Facebook
Instagram
Alžběta věděla, že její kamarádka Jindřiška nemá zrovna nejlepšího přítele. Jenže ona byla slepě zamilovaná. Oči otevřela až tehdy, když ji jednoho dne vyhodil na ulici i se všemi věcmi. Alžběta nabídla Jindřišce dočasné bydlení u sebe, ale nedopadlo to moc dobře...
Jindřiška (31) měla vždy smůlu na chlapy. Hrozně rychle se zamilovala a nevšímala si, že ten, který byl zrovna její vyvolený, je pěkný podrazák nebo něco ještě horšího. Jednou kvůli té své povaze skončila doslova na ulici.
Kamarádka si neumí vybírat chlapy
Když se ohlédnu za naší pubertou, musím přiznat, že vkus na chlapy jsme měly obě špatný. Ale tehdy jsme byly mladé a blbé. Já se několikrát spálila a řekla si, jakým typům se budu vyhýbat. Jindřiška také občas naletěla, ale vůbec se nepoučila.
Většinou se do někoho rychle zamilovala a vznášela se na obláčku. Po nějaké době byla v depresích, protože z prince na bílém koni se vyklubal blbec, který ji využil a odkopl. Když byla starší a chodila do práce, občas se na ni nalepil nějaký obejda, který z ní jen tahal peníze.
Vždy jsem se jí snažila domluvit, ale Jindřiška byla prostě Jindřiška. Jen se na mě usmála tím svým nevinným úsměvem a žila dál ve svém vlastním světě. Její poslední přítel byl také pěkné číslo. Neměl dobrou pověst a vůbec netuším, co se Jindřišce na něm líbilo. Myslela jsem si, že to nebude mít dlouhého trvání. Ale pak se sestěhovali a pořídili si psa. Jindřišku jsem potkávala méně a méně, takže jsem ani nevěděla, jak se má.
Kamarádka skončila na ulici
Jednoho dne mi zazvonil telefon a v něm ubrečená Jindřiška. Moc jsem jí nerozuměla, ale pochopila jsem, že mám pro ni přijet. Sedla jsem do auta a byla u ní asi za deset minut. Pobíhala po trávníku před panelákem a sbírala oblečení. Seshora ještě tu a tam něco připlachtilo. Vrhla se na to a ukládala do kufru.
"On mě vyhodil," řekla mi ubrečeně. Jen jsem si povzdechla, sebrala ten kufr a táhla Jindřišku do auta. "Počkej, to ještě není všechno," namítala. "Nebuď hloupá, jen tě ponižuje. Na zbytek věcí kašli," dodala jsem a posadila ji do auta. "Máš kam jít?" zeptala jsem se. Jen zavrtěla hlavou.
Roztáhla jsem Jindřišce gauč a vyklidila jí skříň v obýváku, ať si má kam dát věci, než se trochu oklepe z toho, co zřejmě bylo rozchodem. Na nic jsem se jí neptala, nechala jsem na ní, jestli o tom bude chtít mluvit. Několik dní mlčela. Pak mě večer čekala doma s lahví vína a všechno mi vykládala. Nebylo to nic hezkého, ale podle toho, co mi pověděla o tom chlapovi, mohla skončit ještě hůř.
Z kamarádky se vyklubal parazit
To se stalo před půl rokem. Jindřiška stále okupuje můj gauč. Kdyby mi alespoň s něčím pomáhala, ale úklid, nákupy potravin a další věci obstarávám já. Jako kdyby se proměnila v nějakého toho svého vyžírku, co celé dny nehne ani prstem.
Několikrát jsem se s ní o tom snažila mluvit, ale ona zřejmě nevnímala, co je skutečný svět. Vím, že s někým chodí. A když mi o něm nechtěla nic říct, bude to určitě zase nějaký "dáreček". Když se mě jednou zeptala, jestli by u nás nemohl přespat, totálně mě to namíchlo. "Už mám toho dost. Dávám ti čas do konce týdne. Pak se budeme muset rozloučit. Nenechám se využívat," křičela jsem na ni. Pokrčila rameny a šla spát.
Když jsem se druhý den vrátila z práce, byla pryč a klíče od bytu nechala v poštovní schránce. Trochu mě mrzelo, že jsem na ni byla zlá, ale toho půl roku, co u mě strávila, bylo fakt dost. Všimla jsem si, že na sociálních sítích změnila status a je zadaná. U kohokoliv jiného bych byla ráda, ale Jindřiška je prostě Jindřiška. Určitě to nebude mít dlouhého trvání...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
