Facebook
Instagram
Kamarádky se vám vrhají do náručí s radostnou novinou o žádosti o ruku. V posledních dnech se s nimi roztrhl pytel. Usmějete, projevíte nadšení, pogratulujete. I když se rána na srdci znovu otevře. Protože vy pořád nic.
Nejste v tom samy. Do manželství se žene čím dál méně lidí – zatímco v roce 1990 uzavřelo sňatek bezmála 91 000 lidí, o pět let později už jen 55 000 lidí. Od té doby toto číslo pořád klesá.
Je to trend, nebo co se to s manželstvím děje? Na popularitě mu rozhodně nepřidává ani vývojová křivka rozvodů. Přibývá jich. Od roku 2001 tak končí zhruba polovina manželství, uvádí Český statistický úřad.
A koneckonců se změnila doba. S rostoucí nezávislostí a téměř neomezenými možnostmi, které současný svět nabízí, nezbývá na vztahy čas. Rodinný život vytlačuje cestování i kariéra spojená s peněžními lákadly. A úsilí vložené do toho, abychom tu svobodu neztratili. Být single nám dovoluje se všemi těmito směry rozlétnout. Manželství? Koule u nohou, papír bez hodnoty, institucionální strašák.
Nechce se ženit? Nezaměňujte to s jeho city k vám
Ne všichni ale chtějí tuto svobodu čerpat na maximum. Touží po rodinném životě, stabilitě a vztahu, co roste. V němž dva společně překonávají mety a posouvají své soužití na nové úrovně. Třeba právě uzavřením manželství. Či rozhodnutím počít dítě. Co když se ale k žádnému takovému činu partner nemá? Žádost o ruku visí ve vzduchoprázdnu, natožpak rozšíření rodiny. Vypovídá to něco o jeho vztahu k ženě?
„To se nedá tak říct – je možné, že partner cítí, že ,ona pro něj není ta pravá‘, ale nechce být sám, tak zůstává ve vztahu a nic neřeší,“ uvedla pro Lifee.cz doktorka Michaela Šleglová, psychoterapeutka a poradkyně v oblasti vztahů a rodiny. Prr. Nepanikařte. Jsou tu i jiné, daleko pravděpodobnější důvody.
„Taky je možné, že muž patří mezi ty, kdo z určitých důvodů nevěří v instituci manželství a prostě se vůbec nechce ženit. Nebo se ještě necítí dost zralý na takový životní krok... No anebo má pocit, že jsou spolu ještě moc krátce a potřebuje víc času, aby dospěl k pocitu, že se právě s touto partnerkou chce oženit,“ dodává.
Jak to má zrovna váš mužský? Budete-li s ním komunikovat, odhalíte pravou příčinu jeho zdrženlivosti poměrně snadno. Očekávat gesto žádosti a následně se užírat nejistotou, zdali se k němu vůbec chystá, je to nejhorší. Odsud vede krátký můstek k pochybnostem o vztahu i sobě samé. To je zbytečné. Neztrácejte čas ani energii. A „jděte opatrně sondovat“, radí Šleglová.
Slůvko „opatrně“ je v celém kontextu nesmírně důležité. Muž na tlak reaguje podobně jako dítě – čím víc se na něj naléhá, tím víc se uzavírá a situaci bojkotuje.
„Je potřeba si s partnerem v klidu a raději v obecnější rovině popovídat, jaké máme představy o tom, kde a jak chceme žít, jestli chceme mít děti nebo ne, případně kolik dětí, no a samozřejmě i o tom, jaký on má pohled na instituci manželství,“ instruuje Šleglová.
Kdy vztah ukončit
Co když ale z partnera vypadne, že se ženit (prozatím) nechce? Může takový vztah fungovat? Má smysl čekat na to, že by svůj názor časem mohl změnit?
„Žena by se asi měla zamyslet nad tím, zda jí jde především o to žít právě s tímto partnerem, anebo o to se provdat. Muž třeba svůj názor časem změní, ale jisté to není. Buď chce žena prožívat život právě s tímto partnerem, a to v manželství nebo bez něj, anebo by si měla hledat někoho, kdo má stejný postoj k instituci manželství jako ona a bude jednoznačně stát o svatbu.“
Zhrzenost, pocit křivdy a nespravedlnosti, zklamání, pochybnosti, vztek. Je přirozené, že se ve vás perou tyto emoce. Zvlášť pokud jste romantička, která odjakživa snila o empatickém princovi, co plní vaše přání dřív, než je stihnete vyslovit.
„Vyléčit“ tuto představu o společném životě ale jen tak nejde. A tak je-li pro vás manželství nedílnou součástí představy o šťastném partnerském životě, ale partner se ženit nechce, „pak se nedá dělat nic jiného, než vztah ukončit,“ uzavírá téma odbornice.
I když jedno řešení by tu ještě bylo. Ač poněkud nekonvenční a terapeutka ho nedoporučuje. Požádejte partnera o ruku sama. Zní to divně? Asi ano, pokud si samy sebe představujete na jednom koleni s kyticí v ruce.
Žádost však může proběhnout daleko diskrétněji. Třeba po nádherném odpoledni u večeře, kdy atmosféra u stolu houstne a chemie mezi vámi jiskří. Nemusíte si klekat. Ani pořizovat prsten. Zvolte co možná nejpřirozenější variantu. Partner bude zřejmě v rozpacích tak jako tak.
Zvolte uvolněnou formu. Přímou otázkou „Vezmeš si mě?“ byste mohly muže zahnat do kouta. Co říct jen tak lehce: „A co kdybychom se vzali?“
PhDr. Michaela Šleglová
Psychoterapeutka pro dospělé, děti, rodiny i páry. Od roku 1997 soukromě provozuje psychologickou praxi pod hlavičkou Psychologická poradna pro dospělé a děti. Absolvovala 4,5letý akreditovaný psychoterapeutický výcvik v gestaltpsychoterapii a je členkou AMPR (Asociace manželských a rodinných poradců). Své poradenství poskytuje i mimo soukromý sektor – od roku 2014 působí v PPP Středočeského kraje.
***
Autorka článku: Andrea Vránová
