Facebook
Instagram
Datum 8. října 1941 je v memoárech České obce sokolské zapsáno černým písmem. Tehdy nechal zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich tento spolek rozpustit. Následovalo zabavení majetku a deportace hlavních představitelů do koncentračních táborů. Proč? Nacisté totiž sokoly považovali za nejnebezpečnější.
Téměř 93 sokolů se po válce na svá místa nevrátilo. V lágrech bylo popraveno a umučeno celkem 3 387 osob, 8 223 se jich vrátilo s velmi podlomeným zdravím.
Zatýkání, mučení a deportace
První represe zažila Česká obec sokolská již v roce 1939, kdy museli ukončit brannou činnost a věnovat se pouze tělesné výchově a kultuře. S Heydrichovým příchodem ale došlo k úplnému rozpuštění. Nacisté se totiž sokolů báli jako čert kříže. Považovali je za nejnebezpečnější domácí spolek, jehož organizační aparát sloužil ve velkém měřítku k odbojové činnosti.
A tak se rozjel smrtící kolotoč zatýkání a deportací do tábora v Terezíně, odkud pak členové sokolské obce putovali do dalších lágrů, včetně nechvalně proslulé Osvětimi. V lednu roku 1942 tak Heydrich zrušil stanné právo v domnění, že se mu podařilo nadobro vymýtit český odboj. To se ale šeredně mýlil.
Sokol František Pecháček
Příkladné vlastenectví sokolů si lze krásně ukázat na životě Františka Pecháčka. Tento celoživotní člen Sokola a reprezentant v gymnastice měl v úmyslu splnit Přísahu republice, na jejímž vzniku se sám podílel. A proto se také připojil k sokolské odbojové organizaci. K dispozici dal i svůj byt, kde se konaly pravidelné schůzky.
Pro informace si tam zašel, mimo jiné, i Jan Kubiš z Anthropoidu, jehož cílem byla likvidace říšského protektora Heydricha. Někteří současní historici jsou toho názoru, že kdyby nebylo Františka Pecháčka a jemu podobných, nikdy by k atentátu nedošlo. Jenomže s takto otevřenou podporou se váže značné riziko. Pro Pecháčka a jeho ženu si přišlo gestapo. Oba byli zatčeni a odvezeni do koncentračního tábora Mauthausen. Tam byli také popraveni.
Jan Zelenka Hajský
Jan Zelenka pocházel z Kamenného Újezdu u Českých Budějovic, většinu života ale strávil v Praze jako učitel v obecné škole. Jeho žáci na něho vzpomínali jako na osobnost, která je nejen chtěla něco naučit, ale také jim vštípit morální hodnoty, jimiž by se měli ve svém životě řídit. To vyplývalo z toho, že se kromě pedagogiky věnoval také politice a cvičení v Sokole.
Ve třicátých letech se stal starostou Krušnohorské-Kukaňovy župy, která patřila mezi ty nejpočetnější. Po podpisu Mnichovské dohody se mu život obrátil vzhůru nohama. Po Heydrichově nástupu sice zůstal na svobodě, rozhodl se však pomstít. Postavil se do čela radikální odbojové skupiny, která úzce spolupracovala s parašutisty. A právě on začal den po atentátu vodit jeho účastníky do podzemí kostela Cyrila a Metoděje.
Kdyby tehdy Karel Čurda nepromluvil, zůstalo by gestapu příjmení Hajský stále ukryto. Osud tomu ale chtěl jinak. Když si tak pro něho 17. června 1942 přišli, zavřel se v koupelně, kde spolkl kapsli s cyankali. Jakmile vyšel ven, zhroutil se před Němci na zem. Byl mrtvý. Jeho manželka Františka jed nepožila. Zastřelili ji v koncentračním táboře. Syn Jan ale ano. O tom, co se u nich událo, se dozvěděl od spolužáka. Domů se již nikdy nevrátil.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Památný den sokolstva
Lidovky.cz: Pomáhal Gabčíkovi i Kubišovi. Jan Zelenka Hajský, sokol, který se raději otrávil
Čt24.českátelevize.cz: Sokol František Pecháček cvičil na olympiádě i na lodi, zemřel za pomoc atentátníkům na Heydricha
