Facebook
Instagram
Terezin přítel Lumír se jevil jako pohodový chlap, který ostatní vždy podrží. Proto se do něj zamilovala a myslela, že to je muž na celý život. Jenže když jednou byla na dně, Lumír ukázal svou pravou tvář. A nebylo to nic hezkého...
Lumír (30) vypadá jako chlap, kterému klidně svěříte hlídání dětí. Je klidný, sympatický a působí jako dobrák. Dlouho jsem si myslela, že takový je i doopravdy...
Pozval mě na procházku
Lumír není typ muže, kterého si hned všimente v místnosti plné lidí. Neorganizuje zábavu a nemusí být středem pozornosti. Přesto jsem ho dlouho tak nějak registrovala. Máme společné kamarády a chodili jsme na stejné akce.
Po nějaké době nabral odvahu a oslovil mě. Tehdy jsem zjistila, že to je vlastně docela fajn chlap. Uměl hezky mluvit o svých koníčcích, knížkách a přírodě. Jeho vyprávění bylo tak příjemné, že jsem málem zapomněla, že jsme na párty. Tehdy jsem se sice moc neopila, ale místo toho jsem získala přítele.
Lumír mě totiž pozval na procházku a já souhlasila. Setkali jsme se druhý den odpoledne a provedl mě městem, které znám celý svůj život. Ale díky Lumírovi jsem zjistila, že se na něj můžu podívat i jinýma očima.
Zemřela mi máma
S Lumírem jsem chodila asi rok a začínala jsem mít pocit, že to je muž na celý život. Byl pozorný a dalo se s ním mluvit prakticky o všem. Rád se toulal městem. Ne vždy jsem šla s ním. Chtěla jsem mu nechat chvilku, aby byl sám se svými myšlenkami. Přišlo mi, že je to lepší, než kdyby zapadnul někam do hospody.
Pak přišla první velká zkouška našeho vztahu. Táta mi zavolal, že máma na tom není dobře a odvezla ji sanitka. Měla slabé srdce, ale lékaři jí před časem řekli, že se s tím dá žít. Bohužel ji srdíčko zradilo a než jsem dorazila do nemocnice, byla už mrtvá...
Seděla jsem na chodbě nemocnice a nemohla uvěřit, že máma tady už není. Tehdy jsem tátu viděla poprvé brečet...
Přítel mě neuvěřitelně zklamal
Ještě v nemocnici jsem napsala Lumírovi zprávu. Když jsem o hodinu kontrolovala telefon, zjistila jsem, že mi neodepsal. Ozval se mi až večer s tím, že se zrovna vrací vlakem ze Zlína. Prý dostal nápad, že se tam půjde podívat na nějaké první paneláky v Čechách...
Nemohla jsem tomu věřit. Chodíme spolu rok a on mi nic neřekne? Navíc se ani nezajímal, jak se cítím. Jen mi stroze napsal, že se vrací z výletu. Tak jsem mu stroze odepsala, ať mi nechodí na oči. Byla jsem kvůli mamce na dně a potřebovala jsem někoho, o koho se můžu opřít. Nešlo mi do hlavy, že Lumír selhal zrovna v tak důležité chvíli.
Napadlo mě, že možná ta jeho dobrota je jenom maska a ve skutečnosti je úplně jiný. Ale nemám chuť zjišťovat víc. Ještě pořád jsem na něj naštvaná. A jakmile vidím na mobilu, že mi volá, nezvedám to.
Další příběhy ze života ➔
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
