Vražda Simony Monyové: Získal si nás všechny velkými gesty, vzpomíná syn Dominik na vraha své maminky

Brněnská spisovatelka Simona Monyová přišla o život rukou svého manžela v době, kdy bylo Dominikovi 18 let. Ze dne na den se mu změnil život a musel rychle dospět, aby situaci zvládl a zároveň se s pomocí rodiny postaral i o mladšího brášku, který přišel o oba rodiče v šesti letech. V době, kdy běží seriál Monyová, se rozhodl více promluvit o tom, jak vše prožíval tehdy a jak moc mu lidé nyní svěřují, že podobnou situaci s násilníky a manipulátory zažili také.

„V momentě, kdy nám to máma řekla, nám ty různý detaily během života zapadly do sebe jako puzzle a bylo nám to jasný. Já jsem třeba její knížky četl rád, mezi řádky psala určitý věci, které jsem ale tehdy nevnímal, navíc máma říkala, že je to fikce. Bál jsem se k nim vracet, protože tam zpětně vidíte to volání o pomoc, což jsem předtím neviděl. Určité střípky ze svého života tam použila,“ uvedl Dominik Mony v rozhovoru.

Tereza Ramba o Simoně Monyové: Měla sílu na to odejít, ale nechtěla podruhé rozbít rodinu

Seriál Monyová vzbudil emoce

Dominiku, je to už váš několikátý rozhovor o smrti, ale i životě vaší maminky, jak vám je před kamerou s tímto tématem?
Tak příjemný to určitě není, ale myslím si, že je důležitý se o tom určitým způsobem bavit a doufat, že tento odstrašující příklad dokáže nějakým lidem v podobné situaci pomoct.

Jak na vás dopadá mediální kolotoč kolem seriálu? Jaké na něj dostáváte reakce?
Já si myslím, že to není tak hrozný, jak se očekávalo, a vlastně je to příjemnější varianta. Ve většině případů jsou to pozitivní reakce. Hodně lidí mi třeba i psalo, že něco podobného zažili a chtěli mi říct, že jim to hodně dalo. To je dobré takhle vidět, že jsou za to lidé rádi, že to někdo udělal a otevřel to téma. Je hezký slyšet od lidí, kteří něco podobného zažili, že jim to pomáhá.

Jak se vám osobně na ten seriál dívalo?
My jsme ty díly viděli už dříve předtím, než byly vůbec vypuštěné do světa, a nedívalo se mi na to dobře. Viděli jsme to vždy po dvou dílech a v každé dvojici na mě působilo něco jiného. V prvních dvou, ty měly být takové, že tam nic špatného vidět nebude, tak jsem si říkal, proč by mě to mělo rozhodit. Ale nejvíc mě rozhodilo, jak dokázali vystihnout ty emoce mamky a jak to Tereza Ramba dokázala zahrát. S režisérkou to dokázaly vystihnout a za mě je tam vidět každou emoci, takže mě to zasáhlo dost. Samozřejmě potom dále, jak přithuje, tak se na to člověku nedívá moc dobře. Pořád víte, že je to seriál, ale vlastně mě zasáhly určitý detaily, který člověk zažil a nebo mu to připomene a vytáhne starý rány.

Hvězda Novy Bára Divišová o prožitém domácím násilí: Skončila jsem bez zubů a bez peněz, ale dokázala jsem od něj odejít

Dominik Mony dnes vidí volání o pomoc v knihách své maminky

Jaké detaily to byly?
Opravdu jen detaily, které vystihnou danou situaci nebo ukážou emoci. Většinou je to o té emoci oběti nebo lidí okolo, a jak vědí, že s tím nemůžou nic udělat. Je tam toho spousta, ale asi nejvíc ty pocity, jak vidíte, jak se v dané situaci cítila ona.

Vy to teď v seriálu vlastně vidíte svým způsobem poprvé. Věděl jste o tom všem v realitě?
Nevěděli jsme to nikdo. Až později se začala svěřovat a nám dětem až vyloženě řekněme před tou událostí. Mamka nám oznámila, že bude konec, že půjdou od sebe, řekla nám proč. Celou dobu jsme to vůbec nevěděli, ale věděli jsme, že to není ideální manželství. Jenže který je? Hádky jsou všude a člověk to tak nějak bere. O tom, co se dělo za zavřenými dveřmi, jsme neměli tušení. Nějaké indicie tam byly, a když se člověk dívá zpětně, bylo jich tam dost. Jenže mamka, tím že byla spisovatelka, uměla vždy vymyslet něco o tom, co a jak se stalo, a člověk jí neměl důvod nevěřit nebo se nad tím nějak pozastavit.

