Facebook
Instagram
Šestnáctidílný seriál TV Nova, Mozaika, vypráví příběh zdánlivě spokojené rozvětvené rodiny, která zažije otřes kvůli rozchodu starých rodičů. Vůbec první seriál Alice Nellis režírovaly hned dvě režisérky, Jasmina Blažević a Lenka Wimmerová. V unikátním rozhovoru pro magazín Lifee.cz popisují, jak probíhalo natáčení, které ovlivnilo také několik úrazů. Proč si celý štáb tolik zamiloval humor herecké legendy, Karla Heřmánka (76)?
Seriál Mozaika je podle obou režisérek, Jasminy Blažević a Lenky Wimmerové, zajímavou sondou do domácnosti, která se moderním slovem nazývá "patchwork family", tedy sešívaná rodina - plná dětí z předchozích a současných vztahů, vztahových propletenců, byť jako celek tvoří harmonické zázemí.
Seriál je unikátní také díky tomu, že se na place setkalo hned několik filmových velikánů, v čele s Karlem Heřmánkem starším (76) a Taťjanou Medveckou (70) v rolích ústředního manželského páru."Před samotným natáčením jsme měli dlouhé herecké zkoušky, skoro jako na divadle. Tam jsme si vše prošli, vyzkoušeli každý nápad a spolu se sehráli všichni, nejen ti dva herečtí velikáni. Prostě k tomu přistoupili tak důkladně a svědomitě, jako by nebyli žádné hvězdy," vzpomíná Jasmina Blažević v našem rozhovoru.
Seriál Mozaika je dítětem tří silných žen
Seriál Mozaika jste točily ve dvojici. Jak konkrétně to na place vypadalo? Prý jste se střídaly? Jak složité bylo domluvit se vzájemně tak, aby divák nepoznal, která z vás točila který díl?
LW: My jsme spolu s Jasminou dělaly přípravy jako tandem. Tedy jsme společně vybíraly herce, lokace, kostýmy atd. Tím vzniklo jakési základní sjednocení. A při tom jsme si i určovaly, jak budeme pak na place pracovat s herci. Jasmina točila jako první, první čtyři epizody. Já jsem poctivě nakoukávala denní práce, abych uměla co nejnenápadněji navázat.
JB: To nebylo tak, že bychom obě byly na place společně. Každá z nás úplně samostatně točila svoje díly. A u velkých seriálů – a toto je velký seriál – je to celkem běžné z časových důvodů. Měly jsme to štěstí, že se s Lenkou velice dobře známe, že sdílíme podobný filmový vkus. Moc dobře se nám spolu jednalo ohledně zásadních rozhodnutí jako je casting či výběr lokací.
Společně s Alicí Nellis jste tedy byly tři silné ženy na place. Jak moc se to na výsledné podobě seriálu projevilo?
LW: Alice psala, na place nebyla. To jen pro upřesnění. Její autorský rukopis, pevně doufám, zcela nezanikl v našem autorském režijním pojetí.
JB: Nemyslím si, že lze ze seriálu usoudit, že ho psaly a režírovaly ženy. A rozhodně to není seriál, který míří vysloveně na ženské publikum. Ale přece jenom se mi zdá, že určitá kvalita kvůli tomu vznikla – postavy jsou hlubší, upřímnější. Ty emoce jsou tam rozehrané naplno. A situace vyznívají celkově autentičtější, opravdovější – na tom nám hodně záleželo.
V čem je tento scénář Alice Nellis výjimečný?
LW: Výjimečný je například tím, že je to první seriál, který napsala. A hned 16 dílů. To je opravdu obrovský objem pro jednoho autora.
JB: Alice umí dokonale zkombinovat komické a dramatické momenty v příběhu a oboje podat s přesností, která vyvolává v divákovi pocit „ano, přesně tak to vypadá v životě!“. Chvíli se budete něčemu smát a pak vás najednou zasáhne rána osudu. Ale protože ta rodina drží spolu, tak vše překoná.
Proč je podle vás Mozaika seriál, který by si diváci neměli nechat ujít? A je spíše pro ženy, nebo pro muže? Případně které věkové kategorie?
LW: Seriál Mozaika je pro všechny, kdo ocení skvělé herecké výkony a poctivou dávku emocí a autenticity.
JB: Přestože se děj odehrává v rodinném kruhu a ty problémy, které postavy řeší, jsou malé, každodenní, je tam neuvěřitelné napětí a spousta opravdu nečekaných zvratů. Troufám si říct, že kdo bude sledovat Mozaiku, bude velice překvapen, co všechno se tam stane.
