Japonec ze Slunce, seno, jahody: Žije se mi tu dobře, ale český venkov znám jen z vlaku

Japonec ze Slunce, seno, jahody: Žije se mi tu dobře, ale český venkov znám jen z vlaku
Zdroj: Se souhlasem Chuheie Iwasakiho
Chuhei Iwasaki pochází z Japonska a do Česka přišel ve svých osmnácti letech.Znát jej mohou diváci Hudebního divadla Karlín, kde diriguje muzikály - spolupracuje tak například s Ondřejem Brzobohatým (vpravo).Chuhei Iwasaki je skromný a říká, že mnohem víc než úspěchy v kariéře ho zajímá cesta k nim.Český humor je podle něj plný sarkasmu, který má rád.+ 4 fotky+ 5 fotek

V televizi ho teď vídáme v reklamě s Ivanem Trojanem. Japonec Chuhei Iwasaki (35) toho ale může nabídnout mnohem víc. Je šéfdirigentem Plzeňské filharmonie a momentálně působí jako dirigent také v muzikálu Slunce, seno, jahody. "Český venkov znám z vlaku," svěřil se v obsáhlém rozhovoru pro Lifee.cz.

Veronika Nováková
Veronika Nováková 21. 07. 2022 12:00

Dirigent Chuhei Iwasaki se narodil u rybího trhu v Tsukiji v Tokiu. Od dětství se věnoval hře na housle, studoval na konzervatoři Toho Gakuen v Tokiu a poté na Pražské konzervatoři a na HAMU v Praze. Dnes patří k nejvyhledávanějším dirigentům své generace a zastává pozici šéfdirigenta Plzeňské filharmonie. Dirigování orchestru se věnuje také v pražském Hudebním divadle Karlín.

Působí zde například v muzikálu Ondřeje Brzobohatého Slunce, seno, jahody. „Nemám smysl pro humor. Myslím, že Japonci obecně nejsou vtipný národ - možná ano, ale ne pro ostatní. Máme jiný typ humoru, ale třeba sarkasmus se v Japonsku pěstuje poměrně dost," vypráví Chuhei v rozhovoru pro Lifee.cz.

Jak jste se dostal do České republiky?

Přijel jsem studovat. Nejprve hru na housle, poté jsem přidal skladbu a nakonec dirigování. Bylo mi osmnáct let.

Proč zrovna Česko? Japonsko je odsud poměrně daleko.

Ano, je to 15 000 kilometrů. Proč Česko? Víceméně kvůli vzdělání. Líbí se mi, jak hrají české orchestry. Když chce člověk hrát podobným způsobem, tak se to nejlépe naučí v dané zemi.

Zřejmě se vám tedy líbí i čeští autoři, jako Smetana nebo Dvořák...

Někteří ano, jiní zase méně.

Kteří méně?

Nemůžu jmenovat, aby se jejich potomci neurazili - to bych nechtěl. Od jednoho autora jsou mi například některá díla bližší, a jiná zase naopak. Každý skladatel píše jistým způsobem a někdy se mu daří více, jindy méně.

Jaké máte za sebou v Česku úspěchy?

Působím v Plzeňské filharmonii, kde jsem šéfdirigentem, a také jako jeden z dirigentů v Hudebním divadle Karlín. Ale zatím si nemyslím, že bych za sebou měl výrazné úspěchy - třeba je budu mít časem. Není v mé povaze příliš zkoumat, co jsem dokázal. Protože jakmile se mi podaří dosáhnout cíle, ztratím o danou věc zájem. Víc mě baví přemýšlet o tom, co dalšího bych mohl ještě umět, aby to bylo lepší. Obecně mě baví pracovat pro Plzeňskou filharmonii, to je můj orchestr. Vidím v tom velký smysl - zatím jsme krajský orchestr, ale přál bych si, abychom byli top v České republice. Rozhoduji o tom, co budeme hrát, což je výborné. Je to jako vybírat, které oblečení budete ten den nosit.

Co vy a český jazyk? Bavíme se v češtině a česky také píšete.

Já česky moc neumím. Sám nevím, jak jsem se vlastně česky naučil a dodnes si ve vašem jazyku nejsem moc jistý. Nejdřív jsem se naučil úplné základy tak, abych se mohl vyjádřit a komunikovat. Nebyla pro mě důležitá gramatika nebo skloňování. Postupně jsem se zlepšoval. Nedokážu ale říct, od jakého momentu mluvím česky.

Někdo jazyky srovnává s notami, s hudbou.

Částečně to může být pravda, jsou to vlastně rozepsané zvuky.

Věnujete se dirigování v Hudebním divadle Karlín, kde se nově uvádí muzikál Slunce, seno, jahody. Jak jste zatím pronikl do české kultury? Je vám blízká?