Vy říkáte zpětně, takže třeba i s tím, co jste viděl v seriálu?
Nemyslím zpětně až teď, ale zpětně k momentu, kdy nám to máma řekla, nám ty různý detaily během života zapadly do sebe jako puzzle a bylo nám to jasný. Já jsem třeba její knížky četl rád, mezi řádky psala určitý věci, které jsem ale tehdy nevnímal, navíc máma říkala, že je to fikce. Bál jsem se k nim vracet, protože tam zpětně vidíte to volání o pomoc, což jsem předtím neviděl. Určité střípky ze svého života tam použila.

Jak ukončit toxický vztah? Zachránit vás mohou blízcí, kteří manipulaci vidí zvenčí, říká Petr Casanova

Proměna manipulátora proběhla po narození syna

Říkal jste, že jste to vlastně neviděl, tak co jste viděl? Jak jste jejich vztah tehdy vnímal svýma očima?
Ono už to bude 15 let od té tragické události, nicméně bych řekl, že dokážu zhodnotit rozdíl mezi začátkem a koncem vztahu. To byl diametrálně jiný člověk. Nedokážu přesně říct, kdy se ta proměna stala, ale vím, že velký zlom u manipulátorů bývá, když se jim narodí dítě, protože to je pak ideální prostředek k manipulaci, vydírání a tak dále. Takže vím, že od té doby bych řekl, že se přestal tak přetvařovat jako předtím. Protože ze začátku to bylo, myslím si, že dokázal zaujmout, pobavit i nás třeba bral na nějaký motosporty... Vlastně tehdy tam měl přístup, takže nás vzal do zákulisí tam, kam my jsme se normálně nedostali. Tím si nás jakože získal. Myslím si, že takhle působil i na ostatní, na širší rodinu. Nikdo z jeho chování neměl špatný pocit od začátku. Naopak, byl velice společenský, dělal velká gesta a řekněme to tak, že se všechno zdálo být normální.

Takže i pro vás byl kámoš?
Řekněme, že ano, získal si nás. Byly určité zážitky, co nám dokázal svým způsobem zprostředkovat, tak pro nás bylo velké. Jinak bychom to nemohli zažít, takže to pro nás bylo wow! Tímhle si nás získal, ale postupem času se to vytrácelo. Nnedokážu přesně říct kdy. Vím jen, že to bylo okolo toho narození Šimona, že se přestal přetvařovat. Takže ty věci, co byly na začátku, se vytratily.

Kolik vám tehdy bylo, když se narodil nejmladší brácha, dvanáct? Takže jste začal mít nějaký divný pocit, nebo ani ne?
Ne, nemohu říct, že bych nad tím přemýšlel, jestli se něco děje. To člověk fakt asi nevnímá, jen jsem spíš postupem času viděl, že jsme ho skoro nevídali. On se vytratil a chodil pozdě večer, než šel brácha spát, aby si s sním půlhodinky pojezdil s autíčky, a šel spát. To bylo všechno. Já jsem v té době mel pubertu a přišel jsem ze škol a šel ven, takže jsem se vrátil a toho času nebylo moc, kdy by šlo něco poznat. Paradoxně, když člověk viděl nějakou hádku, nebo viděl nějakou situaci, tak si myslel, že za to může mamka, což si prostě pak zpětně strašně vyčítáte. Šlo o ten úhel pohledu, protože ono není úplně jednoduchý zjistit, kdo je ten manipulátor a kdo oběť, protože oni dokážou skvěle lhát a přetočit to tak, že to vypadá naopak.

Přetočit na sebe tu pozici oběti? Takže jste vnímal spoustu situací, kdy jste si myslel, že udělala něco špatně mamka?
Nemůžu říct, že úplně vnímal, ale spíš zpětně vám vyplyne, že si říkáte, tak ona byla naštvaná kvůli něčemu úplně jinému, než jste si myslel. V tu chvíli je to ale třeba jen pocit, že hádka vznikla z její strany, a nevíte, co za tím je, jaké je pozadí, takže je těžký nad tím přemýšlet.

