Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Markéta nastoupila do své první práce plná očekávání. Brzy ale zjistila, že největším problémem nebude práce samotná, nýbrž její nadřízená. Vztah, který měl být profesionální, se změnil v něco, co jí bylo čím dál nepříjemnější.
Do firmy jsem nastoupila hned po škole a byla jsem nadšená, že jsem dostala šanci. Práce mě bavila a kolektiv byl fajn, až na jednu věc – moji šéfovou. Byla přibližně ve stejném věku jako má máma a od začátku se ke mně tak i chovala.
Ten tón mi byl povědomý
„Milá princezničko, tak takto opravdu ne! Do večera už žádnou kávičku, dokud to nedoděláš!“ recitovala afektovaně před celou kanceláří, šermovala mi prstem těsně u obličeje a protáčela u toho oči. Její chování mě zaskočilo. Přesně takhle na mě občas mluvila máma. Ale tak před sedmi osmi lety, teď už opravdu ne. Navíc na žádné pauzy s kávičkou a cigárkem v kuchyňce nechodím!
A takových ponižujících a zesměšňujících proslovů ke mně měla několik. Když jsem se ohradila, přišla odpověď typu: „Ale, ale, děvenko, musíš se ještě hodně učit!“ Navíc jsem si nebyla vědoma toho, že bychom si kývly na tykání – ona mi jednoduše ihned tykala, já slušně vykala.
Překročila osobní hranice
Vzhledem k tomu, že nejsem konfliktní a nešla jsem do sporů, zacházela šéfová stále dál a začala komentovat i věci mimo pracovní sféru. „Proč máš zase tak krátkou sukni? Vždyť tu žádní hezcí chlapi nechodí. Ty nemáš přítele?“ plácla třeba, když jsem přišla do práce v krátké sukni.
Jindy zase pronesla: „Dnes jdi spát dřív a bez mobilu! Zítra pro tebe mám důležitou práci, tak ať ta práce za něco stojí!“ To už bylo opravdu přes čáru. Zkoušela jsem to řešit v klidu. „Ráda bych, aby náš vztah zůstal v pracovních mezích. Je mi nepříjemné, když se mnou probíráte mé osobní věci,“ řekla jsem jí. Usmála se a mávla rukou: „Já to s tebou myslím dobře. Buď ráda, když tě někdo poučí, jednou to oceníš.“
Rozhodnutí, které uzrálo
Neocenila jsem to. Když mi před týdnem řekla, že bych neměla tak sladit, že mi to zjevně nedělá dobře na pleť, bouchly mi saze. Trápí mě hormonální nerovnováha, kterou aktuálně řeším, a to se bohužel projevuje i na mé pleti. Ale co je do toho ženě, která mi má říkat, jakou tabulku mám vypracovat?
„Iveto, tak už dost! Nikdy jsem ti nekývla na tykání, nikdy jsem tě nežádala o rady ohledně zdraví, osobního života a všeho, co se ho týká – například oblečení a vztahů! Takže bych ocenila, kdybys ses podle toho chovala. Jsi má šéfová, ne má matka!“ řekla jsem velice ostře a záměrně jsem té ženě také tykala. Kancelář ztichla. Všichni na mě hleděli. Iveta lapala po dechu. „Co mi tykáš, parchante nevychovanej!?“ vykřikla. „A co mi tykáš ty?“ opáčila jsem klidně, parchanta jsem si odpustila.
Pak přišlo vyhrožování, že mě vyhodí na hodinu, že jsem drzá a podobné řeči. Byla jsem na to připravená a sdělila jí, ať si přečte zákoník práce, protože na něco takového nemá právo. Než se nadechla, dodala jsem, že můj věk jí k tomu rozhodně neopravňuje a s mou prací jsou zákazníci dle emailů zjevně spokojeni. Nyní mi běží výpovědní lhůta, šéfová mi vyká, chová se profesionálně a já trochu přemýšlím, zda výpověď nestáhnu. Možná už jsem si nastavila ty správné hranice.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
