Renata (50): Dcera se nám u štědrovečerní večeře přiznala, že před rokem porodila tajně dítě

Myslím, že už mě v životě nic tak těžkého nepotká. V jedné minutě jsem se dověděla, že už jsem rok babičkou, v další jsem pochopila, že své vnouče nikdy nespatřím.

Vanda (36): Konečně jsem těhotná. Je mi ale zle a bojím se kritiky a odsouzení

Jsme šokováni

Seděli jsme u štědrovečerní tabule, když Dominika z ničeho nic hlasitě odložila příbor a podívala se na nás tak vážně, že se mi sevřel žaludek. „Mami, tati… musím vám něco říct,“ začala. Můj manžel, který je farář a také jeden z nejzásadovějších mužů, jaké znám, nesouhlasně zavrtěl hlavou. Zjevně se mu nelíbilo, že dcera takto narušuje slavnostní večeři. Jenže než stačil něco říct, Domča pronesla…„Před rokem jsem porodila syna,!“

Cítila jsem, jak se mi rozklepaly ruce. Manžel zrudl. Dominika pokračovala: „Dala jsem miminko k adopci. Porod byl anonymní.“ Zůstala jsem zírat na své dítě a nedokázala pochopit, jak se tohle vůbec mohlo stát, aniž bych si něčeho všimla. První promluvil manžel.

Martina (27): Svým těhotenstvím jsem inspirovala švagrovou, rozhodla se mít dítě taky

Měla známost na jednu noc

„Kdo je otec? Proč jsi nám nic neřekla? Kde je to dítě?“ chrlil ze sebe muž. Dominika okamžitě odpověděla: „Otce dítěte jsem viděla jednou. On neví, že je otec. Byla to známost na jednu noc. Nedokázala jsem jít na potrat. Dítě šlo ihned po porodu k adopci. Je to nezvratné,“ vysvětlovala. Manžel se zprudka nadechoval, chytla jsem ho za ruku, ať nechá Dominiku mluvit dál.

„A proč jsem to zatajila? To je jednoduché! Protože jsi farář,“ řekla odhodlaně. Muselo jí to celé stát strašně moc odvahy. Jsme věřící, i naši rodiče jsou nábožensky založení. Manžel je evangelický farář a velmi zásadový muž stejně jako jeho otec a dědeček.

Jitka (34): Každý měsíc dostávám platbu za mlčení. On nechce znát svou dceru, ale alespoň mám plné konto

Tajemství skrývala daleko od nás

Dominika studuje na Moravě, domů jezdí jednou za čtrnáct dní nebo i méně často. Bylo jasné, jak to celé utajila. Minulý rok se na chvíli zdálo, že přibrala, pak měla covid a nechtěla jezdit domů, aby nenakazila prarodiče. Po covidu byla prý hodně unavená, pak údajně dostala antibiotika na těžký zánět dutin… No, vše bylo evidentně jinak! Manžel mlčel, netušila jsem, co vše se v něm odehrává. Dominika vyprávěla dál.

„Nemohla jsem vám to říct. Nutili byste mě přestat studovat, naháněli byste toho kluka, to jsem nechtěla. Ale také jsem nechtěla jít na potrat, bylo pro mě důležité se ke všemu postavit čelem,“ vysvětlovala. Večeři nikdo z nás nedojedl. Věděla jsem, že se v manželovi odehrává stejný zápas jako ve mně. Byli jsme hrdí na to, že dcera dostála pohledu naší víry na ukončení těhotenství, i přestože jí to stálo tolik, ale zároveň jsme cítili smutek z toho, že vnouče nikdy neuvidíme. I Domča pochopila, co prožíváme.

„Mami, tati, jsem si jistá, že to dítě je u lidí, kteří po něm moc toužili, možná se dokonce modlili a pánbůh jim ho zkrátka dal jiným způsobem, než je obvyklé,“ utěšovala nás a možná i sebe. Cesty boží jsou někdy opravdu nevyzpytatelné.

Sandra (31): Oznámila jsem doma, že čekám miminko. Reakce rodičů mě ale dost zklamala

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].