Zdena (34): Místo svatby přišel šok. Matka mi před ní svedla přítele

Zdena (34): Místo svatby přišel šok. Matka mi před ní svedla přítele

Máma na mne odjakživa nasazovala. Jako dítě jsem nemohla pochopit, proč mě pořád tak peskuje za nic, znemožňuje mne před lidmi a dokonce se za mne stydí. Až jednou mi to došlo. Vinila mě za svůj zpackaný život a žárlila na moje mládí. A tak vymyslela opravdu ďábelský plán, jak se mi pomstít.

Zuzana Aidomoanová
Zuzana Aidomoanová 06. 07. 2020 08:00

Odmala jsem vyrůstala jenom s mámou a babičkou. Tátu jsem nikdy nepoznala, jen jsem o něm věděla, že je to cizinec. Bohužel máma se mi nikdy nesnažila absenci otce vynahradit. Spíš naopak. Cítila jsem, že mě nemá ráda nebo se tak alespoň chovala. Nikdy mne za nic nepochválila a dokola mi opakovala, jak jsem nemožná, že si kvůli mně zničila nejen figuru, ale i celý život. Zpočátku jsem byla z toho, jak doma spolu žijeme, nešťastná, nakonec jsem se s tím ale smířila.

Touha po uznání mne hnala dopředu. Ve škole jsem byla dobrá, bez problémů jsem vystudovala gymnázium a dostala se na vysokou. Začala jsem studovat medicínu. Oproti ostatním jsem měla výhodu, byla jsem zvyklá tvrdě pracovat a kromě školy a naší domácnosti jsem neměla na starosti nic. Tehdy se to doma trošičku zlepšilo. Mámě bylo dvaačtyřicet a docela se uklidnila. Sice stále žádná něha, ale začaly jsme spolu dobře vycházet. Dokonce jsem měla pocit, že je na mě trošku pyšná. Sama kvůli mému narození nemohla dodělat ani maturitu a ze mě měla lékařku.

V nemocnici jsem potkala lásku svého života

Po ukončení školy jsem nastoupila do nemocnice na porodnické oddělení. Moje první zaměstnání! Ale nebyl to med. Vyšla jsem ze školy zahlcená informacemi, ale praxe chyběla. Naštěstí tam byl mladý lékař Honza. Jednou, když na mne primář zase řval přede všemi, že nechápe, jak jsem mohla absolvovat a ještě s červeným diplomem, se mne zastal. A nejen to, ještě mě pozval na večeři.  Úplně se mi podlomila kolena. Líbil se mi už od prvního dne, ale netroufla bych si na něj pomyslet. S muži jsem to moc neuměla, sebevědomí nulové. Byla jsem nervózní. Matka se mi vysmála. Že prý to se mnou nemyslí vážně a chce mě dostat jen do postele. Ale já stejně šla.

Večeře byla skvělá. Ohromně jsme se bavili. Moc se mi líbil. Bála jsem se jen, že ta večeře bude poslední. Nebyla, začali jsme spolu chodit. Asi po půl roce se Honza přišel k nám domů představit. Mně i mámě přinesl květiny a hned ji okouzlil. I máma se dnes ale dala gala, až jsem byla překvapená. Trochu jsem měla strach z její vyzývavosti, ale držela se na uzdě. Udělala si jen jemný, elegantní make-up, hezky se oblékla, prostě působila jako bezvadná, dobře vypadající maminka. Honza to také náležitě ocenil.  Máma z něj byla doslova nadšená a od té doby se začala chovat i ke mně jinak. Prostě jako pravá máma. Nenasazovala na mne, začala vařit, uklízet, o všechno včetně účtů jsme se dělily a kde mohla, tam mne chválila. Hlavně před Honzou. Toho si doslova zamilovala, pořád ho zvala, dokonce se kvůli němu naučila péct. Aby prý viděl, že bude jednou dobrá tchyně. Trávili jsme s ní spoustu času a bylo to příjemné zjistit, že existuje malé rodinné štěstí.

