Terka (33): Chtěla jsem dcerce vysvětlit, že tmy se bát nemusí. Co následovalo pak, vyděsilo i mě

Moje Barunka (6) je zlatíčko. Chodí do první třídy, ráda se učí a má spoustu kamarádek. Celý den hýří dobrou náladou a je samý úsměv. Jakmile se setmí, něco se s ní stane.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (34): Syn se konečně přestal bát tmy. Jeho vysvětlení proč mě ale rozhodně neuklidnilo

Moje dcera se bojí tmy

Před pár měsíci jsem si všimla, že když jde Barunka večer po bytě, všude si rozsvěcuje. Třeba přechází ze svého pokojíku do obýváku, tak zapne světlo i v chodbě. A to se v obýváku svítí. Nešlo mi do hlavy, proč to musí udělat, když je to jenom pár metrů.

"Mami, já se bojím tmy," vysvětlila mi. "Ale Baru, tmy se bát nemusíš. Navíc jsem doma já," snažila jsem se ji konejšit. Nepomohlo to. Kromě noční lampičky, která jí svítila celou noc, chtěla mít puštěné i velké světlo. Vím, že to není dobré pro kvalitní spánek, ale s ní nic nehnulo.

Když Barunka usnula, obvykle jsem zhasla velké světlo a nechala jí jenom noční lampičku. Jenže minulý týden mě uprostřed noci vzbudil její křik a pláč. Utíkala jsem za ní. Seděla v koutě své postele, celá se klepala a po tváři se jí kutálely slzy.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (61): Na hřbitově se mi stala zvláštní věc. Už tam nikdy nezůstanu do tmy

Chtěla jsem dceru odnaučit strachu ze tmy

"Baru, co se děje?" vyjekla jsem. Nic neříkala, jen dál brečela. Sedla jsem si k ní a pevně ji obejmula. Klepala se jako ratlík. Tu noc jsem ji raději nechala spát u sebe. Muselo svítit velké světlo a ona sice zabrala, ale já se nevyspala vůbec. Přemýšlela jsem nad tím až do rána.

Barunka byla ráno plná energie, já jen seděla u kafe a snažila se neusnout. "Copak tě v noci vyděsilo, miláčku?" zeptala jsem se jí. V tu ránu zvážněla. "Prostě tma," řekla a víc si o tom povídat nechtěla. Tehdy jsem se rozhodla, že ji musím odnaučit strachu ze tmy. Napadlo mě, že si večer lehnu k ní, zhasneme a můžeme si třeba povídat, než usne. Jako jsme to dělávaly kdysi.

Večer jsme si četly a pak jsem Barunce řekla, že zůstanu s ní, ale zhasneme. "Mami, prosím, nedělej to," žadonila, ale já byl rozhodnutá ukázat jí, že se není čeho bát. Schoulila se mi náručí a třásla se. Bylo mi jí líto. Zkoušela jsem jí zpívat ukolébavku, jako když byla menší, ale nic nezabíralo.

Mohlo by Vás zajímat:

Valerie (22): Tma byla odjakživa můj nepřítel. Jednou se ale stalo něco, co bych nečekala ani ve snu

Tma v jejím pokoji vyděsila i mě

Tak jsem tam s ní seděla a čekala, jestli zaspí. Jenže za chvíli se pokojem rozlehl podivný šepot. Nějaký stín, který byl černější než tma, proběhl po zdi. Cítila jsem, jak mi běhá mráz po celém těle. To snad není možné, jen se mi něco zdálo. Ale ne, nezdálo. Stín se přesouval po zdi a byl čím dál blíž. Když byl u mě a měla jsem pocit, jako kdyby na mě sahal, zaječela jsem.

Popadla jsem dceru a utíkaly jsme pryč z pokoje. Nikdy předtím jsem nic takového nezažila. Netuším, proč se to děje a co to je. Tu noc spala Barunka u mě. Nechaly jsme svítit všechna světla.

Od té doby spává v mé ložnici. Ve svém pokojíku si hraje přes den, na noc ho zavíráme a necháváme tam svítit. Stín se v jiné části bytu neobjevuje. Vůbec nevím, co s tím mám dělat. Bojím se, že kdybych o tom někomu řekla, bude mě mít za blázna...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adam (32): V novém domě usínáme každý večer nervózní. Děsí nás záhadné zvuky, kroky a stíny

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.