Facebook
Instagram
Říkáme „promiň“, ve skutečnosti se ale za nic neomlouváme. Když ho ale použijeme, působíme tak nějak zdvořileji, nebo ne? Možná. Jsou ale situace, kdy toto slůvko není na místě.
1. Při vstupu nebo východu z přeplněného výtahu/metra/toalety/šatny
Za co se omlouváte? Že máte tělo? Něco nám říká, že to by nikomu vadit nemělo... Proto až se příště ocitnete v nacpaném výtahu a budete potřebovat vyjít ven, projděte s co nejmenším povykem. Řekněte „s dovolením“, bude-li to třeba. Když vám někdo uvolní cestu, usmějte se na něj a jednoduše poděkujte.
2. Když o něco žádáte
Potřebujete naučit gramatiku, přípravu kávy nebo ovládání počítačového programu? Pak směle oslovte někoho, kdo by vás do dané činnosti mohl zasvětit. Zakažte si ale prosbu, co začíná slovy: „Promiň, že tě otravuju, Adame,…“
Jak víte, že to neudělá rád? Jen si vzpomeňte, jak skvěle se cítíte, když můžete někomu pomoct. Žádost o pomoc je vlastně lichotka, projev důvěry ve schopnosti, kterými dotyčný vyniká. Vězte, že to si váš rádce nechá s radostí líbit.
Upravte proto svou prosbu na: „Hele, Adame, měla bych na tebe dotaz. Neměl bys zítra odpoledne na chvilku čas?“
3. Když potřebujte pauzu
Když se potřebujete při proslovu nadechnout, nebo si promyslet osnovu další části, není třeba se omlouvat. Je normální a přijatelné se na chvilku zastavit. I řečníci, kteří vystupují na prestižních konferencích TED, dělají pauzy, aby v časovém limitu prozradili opravdu to nejcennější ze svých zkušeností.
4. Že nejste dostupní 24/7 (nebo když neodpovíte do 20 minut)
Je vaše drahá polovička naštvaná, že jí neodepisujete na každou esemesku? Ovšemže nemusíte být „na drátě“ 24/7. Jen to musíte protějšku něžně vysvětlit. Namísto: „Promiň, lásko, nějak jsem se zasekl. Jak to jde?“ řekněte: „Ahoj, lásko, měl jsem několik projektů, které hořely, a vážně jsem se potřeboval věnovat práci. Je tu něco, o čem chceš mluvit?“ Zní to jinak, nemyslíte?
5. Když si říkáte o něco, co si zasloužíte
Omluva při žádosti o vyšší plat je tou nejhloupější ze všech. Zaprvé si jí zavřete dveře k lepší budoucnosti, zadruhé není důvod, proč se omlouvat za něco, co si zasloužíte. Je to kontraproduktivní.
Poslouchejte: „Miluju tuhle práci a těšilo by mě, kdybych mohl i v budoucnu přispívat na rozvoj něčeho tak skvělého na základě toho, co můžeme probrat v této místnosti.“ Zní to zdravě sebevědomě? Správně. A teď druhá varianta: „Promiňte, že se o to chystám požádat, ale… mohl bych dostat přidáno?“ Cítíte ten rozdíl?
Zdroj: Greatist
