Nela (35): Seznámila jsem se s vdovcem. Myslela jsem, že mě srazí stín jeho ženy, ale konec nastal z jiného důvodu

Na začátku jsem se bála, že ho nikdy nedokážu milovat, aniž bych nějakým způsobem nesoutěžila s jeho minulostí. Jeho žena zemřela tragicky, byla krásná, chytrá a údajně dokonalá. Jenže později jsem zjistila něco, co mě zaskočilo víc než jakýkoli duch z minulosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Michal (42): Synové mě považují za zrádce, protože jsem si po smrti jejich maminky našel novou ženu

Byl šarmantní a tichý

Seznámili jsme se přes kamarády. Já čerstvě po rozchodu, on rok po smrti manželky. Jeli jsme s partou na prodloužený víkend na Šumavu a i když jsem si původně chtěla užít jen přírodu a klid, první večer jsme se nějak zasekli u jednoho stolu a nekonečně dlouhého rozhovoru. Vypili jsme spolu dvě lahve vína a nezavřeli pusu.

Měl v sobě zvláštní klid. Ne nějaký „vyzenovaný“, ale spíš takový smutný. Pořád se lehce usmíval, ale v očích měl melancholii, která mě silně přitahovala. Nepředváděl se, mluvil tiše a upřímně a byl nezvykle pozorný. O jeho minulosti jsem věděla a měla z ní respekt.

Druhý den jsme šli spolu na túru, jen my dva, schválně jsme se vyhnuli partě ostatních. To už jsem měla pocit, že ho znám roky. Po nevinném výletě jsme se rozloučili s tím, že se uvidíme v Praze. Nemohla jsem se dočkat, myslela jsem na něj snad nepřetržitě. Věděla jsem, že se do něj rychle zamiluji, a bála se toho.

Mohlo by Vás zajímat:

Květuše (47): Pokoj, kde se oběsila přítelova žena, mi vždy naháněl hrůzu. Dnes už vím proč

Začetla jsem se do jejího zápisníku

Věděla jsem, že být s někým, komu zemřela žena, není jako začít s někým „čistým“. Měla jsem v hlavě představu ideální manželky, kterou nosí v srdci, se kterou se nikdy nepohádal, kterou čas a smutek zidealizoval. Když jsem k němu poprvé přišla domů, její fotka stála na poličce. Krásná žena mi hleděla do tváře a já znervózněla. Všude byly zajímavé knihy, pokojové rostliny, gramofon a vůně levandule. Ten její styl mi imponoval.

Měla jsem chuť couvnout. Jak mám tohle překonat? Ale on byl zároveň něžný a empatický. Nikdy o ní nemluvil dlouho, zato s očividnou láskou. Vyprávěl spíš o tom, co dělali, ne o tom, jaká byla. A když jsem se ho jednou zeptala, jestli si myslí, že by dnes byl připravený znovu milovat, řekl mi jen: „Nemá smysl nikoho nahrazovat. Jen bych chtěl začít něco úplně nového.“

Znělo to hezky. Byli jsme spolu tři měsíce, když mě jednou poprosil, ať mu doma zaliji kytky, protože jede na týden pracovně pryč. V knihovně jsem objevila zápisník. Nechtěla jsem ho nejdřív vůbec číst. Jenže zvědavost mě přemohla. A pak jsem se nemohla odtrhnout. Byl to deník jeho ženy.

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (37): Manžel ze mě chtěl udělat kopii své zesnulé ženy. Zažila jsem hodně podivné situace

Pravda, kterou jsem nečekala

Nebyl to deník romantické ženy, která žije dokonalý život. Byl to deník člověka, který bojuje. Psala o tom, jak jí zase slíbil, že se polepší. Jak měl jít na „jedno“, ale domů dorazil zase ve dvě ráno a bez klíčů. Jak se snažila být roky trpělivá, protože ho miluje, ale neví, jak dlouho ještě vydrží tu samotu a opakované zklamání.

Někde mezi řádky bylo napsané: „On není zlý. Jen slabý. A slabost bolí, když se musíš pořád tvářit, že to chápeš.“ Měla jsem husí kůži po celém těle. Poznala jsem ho mezi řádky naprosto jasně. Poznala i ty střípky, které jsem zatím ignorovala. Že si rád zajde na „jedno“. Že se pak někdy neozve celý večer a následující dopoledne. Že několikrát zrušil plán, protože měl „nečekanou schůzku“.

Měla jsem co do činění s alkoholikem. Upřímnost jeho nebožky mi otevřela oči. Ten muž se nikdy nenapraví. Nepřestal pít ani v době, kdy bojovala s nemocí. Odešla jsem. Ne kvůli duchovi jeho úžasné ženy. Ale prostě kvůli tomu, že jsem se chtěla vyhnout problémům s opilcem.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (39): Vesnice udělala z mého muže alkoholika. Nasává při práci i večer v hospodě a vydává to za pitný režim