Facebook
Instagram
Martina nečekala, že přivýdělek na mateřské bude tak náročný. Když jí kamarádka dohodila úklid svého domu, měla to být pohodová práce. Už první den ale zjistila, jak moc se spletla...
Míšu (33) znám snad celý svůj život. Chodily jsme spolu na základku i na střední. Já pak strávila několik let v zahraničí, ona se zatím vydala a dnes má tři děti. Já mám dvouletou dceru a jsem na mateřské. Když mi Míša nabídla, jestli si nechci přivydělat úklidem jejího domu, nadšeně jsem kývla. Každá koruna je dobrá...
Kámoška mi nabídla peníze za úklid domu
S Míšou jsme v poslední době byly v kontaktu jen díky sociálním sítím. Bydlím totiž na opačné straně města a v posledních třech letech jsem stále v jednom kole. Nejdříve mě potrápilo rizikové těhotenství, pak mi dala zabrat malá, protože v noci moc nespala.
Byla jsem ráda, když jsem vyrazila na procházku s kočárkem v naší čtvrti, nechtělo se mi jít přes celé město k Míši. Ta toho taky má dost, co vím, tak její tři děti jsou hodně živé. Ale mají barák se zahradou, takže se můžou vyblbnout na větší ploše. Neumím si představit, že bych měla tři raubíře doma v paneláku.
Jednou mi Míša napsala, jestli bych se nechtěla stavit na kafe, prý chce něco probrat. Počkala jsem, až se manžel vrátí domů a nasedla na autobus. Je to přes půl hodiny, ale byla jsem zvědavá, co mi chce. Když jsme seděly u ní v obýváku, koukala jsem kolem sebe a měla pocit, že asi moc nestíhá uklízet. "Martinko, hledám někoho, kdo mi pomůže s úklidem. Neměla bys třeba jednou týdně čas?" zeptala se. Překvapilo mě to, lidé v mém okolí na takové věci nemají peníze. Ale pak řekla, kolik mi zaplatí. A já věděla, že na to kývnu.
Kamarádka žije jako prase
Míša mě provedla domem a ukazovala mi, co a kde by potřebovala pravidelně uklidit. Naštěstí má myčku, protože mytí nádobí moc nemusím. Jinak to vypadalo v pohodě, občas něco hodím do pračky, vytřu podlahu a s vysavačem zmáknu těch pár koberců. Tak jsme si plácly.
Manžel si v práci zařídil na jeden den v týdnu home office, aby byl doma s malou. A já se vydala na svou první brigádu u Míši. Jakmile jsem otevřela dveře, přaštil mě do nosu puch. Oni asi příliš často nevětrají. Prošla jsem domem, otevírala okna a sbírala oblečení, co se válelo po zemi. Všechno jsem to hodila na jednu kopu u pračky, abych to pak později roztřídila. V duchu jsem si dělala poznámky, že jsou chlupy ve vaně, pod gaučem hračky a jídlo a o stavu toalety raději pomlčím. Ani prasata v chlévě snad neudělají takový bordel. Řekla jsem si, že když se mi bude chtít čůrat, snad bude lepší zazvonit si u sousedů.
Chtěla jsem začít kuchyní. V myčce sice už bylo nádobí, ale nikdo ji nezapnul. Asi to čekalo na mě. Plný dřez naznačoval, že myčka se dnes jen tak nezastaví. Pak jsem zjistila, že tady se nesnědené jídlo nevyhazuje, ale nechává na talíři, takže bylo potřeba nejdříve povytahovat z dřezu zbytky jídla a vyhodit. A to nebylo jediné překvapení, u Míši se podle všeho stav špaget v průběhu vaření zjišťuje tím, že se hází o stěnu. Tak zalepenou zeď jsem ještě neviděla. Jenom kuchyně mi zabrala půl dne.
Možná s tím raději seknu
Byla jsem tak zabraná do drhnutí kuchyňské linky, že jsem ani neslyšela Míšu, která se vrátila z práce. "Martinko, to jsi ještě jen v kuchyni?" zeptala se nevinně, ale já měla sto chutí skočit jí po krku. Otřela jsem si rukávem pot z čela a hodila na ni takový pohled, že by to došlo snad i malému dítěti.
Ale jí ne. Pobíhala po domě a zavírala okna, že prý je tam zima. "Vy asi moc neuklízíte, viď?" zeptala jsem se jí, když se vrátila. "Jak to myslíš? Každý den ne, ale tu a tam ano," odpověděla. V duchu jsem zaklela, že jsem se nechala uvrtat do takové otročiny. Martina zamyšleně koukala po kuchyni a zjevně jí bylo jedno, že teď se z linky dá jíst a nevypadá tak, že na ní někdo před měsícem jedl a nedojedl...
"Tak snad to příští týden půjde lépe," pronesla, když mě vyprovázela. A já celou cestu v autobusu přemýšlela nad tím, že se na to vykašlu. Ty hrůzy, které má Martina doma, půjdou odstranit snad jen ohněm. Možná nemám zapotřebí pracovat za každou cenu. Už jen vymyslet, jak jí to řeknu...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
