Valerie (48): Dcery jsme vychovávali stejně. Přesto jedna studuje vysokou a druhou nám nedávno přivedla policie

stresovaná, smutní, vyčerpaná, unavená
Zdroj: Freepik

Valerie je bezradná. Celý život vychovává dcery stejně. Obě mají stejné geny, přesto je jedna anděl a druhá tak trochu rebelka. O divokou dceru se Valerie momentálně bojí.

Adéla Šťastná
Adéla Šťastná 17. 10. 2024 15:00

Před sedmnácti lety se nám s manželem narodily holky - dvojčata. Na první pohled naprosto stejné. I mně dalo prvních pár týdnů zabrat, abych je rozeznala.

Dcerky nám zpočátku dělaly jen radost

Holky byly jako miminka hodné. Asi tušily, že se musím vyspat, jinak nefunguju. Od narození se budily jen jednou za noc a přibližně ve stejný čas, takže jsem byla spokojená a přes den mohla bez problémů pečovat o děti i domácnost. Byl to zápřah, ale s manželem jsme to zvládli. Standa byl skvělý. Neměl problém vyluxovat nebo uklidit hračky.

Po práci vzal často holky do kočárku a šel na dlouhou procházku. Já mezitím uvařila nebo vyžehlila. Jako rodina jsme fungovali bez hádek a se Standou jsme byli sehraná dvojka. Standa byl holkami nadšený. Když byly větší, dokázal si s nimi hrát celé hodiny a vydržel vše. Kolikrát seděl na zemi, ve vlasech měl desítky sponek, byl nalíčený a trpělivě držel, když mu dcery lakovaly nehty. Pohled na ně jsem milovala.

Mezi děvčaty se začaly objevovat rozdíly

Justýnka byla odmala klidná a trpělivá. Ráda si malovala, musela být upravená, oblečení jí muselo ladit a často si sama od sebe myla ruce. Anička byla její pravý opak. Byl jí plný byt. Měla ráda sport a nebavilo ji nic, kde se muselo sedět. Mohla jsem jí obléknout cokoliv a bylo jí to jedno.

Ještě na základní škole byly holky nerozlučná dvojka. Musely chodit do stejné třídy a vyžadovaly, aby spolu seděly v lavici. Vypozorovala jsem, že se nejvíce bavily spolu. Byly kamarádské, ale nejlepšími kamarádkami si byly navzájem. V deváté třídě se to zlomilo. Justýnka chtěla jít na gymnázium, ale Anička neměla takové studijní výsledky, aby zvládla tak těžkou střední školu. Chtěla jít na ekonomku a studium na vysoké jí nic neříkalo. Na rozdíl od Justýnky, která toužila být veterinářkou.

Dceru mi jednoho dne přivedli policisté

Justýnka nám dělala radost. Ve škole prospívala s vyznamenáním, sama se vzdělávala ohledně zvířat a byla to taková jemná citlivá slečna. Zato Anička byla číslo. Na ekonomce skoro propadala, začala nosit dredy a do uší si nechala napíchat několik náušnic. Chodila zásadně v temných barvách, neustále oblečená do mikiny a širokých kalhot. Anička se distancovala i od své sestry. Často se stalo, že přišla domů opilá. „Aničko, co blbneš? Nelíbí se mi, jaké máš kamarády. Co je to za partu, že pijete alkohol a flákáte se po městě?“ vyptával se manžel.

Anička mlčela a z její tváře bylo znát, že si o nás myslí, že jsme trapní starci. Před dvěma dny Aničku přivedla policie. Prý byli přistiženi, jak sprejem ničili fasádu panelového domu. A navíc bylo vidět, že je dcera mimo. Hned nás napadlo, že je pod vlivem drog.

Druhý den jsme začali jednat. U lékaře jsme sehnali doporučení, kam se obrátit. Chceme dceru umístit na odvykací kúru, a separovat ji tím od party kamarádů, která ji stáhla na dno. Věříme, že když jsme vše podchytili v začátku, ještě není pozdě. Ale jsme v šoku z toho, že dítě z milující rodiny, které dostalo lásku a péči, může spadnout do takových problémů. Stačí špatní kamarádi a průšvih je na světě.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve

Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve

Související články

Další články