Reklama

Velitelem koncentračního tábora Malá pevnost se stal díky své krutosti. Jakých zločinů se neštítil dopustit Heinrich Joeckel?

10. Července 2018
Lucie Trávníčková
Byl jedním z nejkrutějších velitelů koncentračního tábora v Terezíně. Za své činy byl souzen rok po skončení války.
Zdroj archiv
Heinrich Jöckel (†48) patřil k nejkrutějším dozorcům terezínského koncentračního tábora. Spolu s Antonem Mollothem se tito dva dozorci neštítili ničeho a bavili se tím, že mučili a popravovali vězně. Na následky krutého zacházení zemřelo během války v Terezíně přes 100 tisíc lidí a většinu mají na svědomí právě oni dva.
Reklama

Heinrich Jöckel se narodil 10. července 1898 ve městě Offenbach v Hesensku. V mládí se vyučil písmomalířem a autonatěračem, ale odjakživa ho to táhlo k armádě. Po vyučení nastoupil na vojenskou službu. Po kapitulaci Německa 11. listopadu 1918 byl z vojska propuštěn a nucen vrátit se zpět do Offenbachu, kde pracoval v různých dílnách a továrnách jako pomocný dělník.

Hned na počátku hospodářské krize roku 1931 vstoupil do Národně socialistické německé dělnické strany a krátce poté se přihlásil k policii. Na své předválečné zkušenosti z koncentračního tábora v Oranienburgu byl hrdý a často se jimi v Malé pevnosti chlubil. 

Lída Baarová. Češka, která okouzlila dokonce i Hitlera

Velitelem a faktickým samovládcem terezínské Malé pevnosti se stal v červnu 1940, ale kdyby byl dodržen úřední postup, nikdy by se důstojníkem SS nestal. Chybělo mu potřebné vzdělání a kvalifikace policejního úředníka. Ale svým tvrdým a nesmlouvavým způsobem řízení věznice v Malé pevnosti si zajistil její samotné vedení.

Podle svědectví vězňů, kteří přežili, dělali Jöckel a Molloth vše pro to, aby bylo mrtvých co možná nejvíce. Hrůzu vzbuzovali také dva Jöckelovi psi, vlčáci Berndt a Hartl, které s oblibou štval proti lidem. Bavil se tím, jak jim rozzuřená zvířata rvou svalstvo z těl. Mnohdy mu však nestačil jen pouhý pohled na utrpení vězňů a podle desítek prokázaných případů zabíjel vlastnoručně. Jeho oblíbenou metodou byl úder do zátylku a poté, co vězeň upadl, mu šlápl na vaz nebo oběma nohama prolomil hrudník. Mezi vězni měl přezdívku „Pinďa“.

Za své činy byl 25. října 1946 odsouzen a jako válečný zločinec ještě téhož dne v Litoměřicích oběšen.

Diskuze

Reklama