Ty nejsi má máma, ale teta: Příběh holčičky, která si našla svou pravou rodinu, když jí bylo osm let

Dle statistik udržují dušičkové zvyky asi čtyři pětiny Čechů. Jen pětina z nich se ale na hřbitov vydá přesně 2. listopadu. Ač považují tento den za důležitý, nemyslí si, že by se z něho měl stát státní svátek.

Mohlo by Vás zajímat:

Dušičky za dob minulých: Zesnulí se domů lákali svíčkou, nechyběli ani koledníci a speciální pečivo

Bílé postavy

Povídá se, že v Týně nad Vltavou kdysi vycházelo o půlnoci z kostela procesí postav oděných do bílých šatů. Měly namířeno k soše Panny Marie, u níž se začaly modlit a zpívat. Pak se za zvuků bijících zvonů vracely zpět do kostela, jehož dveře se jim samy otevřely. Prý to bylo kvůli tomu, že se tam nikdo za duše mrtvých nemodlil. Jakmile to napravili, zmizelo i procesí.

V jiném případě se dvě ženy domluvily, že půjdou spolu do kostela již brzy ráno, aby nic nezmeškaly. Když se jedna z nich, ještě za tmy, probudila, uslyšela, jak jí někdo klepe na okno a ptá se, jestli už jde. Odvětila, že ano, v domnění, že bude brzy svítat. Přitom nebyla ještě ani půlnoc. Ráno ji našli zhroucenou u místního kostelíka. Ve tváří byla bledá jako stěna. Nikdy ale nikomu neřekla, co se jí stalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Komunikují s námi mrtví? Podle expertky máme věnovat pozornost snům, vůním a kočkám

Věděla, že do rodiny nepatří

Jiří Kaiser alias čaroděj Sam, který se živí vyháněním duchů, se svěřil s jednou velmi zajímavou dušičkovou příhodou, kterou mu pověděla jedna z jeho klientek. Její vyprávění sahá až do dob Rakousko-Uherska. Jedna osmiletá holčička začala své matce zničehonic říkat teto.

Zpočátku se to jevilo být jen nevinnou hrou, když jí ale začala dcerka takto oslovovat i na veřejnosti, došla jí trpělivost a zakázala jí to. Jenomže dívenka trvala na svém, prý do této rodiny nepatří. Načež své matce sdělila název obce, do níž se obě později vydaly. Po krátkém hledání došly k domu, kde se dívenka chovala, jako by se tam narodila. Majitelka domu ji neznala, ale i přesto je pustila obě dovnitř.

Když servírovala čaj, dívka ji poprosila, zda by se nemohla zajít podívat na půdu. Z té se po chvilce vrátila s krabicí plnou fotek a dopisů. Mezi nimi byla i policejní zpráva, v níž se psalo o osmileté dívce, která spadla ze žebříku hlavou přímo na kámen. Převtělila se tak její duše do jiného těla?

Mohlo by Vás zajímat:

Záhadné Černé a Čertovo jezero: Po jejich dně se mají procházet mrtví vojáci wehrmachtu

Oznámení smrti "ve snu"

Tento mrazivý zážitek se přihodil panu Karlovi B. z Prahy, který se sice přímo na Dušičky neudál, ale do této oblasti bezesporu patří. Jednoho květnového dne odvezl svou matku do nemocnice, neboť se jí udělalo špatně. Lékaři mu sdělili, že trpí srdeční ischemickou chorobou, raději si ji tak chtěli nechat na pár dní na pozorování a provedení dalších vyšetření. Pan Karel v ten okamžik nic netušil. Měl jen v plánu se příští den za matkou spolu s otcem zastavit.

V noci ho však měl probudit mužský hlas, který křičel: "umírá". Byl z toho vyděšený, ale po chvíli znovu usnul. Byly teprve čtyři ráno. Asi se mu něco zdálo... Ráno mu však volal otec, že je matka po smrti. Když se poté ptal lékaře, v kolik hodin zesnula, řekl mu, že byly čtyři ráno.

Mohlo by Vás zajímat:

Historie posmrtných fotografií: Snímky z časů, kdy mrtví vypadali jako živí