Facebook
Instagram
Lidé preferují tři druhy životního stylu. Jeden je ve městě či v jeho blízkém okolí a jehož znamením je stabilní práce a komunikace s lidmi. Druhý je na venkově, třeba na tom texaském, kde žije jen několik tisíc lidí a sousedé se znají navzájem. Ten třetí je pak velmi extrémní a pro mnohé nepředstavitelný. Je to vlastně zcela jednoduché žití jen se základními potřebami. A právě tohle si zvolil Dick (oficiálně Richard) Proenneke.
Dick se rozhodl usadit v aljašské divočině. Tam žil zcela sám dlouhých třicet let. Vlastníma rukama si postavil chatku, kde býval bez elektřiny a tekoucí vody. Topil dřevem a když měl hlad, musel vyrazit na lov. Auto? Nepotřeboval ho. Telefon? Nikam nevolal. Sousedé? Na kilometry daleko. Počítač? V životě se ani jednoho nedotkl. Měl jen foťák a deník, aby vše zdokumentoval.
Mládí Dicka Proennekeho
Dick Proenneke se narodil v Primrose v Iowě v roce 1916. Prakticky vše potřebné do života se naučil od svého otce, který byl tesař, malíř, studnař a veterán první světové války. Dick, stejně jako jeho otec, také narukoval, a to poté, co byly USA bombardovány v Pearl Harboru v roce 1941. Sloužil tam dva roky.
Během války navštívil San Francisco, kde čekal na své další zařazení. Po turistice v kalifornských horách mu však byla diagnostikována revmatická horečka, kvůli které musel být na půl roku hospitalizován. Propustili ho těsně před koncem války. Tato nemoc byla pro něho životní zkouškou. Málem totiž v nemocnici umřel. Rozhodl se tak, že zbytek života zasvětí péči o své tělo a zdraví. Nejprve se ale vyučil jako mechanik dieselových motorů. Touha po divočině měla teprve přijít.
Přesun na severozápad
Dick v určité fázi svého života dospěl k rozhodnutí, že by mu nejvíce vyhovoval život v souladu s přírodou. Koncem čtyřicátých let se přestěhoval do Oregonu, kde pracoval na ovčím ranči. Poté přijal práci opraváře těžké techniky na námořní základně v Kodiaku na Aljašce. Tam se zamiloval do divočiny. Bylo to úplně odlišné od města i vesnice.
Po odchodu ze základny se začal věnovat rybaření. Tím si vydělal poměrně hodně peněz, které mu umožnily odejít v padesáti letech do důchodu. Chybělo ale málo a odpočinku by si moc neužil. Potkaly ho dvě nehody, během nichž přišel málem o život. Raději tak už na nic nečekal a postavil si srub v Twin Lakes na Aljašce.
Sám v divočině
Proenneke neměl k dispozici telefon, elektřinu ani tekoucí vodu. Nemohl si také nikde nakoupit. Naštěstí byl manuálně zručný, takže si dokázal vyrobit spoustu věcí i rozdělat oheň. Téměř denně šel lovit. Pokud musel někam pro dřevo či nářadí, čekala ho pořádná túra.
Ve volných chvílích si rád psal deník. Lidé se tak mohli dozvědět o tom, jak žil a o čem celou tu dobu přemýšlel. Původně však neplánoval strávit v divočině třicet let. Jenomže se mu tam natolik líbilo, že neviděl důvod vracet se do civilizace. Cítil se naprosto svobodný. Nikdy si nenašel partnerku, ale bylo mu to jedno. Měl vše, co potřeboval. Cítil se jako v nebi.
S přibývajícím věkem se ale začalo zhoršovat jeho zdraví. Po osmdesátých narozeninách si byl jistý, že už nemůže žít sám. Přestěhoval se tak do Kalifornie, kde žil se svým bratrem. Zemřel v roce 2003. Z jeho domu se stala slavná expozice v národním parku Lake Clark National Park and Preserve.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Richard Proenneke
Historydefined.net: How Dick Proenneke Lived In The Wilderness For 30 Years
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou
Související články
