Facebook
Instagram
Herečka Veronika Žilková (62) je zasloužilou mámou šesti dětí - Agáty, Vincenta, Cyrila, Korduly, a adoptovaných Markéty a Honzy. V rozhovoru pro magazín Lifee.cz vzpomíná na jejich školní léta, kdy každé září prožívala stejnou dávku stresu jako dnešní maminky. V průběhu let ale přišla na to, že s příchodem školního roku není stres nutný, a naopak je potřeba vést děti k samostatnosti. I kdyby to znamenalo, že se dostanou do průšvihu.
Herečka Veronika Žilková (62) má perné září. V kinech je její nový film Světýlka, exceluje v komedii Trosečnice v pražském Divadle Radka Brzobohatého, a do první třídy šla její vnučka Mia. Přesto má herečka několik dobrých rad pro vytížené maminky, pro které je začátek školního roku každoroční peklo na zemi. "Nesmíte se jim dívat do žákovské a nepište s nimi úkoly. Je to na jejich zodpovědnosti. Některý ročník si tak třeba dají víckrát, ale všichni tu základku víceméně nějak dokončí. Žádné plánování, nic, nechala jsem je být," popisuje v našem rozhovoru svoji osvědčenou výchovnou taktiku.
Veronika Žilková s vnukem kempovala na rybách
Veroniko, od září vás budeme moci znovu vidět v Divadle Radka Brzobohatého. Na co byste nás pozvala?
Divadelní představení Trosečnice je o čtyřech manažerkách, které ztroskotají na pustém ostrově během teambuildingové hry. A protože nejsou zvyklé na přírodu, je to pro ně trochu šok.
Před pár dny jsem jela se svým vnukem na čtyři dny na ryby. Odvezl mě k jezeru, kde nebyla voda, elektřina, záchod, sprcha ani kuchyň. Přehrávala jsem si v hlavě scény z naší divadelní hry – jakou máme strašnou radost, když jedna z trosečnic vyndá vařič a my se na něm můžeme ohřát. Stejně tak jsem ráno otevírala propan-butanový vařič a byla jsem šťastná, že si na něm můžu udělat kafe z pytlíku.
Máte tam nějakou oblíbenou pasáž?
Ta hra je o tom, jak nám uplave jídlo a jsme tam dva dny bez jídla a bez všeho ostatního. Když najdeme v baťohu jedné kolegyně malý páreček a serveme se o něj, to je, myslím, zlatý hřeb celé divadelní hry. Jak se dokážou čtyři kultivované ženy servat o jeden malý párek.
Jaké tři věci byste si tedy vzala na pustý ostrov?
Tak já bych tam v první řadě nejela. Já bych si ani nekoupila lístek na loď, která by tam mohla ztroskotat. Já prostě nerada cestuju. Nejradši jsem doma, což se mi moc nedaří, protože pořád někde cestuju za prací.
Veronika Žilková o začátku školního roku
Máme tady září a vy jste zasloužilá maminka. Co se vám vybaví s příchodem nového školního roku?Letos šla poprvé do školy moje vnučka. To je skvělé, Mia Prachařová je v první třídě. Včera jsem pro ni šla do družiny a šla jsem do té samé družiny, do které jsem chodila pro její maminku. A zjistila jsem, že ta družina už tam neexistuje!
Myslela jsem, že je pořád stejná.
Právě, že ne! Takže jsem dvacet minut běhala po škole, kterou znám od svých šesti dětí, než jsem objevila, že družina už bohužel neexistuje a mají družinu v té samé třídě ve které se celý den učí. A bylo mi to strašně líto – že škola nebyla schopná vygenerovat jiný prostor, kam by děti mohly po vyučování jít.
Máte nějaký tip, jak září zvládnout, když má žena víc dětí?
Nesmíte se jim dívat do žákovské a nepište s nimi úkoly. Je to na jejich zodpovědnosti. Některý ročník si tak třeba dají víckrát, ale všichni tu základku víceméně nějak dokončí. Žádné plánování, nic, nechala jsem je být.
Co třeba svačinky?
Ano, snídaně a svačina, to ano. Ale třeba Vincent Navrátil, můj krásný syn a herec, mi jednou zavolal v jedenáct hodin ze školy a ptal se: „Mami, nevíš, kde mám školní tašku?“ V jedenáct. Byla doma, v kuchyni pod stolem. Je potřeba to neřešit a nechat děti trochu být. Ony se to všechno naučí a na podesáté si třeba tu tašku do školy vezmou.
Matky stres školního roku milují, hroutí se na oko
Jak si během toho šíleného chaosu udělat čas sama na sebe?
Vzhledem k tomu, že moje dcera Kordula už jde na univerzitu, tak já už mám pro sebe času dost.
A v době, kdy to bylo aktuální?
Ony to ty matky milujou! Matky milují chaos a to, že jejich mláďátko jde do školy. Jsou strašně hrdé a je to adrenalin, který každá matka miluje. Protože je to důkaz její schopnosti to mládě nejen porodit, ale dovést ho také do té školní lavice. Takže maminky se vlastně trochu hroutí na oko, ale vlastně jsou strašně šťastné, že je září. A že mohou kupovat ty sešity, obaly, gumy, stát fronty a psát rozvrhy. Já myslím, že v září všichni ten zmatek a stres milují.
Jak děti ochránit před všemi těmi nástrahami – aby třeba nezačaly za rohem kouřit?
Nemůžete je ochránit. Já se vždycky hrozně směju, když někdo řeší, aby malé děti jedly tu bio mrkvičku – v patnácti potom bio cigaretky stejně neexistují. Musí si tím projít. Mám aktuálně v kinech film Světýlka, který je právě o tom, jak si trauma z dětství neseme až do dospělosti a potom za velké peníze vyhledáváme psychoterapeuta.
Ale to všechno patří k životu, a to všechno je správně. Ten stres, ta radost, když ho překonáte, i to, že je dítě svědkem nějaké rodinné nepohody. To všechno děti posiluje, protože v dospělosti je nečeká žádná pohádka, ale normální život. A ten s sebou přináší chaos, stres, nezvládání, hádky rodičů, špatné známky. Indiáni své děti školili tak, že nejprve museli chytit králíčka, potom větší zvíře. Vždycky je to o tom, že splníte nějaký stupeň – zvládnete první třídu – a jdete do dalšího levelu. Jak rodiče, tak děti. Je to něco, co k životu patří.
Na fotografie početné rodiny herečky Veroniky Žilkové se můžete podívat v naší fotogalerii.
