Pavla (34): Kvůli zánětu slepého střeva jsem musela na operaci. Během narkózy jsem zažila něco jedinečného

Když mi bylo 20 let, zemřel mi můj milovaný děda, který mě prakticky vychoval. Veškeré zážitky z dětství mám spojené s ním. Rodiče trávili hodně času v práci a nás, děti, hlídal děda. A bylo to parádní. Vymýšlel různé soutěže, na procházkách jsme běhali po lese a doma s námi hrál stolní hry. I na televizi nám dovolil koukat.

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (41): Zdá se, že jednou zemřu na stejnou nemoc jako děda. Už mám výsledky testů, ale bojím se je dovědět

Zdravotní problémy mě dohnaly na operační sál

O pár let později mě začalo bolet břicho. Nejdříve občas a potom už neustále. Někdy to byla bolest tupá, jindy intenzivní. Lékař mě prohlédl a stanovil diagnózu: „Pavlo, musíte na operaci, máte zánět slepého střeva.“

Sbalila jsem si tašku do nemocnice a po příjmu čekala na pokoji na operaci. Jsem založením spíše realista, ale musím přiznat, že ve mně byla malá dušička. Svým způsobem jsem se v duchu modlila, aby vše dopadlo dobře. Vzpomněla jsem si i na dědu, který zemřel před pěti lety. Z mého rozjímání mě vyrušil mužský hlas: „Tak jsem tu pro vás a jedeme na sál.“

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (36): Děda si vybral na dopisování mladou holku. Překvapilo mě, jak jejich společná vášeň skončila

Během narkózy jsem měla pocit, že jsem s dědou

Po operaci jsem ležela na pokoji a cítila jsem se strašně unavená. A měla jsem v sobě zvláštní pocit. Byla jsem si jistá, jako bych se během operace setkala s dědou. Neviděla jsem ho jako osobu, ale vnímala ho jako modré světlo, pocit bezpečí. To světlo bylo všude kolem mě a já se v něm cítila moc hezky.

Přemýšlela jsem, co jsem zažila a přikládala to látce, kterou mi podali při narkóze. Někdo zaklepal na dveře a vešel lékař. „Dobrý den, já jsem vás operoval,“ představil se a hned dodal: „Tedy, vy jste nám dala, nemohli jsme vás vůbec vzbudit z narkózy.“

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (28): Když děda umíral, zaslechla jsem povědomé cinkání klíčů. Věřím, že se přišel naposledy rozloučit

​Lékař mi vyprávěl, co jsem vyváděla na sále

Tázavým pohledem jsem se podívala na lékaře a ten mi vše podrobně vysvětlil. Zákrok prý proběhl standardně, pak mě ale sálový personál začal budit z narkózy. Kopala jsem okolo sebe nohama a divoce máchala rukama. Šeptala jsem, ať mě nechají být, že chci zůstat tak, jak jsem. Lékař jen pokrčil rameny a dodal, že lidské tělo reaguje na narkózu individuálně. Rozloučil se a odešel.

Ale já věděla své. Něco mezi nebem a zemí existuje. Cítila jsem dědovu energii, bylo mi v ní neskutečně krásně. Tento zážitek se mi stal před několika lety a já si ho v sobě ochraňuji. Nikdy na to nechci zapomenout. Jsem si jistá, že nějaká forma života nebo bytí existuje i po smrti.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Miroslav (26): Přítelkyně má přitažlivou sestru, která se s ničím nepáře. Už máme jedno malé intimní tajemství