Tereza (19): Kousek od mého bydliště je ulička přízraků. Po třech děsivých zkušenostech už se jí vyhýbám

Domů se dostanu snadno zkratkou přes jednu temnou uličku. To ale nedělám od dob, kdy jsem tam zažila tu hrůzu. Žije tam cosi, co si nepřeje, abych tudy procházela.

Mohlo by Vás zajímat:

Luboš (41): Jako dítě mě pronásledoval děsivý přízrak. Až ze starých fotografií jsem se dověděl, o koho šlo

V temné uličce jsem zahlédla cosi děsivého

Na nové adrese jsem bydlela skoro rok a jednoho večera, kdy lilo jako z konve, jsem se rozhodla použít zkratku. Ulička spojující dva bloky se mi nelíbila ani za bílého dne a do té doby jsem se jí vyhýbala. Kvůli dešti jsem ale udělala výjimku. Asi v půlce cesty mě vyděsilo cosi, co se pohnulo kousek od popelnic.

Napadlo mě, že je to nějaký velký pes. Tu možnost jsem vyloučila, když jsem se podívala pozorněji. Vtom mě napadlo, že je to nějaký bezdomovec. Pomalu ke mně otáčel bezzubou tvář, při pohledu do jeho prázdných očí jsem hrůzou vykřikla. A pak jsem si uvědomila, že křičím na velký igelitový pytel.

Ulevilo se mi, ale zároveň jsem zrychlila krok, abych byla co nejrychleji pryč. Na událost jsem zapomněla, vybavila se mi až v momentě, kdy jsem se do uličky dostala znovu. Tentokrát s kamarádkou, která šla ke mně po párty přespat. Chtěla to vzít zkratkou a já ji varovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (28): Na večerní procházce můj pes štěkal na něco, co nás oba pořádně vyděsilo. Na tu podivnou věc nikdy nezapomenu

Kamarádku chytilo cosi v uličce za nohu

V té uličce svítila jediná lampa a to jen slabě. I tentokrát blikala, a když jsme se s Martou ke světlu blížily, zhaslo. Kamarádka dostala záchvat smíchu, ale já poznala, že se směje nuceně. Snažila se tak zahnat strach. Moc to nepomáhalo, neboť se vedle nás ozval sípot.

„Kampak?“ zaznělo ve větru a my dvě se daly na úprk. Marta byla chvíli rychlejší než já, ale pak o něco zakopla. Pud mi velel nechat ji ležet a utíkat, ale nakonec jsem se u ní zastavila. Snažila jsem se ji zvednout, jenže to nešlo. Jakoby jí něco drželo. „Moje noha!“ skučela a já začala křičet o pomoc.

Pak to povolilo, zvedla se a utekly jsme domů. Když jsme to probíraly, nevěděly jsme, co se přesně stalo. Druhý den chtěla Marta nakouknout na to temné místo. Já neměla tolik odvahy a pozorovala ji z dálky. Usoudila, že jsme si to celé vymyslely. Musela se zachytit o dráty povalující se u rozbořeného domu. Možné to je, ale to by nevysvětlovalo moji třetí příhodu. Kvůli ní už uličku hrůzy obcházím obloukem.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (47): Můj pes se po tátově smrti začal chovat zvláštně. Pořád kouká do jednoho rohu a chřadne

Můj pes byl hrůzou bez sebe

Pořídila jsem si v útulku dvouletého pejska. Byl velice citlivý a ihned jsme se na sebe napojili. Hlídal si mě jako oko v hlavě, naprosto jsem ho milovala. Jednou mi ale utekl z vodítka a zaběhl se přímo do ulice, které jsem se tolik bála. Nezbývalo mi než pro něj zaběhnout. Smrákalo se a normálně bych se bála. Ale když šlo o mého pejska, vydala jsem se statečně dál.

Pes však najednou začal kňučet, polekalo mě to. Znělo to totiž, jako by mu někdo ublížil. Našla jsem ho úplně naježeného, vyděšeně se plazil, ocas stažený mezi nohama. Popadla jsem psa a ucítila ledový průvan. Utíkala jsem zpátky a slibovala si, že už se tam nikdy nevrátím. Já i můj pes se tomu divnému místu svorně vyhýbáme. Ani nechci vědět, co se tam odehrálo.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eleonora (30): Od té doby, co teta rozbila skleněnou mísu, mám strach ze střepů. Nejsem schopná ani jít do restaurace