Rozálie (25): Medailonek po babičce mi změnil život. Najednou jsem pochopila, proč byla tak zvláštní

Když babička zemřela, dostala jsem její medailonek. Přestože jsme si nebyly blízké, dojalo mě to a hned jak jsme si ho nasadila, něco se ve mně změnilo. Stalo se ze mě ranní ptáče, co celý den něco podniká nebo uklízí – přesně jako babička.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (25): Květina po babičce mi nosí štěstí. Nevím, jak to dělá, ale přivedla mi i muže na celý život

Babička mi odkázala svůj medailonek

Když moje babička zemřela, bylo mi smutno hlavně kvůli mámě. Já ale s babičkou nikdy moc nevycházela, na mě to byla příliš přísná žena. Odříkala si všechno dobré, neustále dřela a nikdy pro ni nebyl čas na zábavu. Totéž vyžadovala i od ostatních. Není divu, že jsem si s ní nerozuměla, uměla totiž pekelně kritizovat. Měla mě za línou holku a pořád mi to opakovala.

Moje máma byla na takovou výchovu zvyklá a v dospělosti babičce odpustila, i když samozřejmě jen v hlavě a ne nahlas. Ostatní členové rodiny babičku respektovali jako takovou „vojandu“, a když už byla hodně stará, spíš se jí snažili pomáhat a ulehčit jí stáří. Dost mě překvapilo, když mi máma řekla, že mi babička něco odkázala.

Byl to medailonek, se kterým jsem si u babičky ráda hrála, když jsem byla ještě hodně malá. Zdobení s pomněnkami se ani po těch letech příliš nezměnilo, uvnitř medailonku byl vylisovaný čtyřlístek. Babička ho dostala jako dítě od své matky pro štěstí. Dědictví mě dojalo a hned jsem si medailonek pověsila na krk.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (22): Babička mi nečekaně přišla zamávat na nádraží při odjezdu do Francie. Netušila jsem, že je tou dobou už po smrti

Najednou jsem byla plná energie

Druhý den ráno jsem vyskočila v pět z postele, jako by mě z ní někdo vystrčil. Byla jsem plná síly, nikdy jsme nic takového nezažila. Do práce obvykle zaspím. Teď jsem měla najednou moře času, poklidila jsem a zašla si pro čerstvé rohlíky. Před prací jsem stihla vytřídit oblečení a umýt okna.

V práci jsem byla nezvykle aktivní, kolegové to komentovali. Myslela jsem si, že na mě odpoledne padne únava, ale nestalo se tak. Po práci jsem si šla zaběhat s kamarádkou a večer jsem si stihla připravit jídlo na dva dny dopředu, a ještě vyžehlit hromadu prádla. Ráda ponocuju u televize, tentokrát jsem usnula v půl desáté kvalitním spánkem.

To samé se ráno opakovalo a po několik dní jsem byla tak aktivní, že jsem stihla fůru věcí. Lenost zmizela a všechno jsem perfektně stíhala. Bylo mi skvěle, a když jsem to vyprávěla mámě, podotkla, že jí připomínám babičku. Vyděsilo mě to a sáhla jsem si na medailonek, jenž mi visel na krku.

Mohlo by Vás zajímat:

Irena (27): Když se mě ujala babička, myslela jsem, že život bude opět fajn. Po její smrti mě čekalo nepříjemné překvapení

Nosím ho jen tehdy, když chci stihnout hodně věcí

Zkusila jsem ho na pár dní odložit do šuplíku a vyspávání, častá prokrastinace a neustálé nicnedělání bylo zpět. Už jsem si byla jistá, že v tom má prsty babiččin medailonek.

Rozhodla jsem se ho využívat jen tehdy, když bude třeba. Někdy je to totiž fajn být produktivní a vstávat za svítání. Jindy je ale zase bezva si jen tak polenošit a užít si nicnedělání. Babička to možná dělala tajně taky tak, i když jsem ji odpočívat nevídala.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Slávka (70): V noci po pohřbu mé maminky se mi zjevila mrtvá babička a řekla mi smutnou zprávu