Záchranář Ondřej Koudela varuje rodiče před nástrahami léta: Nejhorší je tonutí, rizikový je i nafukovací bazének

Ondřej Koudela se na krizové situace připravuje rád, vědomě a soustavně. Dokonce tvrdí, že jde o životní styl. „To není, že bych si jednou řekl: 'Dnes je den, kdy se stanu připraveným.' A pak nakoupil všechny věci, sbalil evakuační zavazadlo, šoupl ho dolů do skříně a večer prohlásil: 'Jsem připraven.' Takhle to nefunguje,“ vysvětlil.

„Připravenost je neustálý vědomý proces, který ovlivňuje moji každodennost. Nikdy to neskončí. Běžná občanská připravenost funguje třeba takhle - když parkuju před barákem, má auto vždy plnou nádrž,“ vysvětluje spoluzakladatel společnosti PrPom, která pořádá zážitkové kurzy první pomoci, občanské připravenosti, ale třeba i připravenosti na blackout.

Klade v nich důraz nikoli na teorii, ale především simulaci a prožitek skutečné krizové situace, díky čemuž si člověk v reálu vyzkouší, jak v takových okamžicích reaguje a jak v nich zachovat klid. S Bárou Hlaváčkovou ale také Ondřej probral rizika, která ve zvýšené míře hrozí dětem o prázdninách.

Blackout, povodně či střelba: Jak zachovat klid a na co se dá připravit, radí bývalá policejní vyjednavačka

Jaká rizika hrozí dětem v létě

Co je v létě opravdu nebezpečné a lidé to třeba neví? Co podceňujeme a podceňovat bychom neměli? Hlavně, co se týče zdraví a bezpečnosti dětí o prázdninách. Máme tu vosy, všelijaké alergie, přemnožené zmije...
To všechno představuje riziko, ano. Pokud v případě těch zmijí víte, že se vydáváte do oblastí, kde se vyskytují, tak si na to s dětmi na chvilku sedněte, proberte si to, ukažte si obrázky. Se zmijí se můžeš setkat, když uděláš tyhle tři chyby. Aby se ti to nestalo, můžeš dělat tohle, tohle. Když ji uvidíš, drž se od ní dál. Největšího bezpečí pro své dítě dosáhnete tím, že si ty situace chystáte předem. Samozřejmě si říkáte, jestli tím na něj nepřenesete paniku nebo strach - to by mohlo situaci spíš zhoršit - ale pokud ho dostanete do stavu, kdy bude chápat, že je to nebezpečné a zároveň z toho nebude vyděšené a bude vědět, co dělat, tak to je krásné. A platí to pro jakékoliv téma, které si sami k létu a k nějakým potenciálním rizikům vztahujete.

Co vy sám považujete v letních měsících za největší riziko?
Já bych se zaměřil hlavně na vodu. To se týká hlavně dětí, které ještě plavat neumí, ale i těch, které umí, ale sakra, jsou to pořád děti. Když spadnou do vody ve chvíli, kdy to nečekají, tak se leknou a třeba zrovna nezaplavou tak, jak byste chtěli. Takže já bych si dal velký pozor i na obyčejné zahradní bazény, včetně těch malých nafukovacích, které se vám nechce na noc vypouštět. Ono totiž ráno, když dítě vyběhne z baráku dřív než vy, má ten bazén k dispozici a jen tohle je potenciál pro rizikovou situaci. I kdyby to dítě mělo jen zakopnout a nechtěně do bazénu spadnout, může to být fakt potíž. Takže pokud máte dítě, které se o své vůli pohybuje, ale ještě nemá rozum z plavání, tak mít zajištěné, že se k bazénu dostane jen ve chvíli, kdy o tom víte a vědomě ho tam pustíte.

Léto, to také znamená spoustu aktivit, a tím pádem víc úrazů. Můžeme úrazům nějak předcházet? Jasně, vždycky se může něco stát, ale...
Já mám teď doma tříleťáka a úrazy se snažím v zásadě neřešit. Nemám žádnou aktivní strategii, jak úrazům předcházet. Jen dodržuji základní pravidla. Ví, že když jede na kole bez helmy, je to problém. To jsme se pochopili. Ale předcházení úrazům... Já tohle asi úplně neřeším. Samozřejmě předcházím velkým nebezpečným situacím, trénujeme spolu pohyb po silnici, to je jasná věc. Asi teď se mnou spousta rodičů nebude souhlasit, ale mně přijde, že úrazy jsou super, že si jimi dítě potřebuje projít. Učí se na nich spoustu věcí a normálně rostoucí a normálně se rozvíjející dítě úrazy potřebuje. Je to jedna z věcí, které do dětství patří. Spíš se snažím, když už se úrazy stanou, nepanikařit, nezvedat ho hned ze země, a tak.

Liší se nějak první pomoc u dětí od té u dospělých?
Asi méně, než byste čekali. Pokud máte jako základ obyčejný jednodenní zážitkový kurz první pomoci, který byl zacílený na dospěláky, je dost pravděpodobné, že dobře zvládnete poskytnout první pomoc i dítěti. Ty odchylky jsou spíš technické, že třeba resuscitace u dítěte se provádí jiným způsobem, protože má prostě menší tělíčko. Nebo při dušení cizím tělesem postupujeme u malých dětí trochu jinak. Na první pomoci je ale nejdůležitější váš přístup. To, jak budete v dané situaci vědomí a sebejistí, jak opanujete stres. Tohle se nemění.

