Facebook
Instagram
Agáta má náročnou práci a proto snila o klidné dovolené. Plánovala ležet na pláži, číst si knížku a jen odpočívat. Ze začátku to vypadalo nadějně, jenže pak se objevili muži, kteří ji chtěli sbalit. A rázem bylo po klidu.
Pracuji v reklamní agentuře, kde si klidu moc neužiju. Ačkoliv svou práci miluji, v poslední době to bylo mimořádně náročné. Neustálé přesčasy, projekty vyžadující nejvyšší úroveň kreativity a rostoucí očekávání klientů mě vyčerpaly. Snila jsem jen o jednom – o klidné dovolené, abych mohla načerpat energii a zapomenout na každodenní shon.
Potřebovala jsem dovolenou
A jaká byla moje představa dokonalé dovolené? Tichý hotýlek u moře, dlouhá písečná pláž, kde bych mohla ležet s knihou a poslouchat zvuky vln. Chtěla jsem strávit celé dny lenošením, opalováním, koupáním v moři a procházkami po pláži. Žádný stres, žádné telefonáty od klientů, žádná potřeba neustále být ve střehu.
Moje kamarádka Jana (29), kterou znám už od střední školy, mě přemluvila, abychom jely do Itálie.
"Znám perfektní místo na odpočinek. Krásný výhled, čerstvý vzduch a klid..." řekla nadšeně. Jana byla přesvědčená, že nám to prospěje. Znala mě lépe než kdokoliv jiný a chápala, jak moc potřebuji vypnout.
Souhlasila jsem. Při balení kufru jsem cítila naději. Už jsem si představovala, jak sedím na pláži s knihou a popíjím nějaký vychlazený nápoj. Věřila jsem, že tato dovolená bude dokonalá, že konečně zažiji vytoužený klid...
Bylo to vyčerpávající
Když jsme dorazily na místo, okamžitě jsem věděla, že Jana měla pravdu. Náš hotel byl útulný a s výhledem na moře. První dny byly přesně takové, jaké jsem si je představovala – klidné procházky po pláži, líná odpoledne strávená na lehátku a večerní posezení s Janou u sklenky vína.
Všechno se změnilo, když jsme jednou šly do místního baru. Právě tam jsem poprvé potkala Ricarda (28). Byl vysoký, pohledný a jeho úsměv by dokázal roztavit ledovec. Jeho společnost se ale brzy stala nesnesitelnou. Snažila jsem se ho ignorovat, ale neustále chodil za mnou a zasypával mě komplimenty.
"Agáto, nechceš si zatančit?" navrhl a naklonil se ke mně.
"Promiň, ale na to nemám náladu," odpověděla jsem a snažila se zachovat klid. Přesto neustoupil a já cítila, že moje vysněná dovolená mě začíná trochu rozčilovat.
Vyhýbání se Ricardovi se stalo mojí každodenní rutinou. Vzdala jsem se večerních výletů do baru a snažila se vybírat méně frekventované části pláže. Bohužel ani tam jsem nenašla klid. Jednoho dne, během líného odpoledne na pláži, jsem poznala Stefana (29). Zpočátku byl milý a zdvořilý. Povídali jsme si o knihách, cestování, a na chvíli jsem zapomněla na své dřívější problémy. Stefano ale také brzy překročil hranici.
"Můžu tě pozvat na večeři?" navrhl.
"Je to od tebe milé, ale přišla jsem sem odpočívat a raději bych trávila čas sama," odpověděla jsem.
Stefano neustoupil. Začal se objevovat na místech, kde jsem obvykle bývala – na pláži, v hotelové restauraci, dokonce i při mých ranních procházkách. Navzdory mým zdvořilým pokusům o odmítnutí se zdálo, že nepochopil, že o něj nemám zájem.
"Opravdu si vážím tvé společnosti, ale chtěla bych dovolenou strávit sama," řekla jsem pevně.
"Rozumím, ale možná změníš názor..." odpověděl s úsměvem, který mě začínal rozčilovat.
Cítila jsem, že můj sen o klidné dovolené se začíná rozplývat...
