Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Martina si opakovaně během dvou let vzpomněla na hrůzostrašnou tragédii na Filosofické fakultě. Vnímá rozsah lidského neštěstí a jako matka si uvědomila křehkost života. Vteřinu, která může změnit osudy lidí. A vystavěla si v sobě vlastní svět, kde převládá pokora.
Když jsem byla mladá, život jsem vnímala jako něco automatického. Stejně jako zdraví, bezpečnost a lehkost bytí. To se změnilo v okamžiku, kdy se poprvé po narození můj syn nadechnul.
Mateřství je krásné a zároveň těžké
Moje cesta k mateřství nebyla jednoduchá a musela jsem překonat nejednu překážku. Ale od prvního okamžiku jsem věděla, že to bude životní etapa, která bude plná výzev a naplní mě láskou. S každým rokem můj cit sílil. S každým rokem jsem psychicky dozrávala a stávala se zodpovědnější, moudřejší a empatičtější.
V současné době je můj syn mladý muž studující vysokou školu. Jako matku mě hluboce zasáhla tragédie, která se stala před dvěma lety na Filosofické fakultě. Pamatuji si, jak jsem seděla u televize, plakala a cítila všudypřítomnou bolest. Jak přibývaly informace, zvětšovala se moje bezmoc.
Pocit, který jsem zažila, byl nepopsatelný
Představa, že bych přišla tímto způsobem o své dítě, je nepředstavitelná a soucítím s každým, koho se tato tragédie dotkla. Jen těžko si umím představit, co museli prožít studenti, jejich rodiče, profesoři i náhodní kolemjdoucí. Byl to den, kdy se změnil svět. Pláču při představě, jak moc museli být studenti stateční. Pláču při představě, jaký strach museli zažít jejich rodiče.
Jen ta představa mě na nějakou dobu paralyzovala. Cítila jsem tlak na hrudi ze strachu. Ze ztráty jistoty. Jeden člověk změnil životy mnoha lidem. Sledovala jsem zprávy v médiích a bylo to smutné čtení. Křehkost lidské psychiky, křehkost lidského života... to vše doznívalo a rezonovalo v mé hlavě s každou zprávou.
Vystavěla jsem si v sobě vlastní svět
Od té doby přemýšlím nad smyslem života. Od tragédie na Filosofické fakultě více vnímám smutné osudy lidí kolem nás. Jsem vděčná osudu, že jsem matkou, že mám zdravého syna a že můžeme žít život takový, jaký chceme. O to více se snažím konat dobro. Jako poděkování.
Každý měsíc, když mi finance dovolí, pravidelně posílám nějakou částku potřebným lidem. Vybírám si je sama. Někdy pošlu pár stovek, jindy si mohu dovolit poslat víc. Vystavěla jsem si v sobě svůj vlastní svět. Mám v sobě víru, že empatie k druhým dělá svět lepším. Když se na někoho usměji, je to milé gesto a třeba někomu zlepší den. Těší mě, že mohu pomáhat i finančně. A k tomu vedu i svého syna.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