Jak se zachovat při ozbrojeném konfliktu: Válečná fotografka Jarmila Štuková o momentech, kdy jde o život

Jak připravit dítě na letní tábor

Teď děti jezdí na tábory a různá soustředění. Jak dítě připravit, aby bylo v bezpečí?
Úplně stejně, jako byste jeli třeba na chatu. Povídat si o základních rizicích. A další super věc, kterou teď řešíme a která mě napadla, tak při pohybu v přírodě si vyjasnit, co se jí, a co se nejí, na co se sahá, a na co se nesahá. Neřeším ohradníky, to ať si dítě sáhne, to je v pohodě, ale třeba nějaké kytky a plody, které tomu dítěti opravdu mohou ublížit a mohou být nebezpečné. Typicky třeba náprstník. Ten je teď nádherně nakvetlý, ta kytka je barevná, zajímavá, a děti mají přirozenou tendenci, když něco takhle trčí z louky, se o to zajímat. Tak být v tomto tématu jako rodič iniciativní a říct si to s dítětem.

Umí si v nějaké krizové situaci poradit samy děti a umí si pomoct navzájem?
Někdy líp než rodiče.

Jo?
Jo, protože my, dospěláci, jsme si prošli mnohem delší cestu, takže máme vybudované strašné vrstvy všech možných filtrů a předsudků, aby naše hlava nebyla přetížená tím, že každou situaci řešíme znovu od začátku. Prostě jsme si na spoustu věcí vymysleli zkratky. Jakmile vidím něco, automaticky mi naběhne reakce, která už je naučená za spousty let a já se rozhodl, že to takhle chci dělat a takhle jsem si to narval pod kůži. Děti tohle ve spoustě situací nemají a ke spoustě situací, kdy jsme my přehlcení těmi filtry a naučenými postupy, dítě přistoupí s naprosto zdravou, přirozenou a šokující zvídavostí. Je v tom mnohem víc vědomé, dokáže si mnohem lépe všímat některých věcí a dokáže otevřít otázky, které už by nás nenapadly. Nejen v normálním životě, ale i krizových situacích tak může být dítě hustý učitel.

Jak přežít střelbu v budově: Předem si zjistěte, kde je východ, a dodržujte pravidlo USB, radí policejní expertka

Co bychom měli nosit stále s sebou

Když teď půjdeme od dětí kousek dál, jak mám být připravená já na krizovou situaci? Tak nějak běžně, třeba dneska, když jdu po ulici. Mám mít v kabelce třeba kapesníky?
Je málo fyzických věcí a předmětů, které je dobré s sebou nosit na každodenní bázi a jsou součástí občanské připravenosti na běžné problematické situace. Na druhé straně je docela dost vědomostí a kompetencí, které potřebujeme nosit s sebou, abychom to zvládali dobře. Běžnému civilistovi bych poradil rukavice, klíče, hodinky, telefon a aplikaci Záchranka. Zase se vrátím k tomu drilu. Dril se týká čehokoliv, co potřebujete v krizových situacích a týká se i aplikace Záchranka. Nainstalovat ji nestačí. Musím si tu apku prolézt a vyzkoušet v testovacím režimu hovor na záchranku. Ta apka se navíc v průběhu času mění. Několikrát se změnil způsob, jak se mačkají tlačítka a jak se hovor aktivuje. Buďte jako uživatel aplikace up-to-date. Jednou za čas si to zkuste.

To je dobrý postřeh.
A když jsme u té fyzické vybavenosti, tak se ještě vrátím k dětem. Zamyslete se nad tím - pokud máte předškolní nebo školní dítě, které má mobil - umí zavolat záchranku, použít aplikaci Záchranka, když vám je blbě a nejste toho schopní? To je dobrá otázka, kterou si můžete vnést do běžného kontaktu s dítětem. Jinak z fyzických předmětů už mě asi nic nenapadá. Základ jsou ty rukavice, ale to už asi dneska každý ví.

To já třeba v kabelce nenosím, ale měla bych.
My jsme dřív, teď už to neděláme, dávali rukavice do Kinder vajíček a doporučovali jsme to i lidem. Ale mně to přijde pořád jako dobrý nápad. Ta schránka na Kinder vajíčko krásně pojme dva páry hodně tenkých rukavic nebo jeden pár nějakých tlustých, pevnějších, kvalitních nitrilových. Z těchto vajíček potom ideálně vyrobíte těch schránek třeba deset a máte jednu v kabelce, jednu na kole, jednu v bundě, jednu v kabátu, jednu v batohu. Takhle okolo sebe vytvoříte prostředí, kdy kamkoliv se vrtnete, máte rukavice stále s sebou.

Chápu.
V autě je dobré mít krabici. A znovu se vrátím k tomu drilu. Vy tam sice máte krabici kvalitních nitrilových rukavic, ale nechcete, aby vás jakýmkoliv způsobem zdrželo nebo vykolejilo to, že si je berete. Udělejte si proto z toho rutinu. Když tankujete a nechcete se zamazat u pumpy, berte si rukavice. Krabice stojí, já nevím, 250 Kč a kdybyste i jednou za týden nebo jednou za čtrnáct dní tankovali, jaká to bude spotřeba rukavic? Skoro žádná. Ale vytvoříte si tím super zásobu v autě, tankujete čistýma rukama a při poskytování první pomoci máte minus jeden stresor, protože už budete na rukavice zvyklí.

Co dalšího prozradil Ondřej Koudela v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?

• Jak jsou na tom Češi s první pomocí a připraveností na krizové situace
• Jak je to se zákonnou povinností poskytnout první pomoc
• Kdy on sám se ocitl v krizové situaci ve stresu
• Proč se rozhodl být záchranářem
• Jak moc velký průšvih by byl třídenní blackout