Máma se změnila k nepoznání

Asi po roce chození jsme si s Erikem našli malou garsonku a začali spolu bydlet. Máma to nesla trochu nelibě. Ale smířila se s tím. Dny plynuly příjemně a všechno se dařilo. V nemocnici jsme měli fofr, Honza se zrovna připravoval na svou druhou atestaci, já pomalu mířila k té první. Už jsem nebyla vyjevený začátečník, zlepšovala jsem se den ode dne. S Honzou nám to také náramně klapalo a máma byla v pohodě. Dokonce k nám čas od času zašla na návštěvu, přinesla oběd nebo bábovku. Jednoho dne se nabídla, že mi bude pomáhat doma, protože jsem byla pořád v nemocnici. To mi tedy vyrazilo dech. Dala jsem jí klíče od bytu a ona se mi opravdu starala o domácnost. Jenom Honzovi se to moc nelíbilo, že u nás tráví tolik času. Byli jsme spolu už tři roky, když mne Honza požádal o ruku. Byl to nejkrásnější okamžik mého života a hned jsem souhlasila.

Místo svatby šok

Začal kolotoč příprav. Chtěli jsme malou svatbu, ale i tak byla spousta vyřizování. Máma mi dokonce se vším pomáhala. Datum jsme stanovili na duben. Už jsem se nemohla dočkat, až ze mne bude nevěsta.

Jednoho dne jsem měla jít na zkoušku svatebních šatů, ale jako na potvoru jsem si doma zapomněla lodičky. Z práce jsem rychle klusala domů, že si je vyzvednu a hned poletím do salónu. Hlavou se mi honilo, že hlavně nesmím vzbudit Honzu, který měl po noční. Potichu jsem vsunula klíč do zámku a bez dechu vstoupila. Sevřel se mi žaludek. Ne, to ne! Z pokoje jsem slyšela milostné sténání. To by mi přece neudělal… Rázně jsem vstoupila, na posteli se zmítala dvě těla. Strhla jsem z nich peřinu. Krve by se ve mně nedořezal. Byl to Honza a s ním …moje matka. Honza začal koktat, že mi to vše vysvětlí.  Ale slova se ujala máma. Smála se mi do obličeje. A s ledovým klidem mi řekla, že jí trvalo půl roku, než Honzu konečně uhnala. Že to celé naplánovala a udělala schválně, aby se mi pomstila za svůj zpackaný život.  Řekla mi, že mě nenávidí a je ráda, že jsem je přistihla. Byla jsem v šoku. Nechápala jsem, co jsem jí udělala.  A nechápala jsem, jak mi to mohli udělat oba dva. Už jsem ji nechtěla poslouchat, nechtěla jsem ani poslouchat trapné výmluvy mého snoubence, proč se vyspal s mojí mámou. Utekla jsem z bytu. Bloumala ulicemi a přemýšlela co dál.

Utekla jsem od všeho

Přespala jsem v nemocnici, vypnula si mobil. Několikrát se mi tam pokoušel volat, ale vždycky jsem mu telefon na lékařském pokoji zavěsila.

Do bytu jsem se vrátila až druhý den, kdy měl službu, abych ho nepotkala. Sbalila si své věci a odešla. Bydlela jsem nějaký čas na ubytovně, nereagovala na jeho telefony, v nemocnici si přeházela služby tak, abych ho už nikdy nepotkala.  Milovala jsem ho, bolelo mne srdce, ale už jsem se s ním nedokázala bavit. Příliš mi ublížil, i když to možná nechtěl. Matku jsem škrtla ze svého života.  Necítila jsem nenávist, ale prostě jsem nemohla dál. Cítila jsem, že musím odejít, abych její zášti definitivně unikla. V nemocnici jsem dala výpověď a odstěhovala se do jiného města. Konečně jsem odstřihla svou minulost a začala znovu. Jako nový člověk s budoucností před sebou.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Související články

Další články