Máte velmi sarkastický humor, což se mi líbí. Obecně se mi česká kultura líbí, ale mluvit o ní moc nedokážu, protože je neskutečně rozsáhlá a já se jí zabývám jen velmi okrajově. Žiju ve světě orchestru. Další věc je, že si o sobě myslím, že mohu být spokojený kdekoli na světě. Všude jsem si našel něco, co mě bavilo a co se mi líbilo, a díky tomu jsem byl šťastný. Kdybych žil v Tádžikistánu, tak budu možná také šťastný - ale to se musí vyzkoušet.

Co vy a česká kuchyně? Máme zde hodně knedlíků a smažených sýrů.

Absolutně nejsem vybíravý a v 99 % mi chutná jakékoli jídlo. Jak říkám, i kdybych žil v Mongolsku, bude mi tam chutnat. Tedy myslím si to - nikdy jsem tam nebyl.

Je vám blízký český humor?

Já nemám smysl pro humor. Myslím, že Japonci obecně nejsou vtipný národ - možná ano, ale ne pro ostatní. Máme jiný typ humoru, ale třeba sarkasmus se v Japonsku pěstuje poměrně dost. Prý mám podobný humor jako Češi, ale sám nevím a jistý si nejsem.

Možná je to tím, že zde žijete dlouho.

Člověk se mění postupně a je to velmi dlouhý proces. Ale vtipy mám moc rád.

Když se vrátíme k tématu Slunce, seno, jahody - znáte český venkov?

Samozřejmě, protože často jezdím českými vlaky.

Jak vám sedla hudba Ondřeje Brzobohatého?

Ondru znám opravdu dlouho. Mám rád swing a u Ondry se mi líbí jeho cit pro detail, perfekcionalismus. Má hodně vysoké ideály a jasnou představu, to je na jeho práci vidět. Díky tomu má také přirozenou autoritu.

Líbí se vám obecně muzikálová hudba?

Vážná hudba mě baví víc, protože je složitější. Divadlo je krásný svět, ale já mám rád složitost. V hudbě mám rád pestrost a nesmí být prvoplánová. Ve vážné hudbě nacházím pestrost mnohem častěji.

Zabýváte se hudbou 24 hodin denně? Myslíte na ni neustále?

V orchestru žijeme až dva roky dopředu. To znamená, že máme třeba rok na přípravu. Když je to těžká skladba, učím se ji minimálně půl roku, aby ve mně uzrála. Zkouším různé přístupy a různé úhly pohledu, což pochopitelně zabere hodně času. Když například hrajete Antonína Dvořáka, existuje rukopis, který mistr sám psal, ale k tomu ještě velké množství jiných materiálů, které musíte prostudovat a dát dohromady, aby vzniklo komplexní dílo. Rád se učím nebo pracuji ve vlaku. Když to chcete udělat nejlépe, jak umíte, přemýšlíte nad tím neustále. Není to jen o hudbě, ale také o vztahu s lidmi v orchestru.

Jako dirigent zřejmě musíte mít respekt všech hudebníků, které dirigujete...

Měl byste mít. Člověk má k někomu respekt, když vidí, jak důležitá je pro tu osobu její práce a že ji chce dělat opravdu na 100 %. To je přirozený respekt a když to vycítíme, jde to samo. Kdybych neměl respekt muzikantů, znamenalo by to, že nejsem dostatečně připravený.

Jaké máte plány na léto?

V létě mám nejvíce času na studium. Máme před sebou náročné skladby. Krásné, ale náročné. V září nám začíná nová sezóna.

Co děláte ve volném čase? Jaké máte koníčky?

Dříve jsem měl koníčky, ale teď si nemůžu vybrat. Rád jsem například četl, teď čtu hlavně noty nebo dělám organizaci orchestru. Oblíbil jsem si ruskou literaturu, třeba Dostojevského nebo Bulgakova. Z českých to je zase Čapek, Seifert, Kundera nebo Fráňa Šrámek. Příliš nerozumím české poezii - kvůli jazykové bariéře. Jistou dobu mě také hodně bavily procházky po Praze.

Kam jste chodil?

Třeba ze Skalky na Zličín. To jsem zvládl za pět hodin. Jinak mi sporty vůbec nejdou. Jednou jsem například hrál tenis a než mi došlo, že mám ten míček trefit, byl dávno na zemi. Nebo filmy - moc nad nimi přemýšlím a potom je mi z toho smutno. Nedávno jsem dirigoval hudbu z filmu Gladiátor a staří Římané v něm mluví anglicky. Asi se raději vrátím k těm knížkám.

Cukrářská hvězda Besky o toxickém prvním manželství: Otřesná životní zkušenost probíhala i během MasterChefa

Cukrářská hvězda Besky o toxickém prvním manželství: Otřesná životní zkušenost probíhala i během MasterChefa

Související články

Další články