Věrný teriér Bobby: U hrobu svého páníčka strávil dlouhých 14 let. Na jeho počest pak postavili sochu

John Gray si Bobbyho pořídil hlavně kvůli společnosti. Pracoval totiž jako noční hlídač. I když měl na každé směně spoustu povinností, bez Bobbyho doprovodu by to ale nebylo ono.

Mohlo by Vás zajímat:

Věrný pes Hačikó: Po smrti svého pána na něho čekal 10 let na nádraží

John Gray a Bobby

John s Bobbym se každý den zastavili ve stejném podniku na kávu, která jim trošku zpříjemnila hlídkování ve studených dlážděných ulicích Edinburghu. Po několika letech společné práce ale lékaři Johnovi diagnostikovali tuberkulózu, která ho nakonec připravila o život.

Jelikož pracoval pro město, postarali se radní o jeho pohřeb. Uložili ho na hřbitově Greyfriars Kirkyard. S tím se ale nemohl smířit Bobby. Odmítal opustit jeho hrob. Říká se, že tam stál na stráži každý den a za jakéhokoliv počasí. Ostatním dovolil jen, aby ho jednou denně nakrmili. A hádejte kde. V kavárně, kde tak rád chodil jeho páníček. Vedení se ho snažilo sice zprvu odehnat, když se ale na jeho obranu postavili i místní, rozhodli se mu raději u náhrobku postavit přístřešek. A zůstal i poté, co byl o devět let později schválen zákon, že všichni toulaví psi musí být odstraněni. Tehdy mu koupil obojek sir William Chambers, jehož nápis mu zajišťoval imunitu. Když na druhý břeh odešel i Bobby, pohřbili ho na zvláštním pozemku nedaleko Johna.

Mohlo by Vás zajímat:

Nejvěrnější pes na světě: Dojemný příběh Shepa, který šest let čekal na svého pána na železniční stanici

Žulová socha

Městská rada vztyčila na Bobbyho počest žulovou sochu, která je umístěná naproti hřbitovu, kde oba odpočívají. Stalo se tak na žádost baronky Angely Georginy Burdett - Coutts, prezidentky Dámského výboru RSPCA (Královská společnost pro prevenci krutosti na zvířatech). K odhalení došlo bez velké slávy v listopadu 1873, rok po Bobbyho smrti. Nápis na soše praví: Greyfriars Bobby - zemřel 14. ledna 1872 ve věku 16 let. Nechť je jeho loajalita a oddanost je lekcí pro nás všechny.

V současnosti průvodcí nabízejí turistům možnost otřít si nos o Bobbyho čenich. Zřejmě pro štěstí. Že se tak děje často dokazuje fakt, že ono místo je oproti zbytku sochy vybledlé. V průběhu let vzniklo o Bobbym několik videí a filmů. Kromě toho se vyráběla také hračka, aby byl jeho odkaz i nadále udržován naživu.

Mohlo by Vás zajímat:

Mluvící pes Don: Podivuhodný příběh mazlíčka, který prý uměl požádat o moučník

Překvapivý spor

Existuje nepsané pravidlo, že čím je nějaká záležitost starší, tím více se přikrášluje. V roce 1889 tak přišly do redakce novin The Scotsman dva dopisy, v nichž jejich pisatelé tvrdili, že Bobbyho a jeho majitele osobně znali. Oba měli také protichůdné názory na celý příběh. Kupříkladu, že teriér se dožívá obvykle deseti až jedenácti let a že ona kavárna byla otevřena až po čtyřech letech od Johnovy smrti. I když se tak může jednat hlavně o lákadlo pro turisty, poselství je jasné - oddanost a loajalita by měly být vždy oceněny.

Mohlo by Vás zajímat:

Příběh, který vhání slzy do očí: Žena z Colorada utratila čtvrt milionu za záchranu oblíbené slepice