Chyběl mi klid
Myslela jsem, že to nemůže být horší, ale mýlila jsem se. Jednoho rána, když jsem se chystala na pláž, Jana zaklepala na dveře mého pokoje.
"Agáto, máme nového kamaráda," řekla s úsměvem a přivedla dovnitř Roberta (32).
Byl sebejistý, odhodlaný a hned bylo jasné, že je to typ, který ne nepovažuje za odpověď. Pozdravil mě s širokým úsměvem, který mi přivodil husí kůži.
"Rád tě poznávám, Agáto. Jana mi o tobě hodně vyprávěla," podíval se mi přímo do očí.
Všechno ve mně křičelo, abych utíkala. Snažila jsem se být zdvořilá, ale Roberto byl dotěrný a přesvědčený, že získá mou pozornost. Celý den jsem se mu vyhýbala, jenže pak mi Jana oznámila, že ho pozvala na večeři.
Během večeře jsem se snažila udržet si odstup, ale Roberto to ignoroval. Kladl mi osobní otázky a pokoušel se navázat bližší kontakt. Nevšímal si mé jasné signály, že nemám zájem.
"Agáto, nechceš se po večeři projít?" navrhl s úsměvem.
"Promiň, ale jsem unavená a chtěla bych se vrátit do pokoje," odpověděla jsem rozhodně.
Když jsem se vrátila do pokoje, slyšela jsem Janu, jak na chodbě mluví s Robertem. Snažila se mu vysvětlit, že potřebuji klid. On však byl přesvědčený, že mě dokáže přesvědčit.
"Dej mi trochu času, určitě změní názor," pronesl sebevědomě.
Cítila jsem se jako v pasti. Ani v hotelovém pokoji jsem neměla chvíli klidu. Dovolená, na které jsem si chtěla odpočinout, se změnila v noční můru.
Nechápala mě
Už jsem to nemohla déle snášet. Po další bezesné noci jsem se rozhodla promluvit si o tom s Janou.
"Co se děje?" zeptala se s mírnými obavami v hlase, když jsem vešla do jejího pokoje.
"Proč zveš na večeři Roberta, když víš, že chci klid?" vybuchla jsem. "To měla být naše dovolená, a teď se cítím jako v pasti."
"Agáto, chtěla jsem jen, aby ses trochu pobavila. Roberto je milý chlap..."
"Milý? On a ostatní chlapi jsou dotěrní! Nechápeš, že potřebuji ticho a klid?" přerušila jsem ji frustrovaně.
"Promiň, neuvědomila jsem si, že to cítíš takhle," odpověděla Jana, očividně překvapená mou reakcí.
"Jen chci trochu samoty, bez mužů..." řekla jsem klidněji. "Potřebuji čas jen pro sebe."
Jana si povzdychla a objala mě. Pak se mi omluvila.
Musela jsem utéct
Navzdory Janiným omluvám jsem věděla, že musím jednat, abych znovu získala vytoužený klid. Byla jsem naštvaná, že moje dovolená, která měla být časem odpočinku, se změnila v noční můru plnou nechtěné pozornosti. Cítila jsem, že jediným řešením je změna prostředí.
Nemohla jsem snést myšlenku, že další dny strávím v neustálém napětí a budu se vyhýbat Ricardovi, Stefanovi a Robertovi. Sbalila jsem si věci, odhodlaná najít jiné místo, kde bych konečně mohla odpočívat.
Jana se na mě dívala s obavami.
"Agáto, co to děláš?" zeptala se.
"Musím odjet. Najdu si jiný hotel, kde konečně budu mít klid," odpověděla jsem rozhodně.
Jana se mě snažila zastavit, ale byla jsem odhodlaná. Našla jsem na internetu malý penzion, daleko od těch dotěrných mužů. Zarezervovala jsem si pokoj a opustila hotel. Cítila jsem směsici úzkosti a úlevy.
Když jsem dorazila do penzionu, okamžitě jsem si všimla rozdíl. Byl tichý, obklopený zelení a majitelé mě přivítali srdečně. Konečně jsem si mohla vydechnout a užívat si klidu, na který jsem se tolik těšila...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
