Facebook
Instagram
Naďa Konvalinková, kterou si můžeme pamatovat třeba ze slavné parodie Adéla ještě nevečeřela, slaví 18. dubna 70. narozeniny. Od rolí naivních a půvabných dívek se v průběhu let hladce přesunula k maminkám a zralým samostatným ženám. Její soukromý život ale rozhodně nebyl procházkou růžovou zahradou...
Naďa Konvalinková se narodila 18. dubna 1951 do poměrně spokojené rodiny, a jak sama vzpomíná, její dětství se nijak nelišilo od života vrstevníků. Po nástupu do školy ale přišel velký zlom. Rodiče se začali hádat, nechávali děti, tedy Naďu a její mladší sestru Ljubu, doma často samotné a malým dětem ten čas připadal nekonečný. To ale ještě bohužel neměl být konec trápení budoucí herecké hvězdy.
Strach o matčin život
„Pamatuji si šílenou hádku, kdy tatínek maminku zmlátil tak, že jí z pokoje vytáhl v bezvědomí. A ona zůstala ležet na zemi. Mně bylo tenkrát ani ne deset let a pamatuji si, že jsem si myslela, že je mrtvá a že to bylo strašné. Přinesla jsem vodu a lila jsem ji na ni. Maminka se probrala, všude měla krev, vyražený zub a monokly a já jsem ji v noci vedla na pohotovost na Karlovo náměstí,“ vzpomínala na jeden z nejhorších okamžiků svého života Naďa Konvalinková v pořadu Třináctá komnata.
Šikana v dětském domově
Další kroky malé Nadi a její sestry vedly do dětského domova. Dívky nejen že nechápaly, co se děje, proč musí z domova, ale navíc byly vystaveny i šikaně. Proč? Snad proto, že se o ně rodina přece jen alespoň trochu zajímala, zatímco ostatní děti byly úplně samy. Babička si své vnučky dokonce brala na víkendy k době domů. Pondělní návraty do dětského domova pak byly o to horší. Jaké to musely být pocity, to si neumíme představit. Trvalo celý rok, než se rodiče rozvedli a soud dal dívky do péče babičce.
Konvalinkové strach o život
Ani tahle doba ale nebyla pro sestry nijak příjemná. „Pamatuji si, že jsme babičku nechtěly přijmout, dokonce jsme si říkaly, že nás chce otrávit a tak podobně. Vinila jsem ji z toho, že nám ukradli maminku, že nás od ní odtrhli,“ přiznala po letech Naďa Konvalinková nepříjemnou vzpomínku na to, že se jako dítě bála ve vlastní rodině o život. Maminka přitom tou dobou už žila v Teplicích s dalším manželem a dcerou, která se narodila do nového manželství.
Štěstí u divadla
Dětství poznačilo Naďu Konvalinkovou na celý život. O to raději vzpomíná na svoje herecké začátky na gymnáziu a potom také na studium na divadelní fakultě, kde se octla mezi svými. Ze školy zamířila do plzeňského divadla a šla z role do role. Zahrála si třeba princeznu v představení Úplně normální zázrak, Dorotku ve Strakonickém dudákovi a další a další. Mohla žít tak, jak sama chtěla. Po stěhování do Prahy, odkud přišla nabídka na angažmá v Městských divadlech pražských, už rozjela i filmovou kariéru.
Osudový Oldřich Kaiser
Na své dětství ale stejně nikdy nezapomněla, což se projevovalo třeba obavami ze vztahu s muži. Jenže pak přišla láska k Oldřichu Kaiserovi, intenzivní, ale také složitá. Její vyvolený rozhodně nebyl vrcholem partnerské dokonalosti, i když na jevišti, před kamerou i ve společnosti doslova zářil. Naďa Konvalinková vydržela v manželství celé čtvrt století, než jí došla trpělivost s mužem, který se navíc stále častěji věnoval skleničce než rodině.
Rozum a cit Nadi Konvalinkové
Díky – nebo snad vinou – svého dětství, kdy k ní byl osud krutý, se dodnes dokáže vcítit do mysli dětí, které zůstaly na světě samy. Stala se proto patronkou Nadačního fondu Rozum a Cit, který pomáhá podobně osudem zkoušeným dětem najít novou a milující rodinu.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Naďa Konvalinková
Česká televize: 13. komnata Nadi Konvalinkové
