Rozálie (25): Medailonek po babičce mi změnil život. Najednou jsem pochopila, proč byla tak zvláštní

Tajemné příběhy ze života: Medailonek po babičce mi změnil život. Najednou jsem pochopila, proč byla tak zvláštní
Zdroj: Freepik

Rozálie dostala po babiččině smrti její medailonek. Babička byla vždy velký pedant a akční žena. Rozálii to nebylo blízké, když si ovšem medailonek nasadila, celá se změnila.

Michaela Hájková
Michaela Hájková 22. 06. 2024 17:00

Když babička zemřela, dostala jsem její medailonek. Přestože jsme si nebyly blízké, dojalo mě to a hned jak jsme si ho nasadila, něco se ve mně změnilo. Stalo se ze mě ranní ptáče, co celý den něco podniká nebo uklízí – přesně jako babička.

Babička mi odkázala svůj medailonek

Když moje babička zemřela, bylo mi smutno hlavně kvůli mámě. Já ale s babičkou nikdy moc nevycházela, na mě to byla příliš přísná žena. Odříkala si všechno dobré, neustále dřela a nikdy pro ni nebyl čas na zábavu. Totéž vyžadovala i od ostatních. Není divu, že jsem si s ní nerozuměla, uměla totiž pekelně kritizovat. Měla mě za línou holku a pořád mi to opakovala.

Moje máma byla na takovou výchovu zvyklá a v dospělosti babičce odpustila, i když samozřejmě jen v hlavě a ne nahlas. Ostatní členové rodiny babičku respektovali jako takovou „vojandu“, a když už byla hodně stará, spíš se jí snažili pomáhat a ulehčit jí stáří. Dost mě překvapilo, když mi máma řekla, že mi babička něco odkázala.

Byl to medailonek, se kterým jsem si u babičky ráda hrála, když jsem byla ještě hodně malá. Zdobení s pomněnkami se ani po těch letech příliš nezměnilo, uvnitř medailonku byl vylisovaný čtyřlístek. Babička ho dostala jako dítě od své matky pro štěstí. Dědictví mě dojalo a hned jsem si medailonek pověsila na krk.

Najednou jsem byla plná energie

Druhý den ráno jsem vyskočila v pět z postele, jako by mě z ní někdo vystrčil. Byla jsem plná síly, nikdy jsme nic takového nezažila. Do práce obvykle zaspím. Teď jsem měla najednou moře času, poklidila jsem a zašla si pro čerstvé rohlíky. Před prací jsem stihla vytřídit oblečení a umýt okna.

V práci jsem byla nezvykle aktivní, kolegové to komentovali. Myslela jsem si, že na mě odpoledne padne únava, ale nestalo se tak. Po práci jsem si šla zaběhat s kamarádkou a večer jsem si stihla připravit jídlo na dva dny dopředu, a ještě vyžehlit hromadu prádla. Ráda ponocuju u televize, tentokrát jsem usnula v půl desáté kvalitním spánkem.

To samé se ráno opakovalo a po několik dní jsem byla tak aktivní, že jsem stihla fůru věcí. Lenost zmizela a všechno jsem perfektně stíhala. Bylo mi skvěle, a když jsem to vyprávěla mámě, podotkla, že jí připomínám babičku. Vyděsilo mě to a sáhla jsem si na medailonek, jenž mi visel na krku.

Nosím ho jen tehdy, když chci stihnout hodně věcí

Zkusila jsem ho na pár dní odložit do šuplíku a vyspávání, častá prokrastinace a neustálé nicnedělání bylo zpět. Už jsem si byla jistá, že v tom má prsty babiččin medailonek.

Rozhodla jsem se ho využívat jen tehdy, když bude třeba. Někdy je to totiž fajn být produktivní a vstávat za svítání. Jindy je ale zase bezva si jen tak polenošit a užít si nicnedělání. Babička to možná dělala tajně taky tak, i když jsem ji odpočívat nevídala.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Související články

Další články