto dvacetkrát přelezla obývák, slušně by mě bolely břišní svaly a nemusela bych ani do posilovny. Tak to prostě je. Věřím, že si ten život nějak časem zharmonizuju, že budu stíhat ještě víc než dosud.
Proč se s chlapy nedá dohodnout?
Mám radost, že se s vámi budu dělit o svoje myšlenky, protože je to příjemný. Ne všichni si myslí to, co já, protože já občas také nemyslím. A někdy zase přemýšlím až moc. Je dokázané, že ženy přemýšlejí asi o 60% víc než muži. Proto se občas nemůžeme dohodnout. My máme všechno promyšlené, oni ne. A přišla jsem na to, asi tedy dost pozdě, že v některých situacích vůbec nevíme, co po nás muži chtějí, a naopak. Zvláštní.
Včera večer jsem přišla pozdě domů, manžel se díval na televizi. Přisedla jsem si a chtěla se také dívat. A on mi říká: „Vypni to.“ Já na to: „Tak já to nastavím, že se to vypne samo za půl hodiny.“ On: „Vidíš, my se prostě nemůžeme normálně dohodnout.“ Tak jsem milou televizi vypnula. A co to znamená? Je to dohoda? Nebo jsem ustoupila? Nevím. Takový je prostě život.
Narozeninová cesta na Island
Těším se, že budu psát o cestování. Máme za sebou dobrodružný výlet na Island, kde mě čekalo hned několik překvapení. Letenky na Island jsme měli koupený už delší dobu. Dala jsem je Josefovi k narozeninám, že s tím spláchneme zároveň i narozeniny moje. Když Josef dárek dostal, úplně nejásal. Ještěže už se dneska neplatí ty šílené účty za roaming, celé dva dny mi pípal telefon.
Chtěla jsem na Island v únoru, kdy je ještě období polární záře. Josef dělá hezký fotky, a tak mě napadlo, že by si chtěl polární záři vyfotit. Jelikož jsem kupovala letenky v největším covidu (vlastně jsme ho měli v tu dobu celá rodina), letecké spojení nebylo dobré. Celý den čekání a Amsterdamu, kde jsem si samozřejmě chtěla dát prosecco – 250 Kč za skleničku. Josef říkal, že jsem fakt blázen. Tak jsem ho pro něj poslala jenom jednou a další dvě si objednala sama.
Čekání bylo fakt dlouhý a nebavilo mě, tak jsem se šla podívat po letištní hale a koupila jsem si ve Scotch&Soda tepláky. Už když jsme se doma vypravovali, musela jsem se sbalit do jediného malého batohu. Tak si to představte, když jedete na Island a víte, jaká vás čeká zima. I když mi bylo řečeno, že je tam jenom na nule. To jsme se přesvědčili, že není tak úplně pravda.
Josefovou podmínkou bylo, že poletím v teniskách a džínách. Chtěla jsem si vzít boty s kožíškem a kožený kalhoty. No nic. Celou dobu na Islandu jsem pak přemýšlela, proč mám na nohou tenisky. Vysvětlení přišlo až poslední den, když jsem zjistila, že neodlétáme zpátky do Prahy. Josef umí překvapit. Co jsme na Islandu zažili, kam naše cesta pokračovala a kde jsme pak omrzliny zahřívali, se dozvíte příště.
Budu ráda za vaše komentáře. I na Instagramu, když se podělíte o svůj názor nebo své zkušenosti. Tak dejte vědět, co by vás zajímalo.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
