Facebook
Instagram
Pájina kamarádka Anežka je tak zamilovaná do svého manžela, že mu obětovala vysokou školu i zájmy. Žila jenom pro něj. Když se ukázalo, že ji ponižuje, holky vymyslely plán, jak se mu pomstít.
Byla sobota a asi devět hodin ráno. Právě jsem vstala z postele a začala si připravovat kávu, když zazvonil zvonek. Za dveřmi byla moje kamarádka Anežka (29). Vypadala strašně. Měla rozcuchané vlasy a tmavé kruhy pod očima. V noci evidentně nespala. "Panebože, co se děje?" zatáhla jsem ji dovnitř. "Kryštof mě zase ponížil! Už to nemůžu snést..." špitla a slzy jí tekly po tvářích.
Kamarádka se mi svěřila se svým trápením
Anežka se vykašlala na vysokou školu, aby se starala o dům. Úplně se vzdala svých vlastních tužeb a ambicí. Udělala všechno, aby měl její milovaný muž Kryštof (38) vše, po čem toužil. Vařila mu, žehlila košile a stále se usmívala. A ten zatracený právník se jí za to odměnil takhle? Místo aby ocenil její úsilí, zacházel s ní jako se služkou. Očekával, že bude neustále doma, uklízet, vařit, prát a žehlit, aniž by měla nějaký svůj život.
Nutila jsem ji, aby se postavila sama za sebe, nebo ještě lépe, aby ho opustila, než měli děti, ale o tom nechtěla ani slyšet. A teď je tady. Muselo se stát něco vážného. Uvařila jsem nám kávu a vrátila se zpátky do obývacího pokoje. Anežka seděla s hlavou skloněnou. Posadila jsem se vedle ní na gauč a pevně ji obejmula, aby cítila mou podporu.
"Řekni mi upřímně, uhodil tě Kryštof?" zeptala jsem se. "Cože? Ne, nebije ženy," vehementně to popřela. "Podváděl tě?" hádala jsem. "Ani to ne. O tom vůbec nic nevím..." odpověděla, otírajíc si slzy. "Tak o co jde, proboha? Protože já to vůbec nechápu!" kroutila jsem hlavou. "Jde o ten večírek..." řekla, ale moudřejší jsem z toho nebyla.
"O jakém večírku mluvíš? Můžeš mi to trochu vysvětlit? Začni nejlépe od začátku," vyzvala jsem ji. "Tak poslouchej. Včera mi Kryštof oznámil, že příští sobotu chce u nás doma uspořádat večírek asi pro dvanáct lidí. Budou tam právníci, soudci a nějací politici... Byla jsem nadšená. Víš, že mě málokdy někam bere. Taková akce, i kdyby byla u nás doma, by pro mě byla pěkná změna," pronesla. Nechápala jsem, v čem je problém. "Jde o to, že Kryštof chce, abych na tomto setkání byla neviditelná! Mám jen přinést jídlo a pak se schovat v kuchyni a čekat, až mě zavolá..." dodala.
Řekl jí hrozné věci
"Rozumím... Možná jde o to, že má s těmi lidmi nějaké pracovní tajemství, o kterém nemůže mluvit ani v tvé přítomnosti," přemýšlela jsem nahlas. Bohužel to neznělo přesvědčivě. "Ne, nejde o to. Ti muži přijdou se svými partnerkami," vysvětlila mi. "Tak proč bys měla být zavřená v kuchyni?" nechápala jsem. "Abych čekala, až hosté dojí a budu moct umýt nádobí," pronesla vážně.
"Jako služka?" chtěla jsem si být jistá. Přikývla. "Zjistila jsi, jaký má Kryštof důvod?" zajímalo mě. "Ano, zjistila. Zasmál se a řekl, že nejsem dost vyspělá na to, abych byla ve společnosti jeho kamarádů. Podle něj jsem tupá, neosvícená a nevzdělaná. Nechce, abych ho ztrapnila!" řekla s brekem.
"Panebože... A jak jsi na to reagovala?" zvedla jsem se ze židle. "Neudělala jsem nic. Rozbrečela jsem se a utekla do pokoje pro hosty. Celou noc jsem brečela a když Kryštof odešel, přijela jsem k tobě..." sklopila oči.
Takže takhle to bylo. Byla šíleně zamilovaná do svého manžela. Kvůli němu zanechala všechny své sny a místo studia se starala o dům. Udělala všechno, co mohla, aby měl její ctihodný manžel vše, po čem jeho srdce toužilo, aby byl spokojený. A on jí řekl, že si nezaslouží sedět u stejného stolu s jeho kamarády.
Když jsem to slyšela, cítila jsem v sobě rostoucí vztek. Byla jsem docela naštvaná na Kryštofa, ale také na Anežku. Nemohla jsem pochopit, proč mu dovolila, aby s ní zacházel jako s onucí. Kdybych byla na jejím místě, vrazila bych tomu idiotovi facku, sbalila si věci a okamžitě opustila dům.
Dostala jsem skvělý nápad
"Tak jaký máš plán? Budeš poslouchat svého pána a strávíš celý večírek v kuchyni?" snažila jsem se zůstat klidná. "Rozhodně ne! Mám toho dost. Nepočítám s rozvodem, ale chci Kryštofovi dát lekci. Ukázat mu, že nejsem tak naivní, jak si myslí, a že mě musí začít respektovat. Problém je, že nevím, jak na to. Spoléhám na tvou pomoc. Nemáš nějaký nápad?" podívala se na mě s nadějí.
