
Valerie se seznámila s Milanem, opravdovým fešákem, kterému nedokázala odolat. Protože to vypadalo, že mají skvělou chemii, rozhodla se mu přichystat překvapení...
S Milanem mě seznámil jeden můj kamarád, když jsem mu řekla, že jsem po rozchodu a pomalu se porozhlížím po novém partnerovi. Prý je to fajn chlap a mohli bychom si rozumět.
Okamžitě mi padl do oka
A měl pravdu. S Milanem jsme vyrazili na rande do veganské restaurace, protože oba tuto dietu dodržujeme, a okamžitě jsme si padli do oka. Byl vtipný, chytrý a hlavně neskutečně přitažlivý… Bylo vidět, že sportuje a je aktivní, a já jsem se přistihla, že přemýšlím o tom, co se skrývá pod upnutou košilí…
Protože naše sympatie byly vzájemné, dohodli jsme si další rande. Tentokrát jsme si šli zaběhat a když jsem ho viděla v krátkých kraťasech a sportovním tričku, přitahoval mě ještě víc. Na třetím rande o týden později jsme se konečně políbili, a když jsme se viděli po čtvrté, rozhodla jsem se chopit příležitosti.
„Nechtěl bys v pátek po práci přijet ke mně domů?“ zeptala jsem se ho, když jsme se procházeli podél řeky a drželi se za ruce. „Mám tenhle víkend volno, mohli bychom si přispat, udělat si v sobotu hezké ráno… a v pátek hezký večer…“
Pozvala jsem ho k sobě domů
Cítila jsem, jak najednou trochu znejistěl.
„V pátek končím v práci až v deset… Nevím, nechci tě rušit…,“ řekl opatrně a já se zamračila. Chtěla jsem, aby ke mně přišel, abych konečně mohla odhalit jeho krásnou postavu, vidět jeho křivky, které jsem si tak intenzivně představovala… Zkrátka jsem ho už opravdu chtěla mít.
„Ale prosím tebe, to vůbec nevadí… stejně chodím spát pozdě,“ zavrtěla jsem hlavou a pevně sevřela jeho dlaň, „a ráno si můžeme zajít zaběhat? Nebylo by to hezké?“
A tak jsem ho nakonec přemluvila, aby v pátek po práci přijel. Těšila jsem se na něj jako malé dítě na vánoční dárky a rozhodla se, že mu připravím nezapomenutelné překvapení. Koupila jsem si odvážné červené prádlo a župánek a od vchodových dveří až ke mně do ložnice přichystala cestičku z okvětních plátků růží. Všude jsem vyskládala svíčky a k posteli připravila víno a vše, co bychom mohli na večer potřebovat.
Když mi pak Milan napsal, že právě vešel do našeho činžáku a míří nahoru, nechala jsem mu pootevřené dveře a přilepila na ně cedulku s nápisem „jen pojď dál“. Sama jsem si lehla na postel, v ruce skleničku s vínem, do pozadí jsem pustila romantickou muziku a ve svůdné póze čekala, až vejde do dveří.
Jeho reakce mě šokovala
Po chvíli jsem uslyšela z chodby kroky a zavírání dveří.
„Asi jsi omylem nechala otevřeno,“ slyšela jsem hlas Milana, který se ale okamžitě zadrhl. Po chvíli už se objevil v ložnici, ke které došel následováním mnou připravené květinové cesty.
„Valerie, co to je?“ zeptal se překvapeně a já se zvedla z postele.
„Překvapení,“ usmála jsem se na něj a došla k němu. „Říkala jsem si, že ti po práci přichystám příjemný romantický večer… určitě jsi měl náročný den a rád se teď trochu odreaguješ.“
Než stihl něco odpovědět, sevřela jsem ho v objetí a prudce začala líbat. Tolik jsem po něm toužila, nemohla jsem se dočkat, až ho konečně budu mít… když tu mě náhle odstrčil.
„Valerie, ne,“ hlesl skoro vystrašeně a snažil se ode mě dostat.
„Co se děje? Ty mě nechceš? Jen počkej, až uvidíš, co dovedu,“ natáhla jsem se k němu a popadla ho za límec košile, abych ho mohla opět přitáhnout do polibku a přesvědčit ho, ať nikam neodchází.
„Já jsem nikdy s nikým nespal,“ vyhrkl náhle vyděšeně a v tu ránu byl celý večer zkažený.
Prý je panic a čeká do svatby
„Cože?“ zeptala jsem se ho nechápavě a on jen přikývl.
„Já… šetřím se do svatby. Už jako teenager jsem si slíbil, že první žena, se kterou budu spát, bude moje manželka. Do té doby jsem v celibátu,“ vysvětlil mi, zatímco si upravoval pomačkanou košili.
„Aha, tak proto jsi ke mně nechtěl jít,“ hlesla jsem zklamaně a posadila se na postel. Najednou mi bylo hrozně trapně… Ani mě nenapadlo, že by mohl žít v celibátu a čekat do svatby… To se ještě dělá? Někdo něco takového dodržuje?
„Trochu jsem si myslel, že na mě něco zkusíš,“ dal mi za pravdu nervózně, „ale řekl jsem si, že jsme si rozuměli, tak tomu dám šanci. Jestli chceš, můžeme tu uklidit a já tu zůstanu… a pustíme si třeba film. Nebo si budeme povídat.“
„Povídat,“ odfrkla jsem si. Nejenže mi bylo trapně, ale ještě se zcela rozplynula moje vidina vášnivého večera… a nejen večera. Bylo mi jasné, že Milan se mnou nebude spát do doby, než bychom se vzali. A to se mi tedy opravdu čekat nechtělo.
Už jsme se nikdy neviděli
Ten večer jsme se s Milanem viděli naposledy. Bylo mi hloupé ho poslat domů, a tak jsem mu řekla, ať u mě přespí. Ráno jsme si slíbili, že si zavoláme, ale to se už nikdy nestalo. Myslím si, že Milan se mě po mém pokusu ho svést trochu bál a já jsem dospěla k názoru, že sex je pro mě moc důležitý na to, abych se ho až do svatby zřekla. Anebo mi možná bylo z téhle interakce až moc trapně na to, abych ho znovu viděla? To nevím dodnes…
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




