Facebook
Instagram
Sára se šla poprvé podívat na rituál pálení čarodějnic. Vůbec jí to nesedlo a udělalo se jí zle. Měla dokonce vidiny, jako by ji někdo chtěl odtáhnout na hranici a upálit.
Co se týče pálení čarodějnic, není to můj oblíbený rituál. Postava hořící ženy na hranici mi připadá násilná a posledně se mi udělalo šoufl, jako bych se dostala do minulosti a stala se jednou z obětí.
Tradici pálení čarodějnic jsem se vyhýbala
Jistě, slýchala jsem, že se na konci dubna všichni těší, až si udělají večírek. Zapálí oheň a budou pálit čarodějnice. Já mám venkovní akce, oheň a kytaru ráda. Význam tohoto večera ale vždycky šel mimo mě a nikdy jsem se podobného obřadu neúčastnila. S přáteli jsme si maximálně opekli špekáčky a zazpívali si.
Pak mě někdo pozval na „čarodky“ a já šla, přestože jsem vůbec neměla náladu. Celý den jakoby mi něco našeptávalo, ať tam nechodím. Dokonce se odehrály věci, které mi přímo bránily vyrazit. Rozbil se mi v kuchyni odpad, pes dostal další epileptický záchvat a sousedi nás vytopili. Nakonec jsem se ale přeci jen v deset večer zvedla s tím, že si potřebuji vyčistit hlavu.
Akce se konala nedaleko u řeky, myslela jsem si, že alespoň na skok pozdravím kamarády. Jak jsem se ale k tomu místu blížila a z dálky viděla šlehající plameny, udělalo se mi nevolno. Jako by na mě šly mdloby. Spatřila jsem skupinu lidí, pokřikujících kolem ohně, ve kterém na kůlu hořela figurína čarodějnice. A pak jsem zaslechla děsivý nelidský křik.
Měla jsem při pálení čarodějnic děsivé halucinace
Vydávala je postava v plamenech a já viděla, jak se svíjí. Podlomila se mi kolena a do očí mi vyhrkly slzy. Lidé kolem ohně radostně křičeli, smáli se. Pak vzal někdo klacek a do čarodějnice bodal. Jako bych to sama cítila. Rozbolelo mě celé tělo, klesla jsem do trávy a pak jsem měla vidiny.
Nad hlavou mi létali havrani a kolem jsem slyšela dusot koňských kopyt. Zasténala jsem, chtěla jsem volat o pomoc. Jenže ten, kdo přišel, mě svázal do kozelce, praštil mě do hlavy a v tu chvíli jsem věděla jediné: že mě upálí taky! Dali mi něco přes hlavu a já omdlela. Probrala jsem se až u ohně. Kolem stáli kamarádi a podávali mi vodu.
„Našel jsem tě ležet kousek odsud, šel jsem se vyčůrat. Asi jsi spadla a praštila se od hlavy, máš odřené čelo,“ řekl mi vyděšeně kámoš. Sáhla jsem si na čelo a sykla bolestí. V plamenech ještě dohořívala postava a přede mnou se točil celý svět. Musela jsem požádat kamarádku, aby mě odvedla domů. Všechno jsem pak vyprávěla babičce a ta na to měla jasný názor.
Babička přišla s nápadem, co za tím vězí
„Je to hloupá tradice. Všichni ví, že se pálení čarodějnic zneužívalo a zemřelo mnoho nevinných žen. Všechny v sobě máme tajnou moc, dneska je ženská magie konečně zase privilegium. Možná i ty jsi byla v minulém životě jednou z nich,“ říkala babička tajemně.
„Ale, mami, dneska se pálí čarodějnice symbolicky. Můžeš si představit, že pálíš starý nepotřebný zvyky, zlo, svoje chyby, nebo se tak loučit se zimou, s něčím starým a nepotřebným,“ namítla moje máma. Znělo to logicky. Pak ale nechápu, proč se mi u toho rituálu udělalo tak zle.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