"Nakonec mluvíš rozumně," povzbudila jsem ji a cítila úlevu. Slíbila jsem, že na něco přijdu. Nedávala jsem to najevo, ale uvědomila jsem si, že Kryštof je opravdu chytrý a nebude snadné přelstít ho. Potřebovala jsem něco, co by ho zasáhlo jako blesk z čistého nebe a probralo ho jako kýbl studené vody!
Najednou mi to došlo! "Podle Kryštofa se k němu máš chovat jako k pánovi, viď? Takže mám v plánu tě na ten večírek obléknout jako služku!" vykřikla jsem nadšeně. "Co tím myslíš? Nemám tušení, o čem mluvíš," vykulila Anežka oči.
"Dovol mi to vysvětlit. Po servírování večeře vstoupíš do místnosti v zástěře a s čelenkou. Vždyť víš, v uniformě, dokonale vyžehlené zástěře a hezké čelence... Jako v těch filmech o anglické aristokracii. Až tě Kryštof zavolá pro nádobí, vstoupíš a začneš uklízet. Slušně se zeptáš pána domu a hostů, jestli nechtějí ještě něco," vysvětlila jsem jí.
Povedlo se mi přemluvit ji
"Hmm, nejsem si jistá, jestli to bude fungovat," ozvala se Anežka skepticky. "Cože? Je to geniální plán! Už vidím jak to Kryštofa zaskočí! A hosté? Tvůj manžel konečně zaplatí za všechno! Za to, jak se k tobě chová!" přemlouvala jsem ji. "Skutečně si to myslíš?" stále váhala. "Samozřejmě! Všichni se budou válet smíchy po zemi. Uvidí, jaké to je, když se někdo povyšuje nad druhé. Ale musíš hrát svou roli dokonale. Zvládneš to?" podívala jsem se na ni s jistou pochybností.
Chvíli to zvažovala. "Jistě, zvládnu to!" prohlásila rozhodně. Dalších patnáct minut jsme strávily hledáním obchodu nabízejícího oděv služebné. Nebylo to úplně jednoduché, protože první výsledky vyhledávání ukazovaly jen oblečení vhodné do ložnice, ale nakonec jsme našly ten správný. Navíc se obchod nacházel v našem městě. Anežka se rozhodla, že si kostým vyzvedne osobně.
"Takže jdu. Drž mi palce, Pájo!" řekla. "Můžeš se na mě spolehnout. A určitě mi dej vědět, jak to dopadlo," rozloučila jsem se. Mrzelo mě jen to, že nebudu vidět výraz v obličeji toho parchanta!
Byla jsem zvědavá, jak dopadne večírek
V sobotu, když probíhal večírek, jsem zůstala vzhůru až do dvou ráno. Čekala jsem na zprávu od Anežky. Byla jsem neskutečně zvědavá, jak zvládla roli služky. Telefon však zůstal tichý. Nakonec jsem se rozhodla jít spát. Předpokládala jsem, že už nemá cenu zůstávat vzhůru déle, protože moje kamarádka se pravděpodobně vyděsila a vzdala celého nápadu. A teď je příliš zahanbená, aby to přiznala.
V tu chvíli zazvonil telefon. Byla to ona. Ruce mi třásly nervozitou. "Doufám, že jsem tě nevzbudila," špitla. Z jejího hlasu jsem poznala, že je v dobré náladě. "Zapomeň na to a řekni mi, co se stalo, protože už se zblázním!" vyžadovala jsem.
"Držela jsem se našeho plánu. Vešla jsem do místnosti v té zástěře a s čelenkou. Poslyš, srdce mi bušilo jako o život. Když mě Kryštof uviděl, byl zticha a oči mu téměř vypadly z důlků. Já jsem naopak všechny zdvořile požádala, jestli jim mohu přinést ještě něco... " zmlkla. "A co se stalo potom? Řekni mi to!" nemohla jsem už déle čekat.
Dostal pořádnou lekci
"Všem spadla čelist. Dívali se na nás oba nevěřícně. Kryštof byl rudý vzteky. Začal mumlat něco o tom, že to byla jen legrace, že není čeho se obávat," pokračovala Anežka. "A jak jsi na to reagovala?" zajímalo mě. "Řekla jsem, že jsem se vůbec nesmála. A že mi Kryštof v manželství přiřadil roli služky, takže dělám, co mohu, abych tuto roli splnila co nejlépe. Pak jsem vzala zbytek nádobí a odešla do kuchyně," popisovala situaci kamarádka.
"A co se dělo dál?" zeptala jsem se. "Večírek skončil. Hosté začali mizet. Ani jsem jim nestihla podat kávu a dort. Kryštof se snažil přesvědčit je, aby zůstali, ale marně. Téměř začal plakat. Po patnácti minutách tu nebyl nikdo," smála se.
"Předpokládám, že tvůj manžel byl dost naštvaný..." nadhodila jsem. "Křičel na mě tak hlasitě, že pravděpodobně probudil polovinu lidí v sousedství," řekla Anežka. Kryštof také hrozně nadával a řekl, že se teď bude stydět vyjít ven a může mu to zničit kariéru. Prý jí to nikdy neodpustí.
"Myslíš, že se bude chtít pomstít?" zeptala jsem se. "Těžko říct. Ale varovala jsem ho, že pokud se mnou bude nadále zacházet jako se služkou, připravím mu ještě větší problémy. Umíš něco vymyslet, když bude potřeba?" uzavřela. Samozřejmě, že něco vymyslím. A udělám to ráda...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
