Simona (26): Zůstat v práci přesčas se mi krutě vymstilo. Dodnes mám trauma z tamější toalety

Nikdy bych nevěřila, co dokáže lidský mozek. Na vlastní kůži jsem zažila panickou ataku, proti níž je prakticky nemožné se bránit.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (22): První zaměstnání bylo peklo, začala jsem mít panické ataky. Tohle už nechci nikdy zažít

Ráda jsem zůstávala v práci přesčas

Dělám v menší rodinné firmě administrativní pracovnici. Ráda se tu a tam zdržím v kanceláři déle, abych si napracovala hodiny, které si v případě potřeby mohu vybrat později. A hlavně mám na práci klid. Tichá kancelář je balzámem pro mozek i duši. Jenže pár týdnů nazpět se mi moje nadšení zůstávat v práci přesčas slušně vymstilo.

Ve firmě už nikdo nebyl. Před odchodem ze zaměstnání jsem se rozhodla, že si ještě zajdu na toaletu. Asi jsem při zavírání kabinky více bouchla dveřmi, takže mi zůstala v ruce klika. Snažila jsem se ji nějak zastrčit zpátky a otevřít, ale nešlo to. Evidentně byl zaseklý mechanismus zámku. „Pomoc, slyší mě někdo?“ křičela jsem, ač jsem věděla, že je to marné. V práci jsem byla prokazatelně sama.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (27): Na procházce alejí mě obklopila červená záře. Od té doby trpím nespavostí a panickými atakami

Rozhodla jsem se pro zoufalý čin

Seděla jsem hodinu na záchodové míse a přemýšlela, jak z bezvýchodné situace. Dveře nešly vyrazit, seděly pevně. Jediným pozitivem bylo, že stěny kabinky končily asi půl metru pod stropem. Čím déle jsem na míse seděla, tím více jsem si uvědomovala, jak začínám panikařit. Cítila jsem, že se o mě pokouší panická ataka. Trpěla jsem klaustrofobií.

Měla jsem pocit, že se udusím. Moje hlava si usmyslela, že mám málo kyslíku. Byl to nesmysl, věděla jsem to, ale logika byla na můj mozek krátká. Ataku umocňoval i pocit bezmoci. Smiřovala jsem se s tím, že v kabince přenocuji, ale v okamžiku, kdy jsem si začala kousat nehty, jsem věděla, že musím za každou cenu ven. Rozhodla jsem se proto pro zoufalý čin.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (61): Zabloudila jsem v lese a propadla panice. Najednou jsem před sebou uviděla záhadnou postavu

Zachránil mě kaskadérský kousek

Ani jsem nepřemýšlela, co se mi může stát. Bylo to silnější než já a moje hlava už dál v uzavřeném prostoru zůstat nechtěla. Jako smyslů zbavená jsem vylezla na toaletní mísu, jednou nohou jsem stoupla na plastový zásobník toaletního papíru a odrazila se. Zásobník se utrhnul v okamžiku, kdy jsem se nějakým způsobem vyškrábala na horní hranu betonové příčky. Prolezla jsem mezerou u stropu. Když jsem na příčce obkročmo ležela, uvědomila jsem si, že mám na noze boty na podpatku.

To mě na chvíli zdrželo od skoku dolů, ale nic jiného mi nezbylo. Naštěstí se mi nic nestalo. Měla jsem roztrhanou sukni i silonky, byla celá poškrábaná a u jedné boty jsem si zlomila jehlový podpatek. Z posledních sil jsem došla domů. Druhý den jsem dorazila do práce samá modřina. Když jsem odvyprávěla svůj zážitek, vysloužila jsem si přezdívku kamzík a šéf mi koupil kytici za prodělaný šok. A já vím, že už se na toaletě nikdy nebudu zavírat v době, kdy budu v zaměstnání sama.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (29): Z čertů jsem měla panickou hrůzu, nakonec jsem se za jednoho provdala