Facebook
Instagram
Po tragické autonehodě zůstal Marek sám se svým synem. I když mu pomáhají babičky, není to ono. Proto hledá ženu, která by nahradila jeho manželku. Jenže ty, které zareagují na inzerát, se na roli matky moc nehodí.
Ženil jsem se docela pozdě. A ani pak jsem nespěchal, abych se stal otcem. Moje milovaná žena naopak neustále mluvila o tom, že vztah není kompletní bez dětí a že touží co nejdříve se stát matkou. „Budoucnost je těžko předvídatelná,“ říkala mi často. „Pokud by se jednomu z nás něco stalo, mít dítě by znamenalo, že ten druhý se nebude cítit tak sám. Část nás by tu stále byla...“
Kluk je po mamince
Když byla těhotná, její krása rozkvetla, jako by ji osvětlovala vnitřní záře.
„Bude to kluk,“ předpovídala moje maminka. „Když žena čeká kluka, stane se krásnější. Holčička naopak mamince krásu bere.“
Náš chlapeček byl kopií své mámy. I když jeho kůže byla ještě zvrásnělá a růžová, už tehdy byly vidět ty stejné roztomilé rysy – hezky tvarovaný nos, krásné obočí a baculatý obličej. Měl jsem pocit, že zdědí její popelavě šedé oči. A nemýlil jsem se. S každým dalším dnem jsem v Honzíkovi viděl stále víc jeho maminku.
Dnes už mi zbyl jenom on. Nechci se k tomu moc vracet, ale silnici, na které vyhasl její život, se dodnes vyhýbám...
Říkali mi, že si mám najít ženu
Ještě ani nebyla pohřbená a lidé mi říkali, že sám to nezvládnu. "Žena je něco jiného, ale chlap s dítětem a neustále na cestách? Musíš si najít nějakou ženskou a začít znovu...“ slyšel jsem ze všech stran. Že mají pravdu, jsem si uvědomil, když jsem viděl, jak se obě babičky starají o mého malého syna. Doslova se praly o to, která ho bude chovat. Zahrnovaly ho přehnanou láskou, nedaly mu šanci, aby něco udělal sám. Bděly nad ním, jako by bylo třeba neustále ho chránit před nějakým neštěstím.
Nikdy se neměly moc rády. Teď měly příležitost dostat ze sebe všechnu tu zlobu, která v nich bublala. Obě byly vdovy s hromadou volného času. Každá byla přesvědčená o své neomylnosti a nadřazenosti nad tou druhou. Pro mě, dospělého muže, byla jejich společnost utrpením. A co teprve pro dítě, které nechápalo, proč místo milující a jemné maminky jsou s ním tyhle dvě bláznivé ženské!
Přiznávám, že ani já nejsem bez viny. Někdy jsem utekl z domu a vzal si další směny, jen abych to všechno neviděl a nepropadal depresím. Mezitím byl můj syn víc a víc neklidný. Jednou jsme spolu šli na očkování. Udělal tam takovou scénu, že nás doktorka poslala k psychologovi, protože měla podezření, že Honzík může trpět neurózou.
Začal jsem pro syna hledat maminku
Dlouhá léta jsem jezdil s kamionem. Teď jsem odešel z práce, i když mě bavila a byla dobře placená. Získal jsem certifikát a nastoupil do autoškoly jako instruktor. Mohl jsem kdykoli zajet domů a zjistit, jak se věci mají. S Honzíkem vždy byla některá z babiček, ale stejně jsem chtěl mít přehled.
Dalším krokem bylo zveřejnění inzerátu na internetu. Napsal jsem do něj: „Hledám inteligentní a trpělivou paní na péči o syna. Sňatek je možný...“ Ani ve snu by mě nenapadlo, že dostanu tolik odpovědí! Ženy posílaly své fotografie, některé pózovaly téměř nahé a v nepřirozených polohách. Takové e-maily hned putovaly do koše...