Advokátka Klára Long Slámová odkrývá největší tabu trestných činů: Pachatel má víc práv než oběť

Dominik Mony o vážnosti situace doma dlouho nevěděl

Takže až ten odchod byl moment, kdy jste pochopil, nebo vám bylo řečeno, co se vlastně dělo?
Mamka řekla, že se chce rozvést, že to dál nejde, což mě zaskočilo. Právě moje reakce nebyla úplně ideální, když mi pak řekla, v čem žila. Já jsem z toho byl v šoku a říkal si proč. Až druhý den, nebo večer, teď nevím přesně, mi začala všechno říkat. Pak už to všechno chápete, takže jsme se to dozvěděli a straší brácha, protože už s námi nebydlel, tak ten až další den. Hned jsme se pustili do akce - dostat ho z domu pryč, což trvalo. Moc si nepamatuju přesně, jak dlouho, ale řekl bych dva týdny. No a pak jsme se doma různě střídali, aby tam pořád někdo byl. A ještě jsme nainstalovali alarm. A ta situace, ta vyhrocená, vypadala, že už se uklidňuje, vypadalo to, že už mu došlo, že je konec a nechá ji dýchat.

To bohužel nebyla pravda a došlo k tragickému konci. Když jste se to dozvěděl, co se ve vás odehrálo, nebo jste tuhle těžkou vzpomínku vytěsnil?
Pamatuji si to, ne úplně přesně, ale tu emoci ano. Když vám někdo oznámí, že vám umřela mamka, na to nezapomenete. Byl jsem tehdy v zahraničí, protože tím, že to vypadalo, že už je všechno v pořádku, tak jsem odjel se třemi kamarády na dovolenou. Ten den jsem měl svátek a chodily mi smsky. Bylo to divný, v těch zprávách bylo „je mi to líto“ a já si říkal, že mi to asi poslali omylem, že to nedává smysl. Ale nevěděl jsem nic, dokud starší brácha nezavolal jednomu z těch kamarádů, co se stalo, aby mi to řekli.

Co přichází pak - vztak, zlost, starost? Co bude s mladším, tehdy šestiletým bráchou?
Nejvíc v tom momentě řešíte, co bude dál. Co se bude dít? Jak a kdo se bude starat o Šimona. Já jsem tehdy chodil do školy a ten rok maturoval, tak jsem věděl, že bych to nějak doklepal a pak se o něj můžu starat. Ale otázka byla, jak to budeme dělat. V tu chvíli nevíte nic, takže vás napadá kdeco a je dobře, že tu hlavu posunete jiným směrem, řešit ty racionální věci místo utápění se v pesimistických myšlenkách, jestli má život smysl.

Jakkoli to bylo hrozné a kruté, tak brácha byl dospělý, vy vlastně taky, ale nejmladší přišel o oba rodiče. Co se potom dělo, jak jste to vyřešili?
Tohle je trošku hrozný říct, ale je to jako by se na to mamka připravovala. Ona někdy před smrtí říkala své švagrové, se kterou měly velmi blízký vztah, že kdyby se jí něco stalo, jestli by se nepostarala o Šimona. Říkala, že teta byla anděl, měla ji strašně moc ráda a maximálně jí důvěřovala. Samozřejmě tahle slova neberete nikdy úplně vážně, takže se nedá říct, že by to bylo kvůli nějakému slibu někde v hospodě nebo na nějaké akci, ale nakonec to tak dopadlo. Šimona si vzala teta se strýcem a nám psychologové řekli, že bychom měli být co nejvíc nablízku. Tak jsme si v rodinném domě, kde žila teta se strýcem a jejich dvěma holkami, plus teda Šimonem, tak jsme zrekonstruovali nejvyšší patro a postavily se tam dva byty - v jednom jsem byl já a v druhým bratr se svou ženou. Snažili jsme se být pohromadě. Pomoct tetě, protože najednou měla jiný starosti než předtím. Muselo to být pro ni hodně složitý, takže jsme si ho brali každý z nás jednou týdně a pak jednou za čtrnáct dní vždycky na víkend a zbytek byl na tetě.

Co dalšího zazní v rozhovoru s Dominikem Mony, který si můžete pustit celý v úvodu článku nebo na Youtube magazínu Lifee:

• Zda přicházely výčitky za kdyby, co by...
• Jak prožíval celou situaci nejmladší bratr
• Jaké byly pocity Dominika, když se dozvěděl o propuštění maminčina vraha z vězení
• Čemu se s bratry aktuálně věnují a jak pracují s maminčiným odkazem

Na fotografie z natáčení rozhovoru i ze seriálu Monyová se můžete podívat v naší galerii.