Vypíchly byste na natáčení některé konkrétní scény, které dalo velkou práci zrealizovat? Kdy si herci užili na place více dobrodružství, než jsou zvyklí?
LW: Pro mne bylo asi nejtěžší točit v reálné porodnici za běžného chodu, kdy kromě potřeb natáčení vnímáte i potřeby rodiček a doktorů. Jinak si myslím, že každý z herců by vybral asi něco jiného podle nějakého svého klíče. Někdo by považoval za mimořádně dobrodružné natáčení s živým hadem, jiný emotivně vypjatou scénu, kterou tam koneckonců má každý člen Jirsovic rodiny.
JB: Tak to natáčení bylo dobrodružné pořád, protože když máte ve stejnou chvílí dostat na plac několik opravdu velkých hereckých hvězd, tak jste neustále v napětí, jestli všichni dorazí. Ve spoustě scén tam hrají téměř všichni pohromadě, protože je to velká rodina, která všechno řeší spolu. A to je její zásadní rys, tím jsou jedineční, takže to jsme nechtěli narušit. Proto jsme zvolili poněkud neobvyklou metodu natáčení. Znamenalo to, že kamera se přizpůsobovala hercům a nikoliv naopak. Herci nemuseli chodit tzv. na značky, nemuseli dbát na to, kdy se na ně přeostřuje, prostě se volně pohybovali v prostoru a reagovali na protihráče. Na začátku z toho byli herci trochu nervózní, ale pak si to velice pochvalovali.
Natáčení se prý nevyhnulo několik nemocí a úrazů. Jak těžké potom je zachovat si chladnou hlavu a pevné nervy?
LW: Ráda bych jen upřesnila, že úrazy nevznikaly na place a naštěstí nebyly zas tak závažné. Je to něco, co se prostě občas stane, že někdo z herců onemocní anebo si něco třeba zlomí. Při tak velkém projektu by byl zázrak, kdyby za celou dobu nikdo neonemocněl. Pak prostě musíte přeplánovat natáčení, což je samozřejmě produkčně velice náročné, ale nějaké hroucení ničemu nepomůže. Jednu hereckou indispozici jsme dokonce vzaly do hry a přepsaly podle toho pár obrazů.
JB: Upřímně řečeno, už jsme se tomu smáli. Když je ten problém opravdu velký, tak vám to najednou začne myslet a přijdete na kreativní řešení. Taky jsme měli štěstí, že produkce a asistenti režie z toho vždy uměli nějak vybruslit.
Karel Heřmánek uměl rozesmát celý štáb
Jaké bylo režírovat dva velké herecké velikány, Karla Heřmánka a Táňu Medveckou? Paní Medvecká nám prozradila, že se herecky jen letmo potkali před několika desítkami let v Moskalykově seriálu. Sehráli se hned jako staří známí?
LW: Karel Heřmánek a Táňa Medvecká jsou tak suverénní a mimořádní herci, že prostě vklouzli do svých rolí jak do druhé kůže a bylo.
JB: Před samotným natáčením jsme měli dlouhé herecké zkoušky, skoro jako na divadle. Tam jsme si vše prošli, vyzkoušeli každý nápad a spolu se sehráli všichni, nejen ti dva herečtí velikáni. Prostě k tomu přistoupili tak důkladně a svědomitě, jako by nebyli žádné hvězdy. A myslím si, že ta chemie mezi nimi v Mozaice funguje skvostně!
Pan Heřmánek prý Mozaiku obohatil o své vlastní nápady. Které to byly?
LW: Mnohé repliky jeho postavy.
JB: Hlavně vtipné hlášky. Ty si potají chystal a pak, když je zahrál před celým štábem jako před pomyslným publikem, sledoval po očku, jaký mají úspěch. A často měly!
Jaké pocity by si měli diváci z Mozaiky odnášet? Má Mozaika nějaké poselství? Jaký svět vlastně odráží?
LW: Kostlivce do skříní neukládat.
JB: Naše rodinka v Mozaice je opravdu velká a něčím specifická. Přes různé neshody a zápletky vždy drží spolu. A ta soudržnost je pocit, který je nakažlivý a inspirující, najednou bychom všichni chtěli být součástí takové rodiny.
Na fotografie z natáčení seriálu Mozaika a také na snímky obou režisérek se můžete podívat v naší fotogalerii.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