Některé kandidátky se zdály být příliš nezralé a nezkušené, zatímco jiné byly příliš staré. Bál jsem se, že nebudou mít dostatek energie a vytrvalosti. Další skupina žen měla své vlastní děti, což jsem neviděl jako problém. Naopak jsem věřil, že pro Honzíka bude lepší vyrůstat s dětmi, protože většinu času trávil s babičkami.
Když jsem ho vzal na hřiště, neuměl si moc hrát s jinými dětmi. Cítil jsem se trapně – bral hračky ostatním, křičel, utíkal a plival. Žádné dítě si s ním nechtělo hrát. Rozhodl jsem se ho poslat do jeslí, ale vydržel tam jen dva dny. Jeho záchvaty byly tak silné, že jsem ho nedokázal donutit, aby zůstal. Dnes toho lituji – měl jsem to těžké období přetrpět.
Možná kdyby se mu vychovatelka ve školce věnovala celou dobu, bylo by všechno v pořádku. Bohužel se musela starat i o další děti, což mého syna přivádělo k zuřivosti. Proto jsem se rozhodl setkat s potenciálními kandidátkami na novou maminku. Dodnes mi běhá mráz po zádech při vzpomínce na některé z nich...
Žádná žena nebyla vhodná
Bydlím v opravdu pěkném domě, který obklopuje krásná zahrada. Kdykoli nějaká žena poprvé vkročila do mého domu, hned vykřikla: „To je nádherné místo! O takovém domově jsem vždy snila...“
Jakmile vešly dovnitř, i když nepadlo ani slovo, jejich chování mi snadno prozradilo, co si myslí. Proto jsem začal dělat takový malý test. Pokud po příchodu nejprve bloumaly po domě, nahlížely do každé místnosti a teprve na závěr se zeptaly na syna, hned jsem věděl, že nemá smysl dál se s nimi bavit.
Také ženy s přehnaně dlouhými nehty, silně nalíčené, nastrojené, s upravenými vlasy a pronikavě vonící parfémem... Přemýšlel jsem, jak by reagovaly, kdyby jim můj syn zašpinil tričko čokoládou nebo na ně rozlil džus.
Žádná se mi nelíbila. Řekl jsem jim to rovnou. Jejích reakce byly různé. Některé mě přemlouvaly, abych si to rozmyslel, jiné souhlasily s mým názorem. Jedna dokonce požadovala, abych jí proplatil cestovní náklady! Nejvíc mě šokovala žena, která se začala svlékat. Naznačovala, že bychom měli nejdříve zjistit, jestli si budeme vyhovovat v posteli...
Syna raději vychovávám sám
Jednoho dne mě navštívila žena, která měla syna. K mému překvapení se Honzík nesnažil brát mu hračky, možná proto, že chlapec byl starší a silnější. Když mě navštívili podruhé, žena navrhla, že by u mě přespali.
Pustila se do vaření večeře a ještě mě poslala do obchodu pro nějaké potraviny. U pokladny byla obrovská fronta. Když jsem se vrátil, jídlo už bylo na stole. Nečekala na mě. Její syn už baštil dezert, můj Honzík seděl sklesle nad studenou mléčnou polévkou a odstrkoval lžící škraloup, který oba nesnášíme.
„Musí to sníst!“ nařídila ta ženská přísně. „Nevstane od stolu, dokud to nesní!“
To mě vytočilo! Ale myslím, že jsem se přesto zachoval slušně, protože jsem zavolal taxi a zaplatil za její odvoz. Jen je škoda, že to Honzík musel zažít. Teď se o něj starám sám. Babičky přicházejí na střídačku, každá maximálně na čtyři hodiny denně. A já po práci peru, uklízím a vařím. Honzík se mnou spí v posteli, kde kdysi ležela moje žena. Vím, že to není správné, ale oba se cítíme lépe, když víme, že jsme jeden druhému nablízku.
Kdybych teď zveřejňoval inzerát, zněl by asi takto: „Hledám partnerku, která by dokázala být milující manželkou a starostlivou maminkou. Měla by mít zlaté srdce a milovat děti. Nebude to snadné, protože jak já, tak můj syn jsme si od života už dost vytrpěli. Přesto máme v sobě stále spoustu lásky, kterou chceme dát té správné osobě...“
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
