Facebook
Instagram
Anna se těšila, že v luxusním španělském hotelu si vydělá slušné peníze. Jenže finance jsou jedna věc, opilí a vlezlí hosté zase druhá. Jeden z nich ji dokonce začal obtěžovat.
Když mi kamarádka dohodila práci v exkluzivním hotelu ve Španělsku, neváhala jsem ani chvíli. Měla jsem spoustu zkušeností jako servírka, jsem mladá, mluvím plynně anglicky a vypadám docela dobře. Tak proč to nezkusit?
V pohostinství pracuji už léta
Už na střední škole jsem během letních prázdnin začala pracovat v restauracích, abych měla peníze na hezké oblečení. Ve svých šestadvaceti letech jsem se mohla pochlubit značnými zkušenostmi, hlavně jako servírka. Vždy jsem se snažila mířit na podniky vyšší úrovně, protože to znamenalo lepší plat a opravdu štědré spropitné. Zákazníci, zejména když byli trochu opilí, nešetřili.
Snila jsem o vlastním bytě, ale ceny v Praze byly prostě závratné. Neměla jsem ani dost vlastních peněz na to, aby mi banka dala hypotéku. Když jsem se od kamarádky dozvěděla, jak dobré peníze lze vydělat v luxusních letoviscích, rozhodla jsem se to zkusit. Perspektiva spojení příjemného s užitečným se zdála neuvěřitelně lákavá. Nejenže by se můj účet naplnil pěknou sumou, ale také bych strávila čas na krásném místě, kde dovolená stojí jmění.
Byl to opravdu luxusní hotel
Nemohla jsem se dočkat dne odjezdu. A když jsem konečně dorazila na místo, nedokázala jsem skrývat své nadšení. Prostředí bylo úžasné. Měla jsem strávit následující tři měsíce v tomto nádherném koutě světa a navíc si vydělat slušné peníze.
Hotel byl impozantní, takový přepych a luxus jsem nikdy předtím neviděla. Když jsem se dozvěděla, kolik tady stojí noc, spadla mi čelist na zem.
Museli jsme dodržovat přísný dress code a nebyl prostor pro sebemenší porušení pravidel. To se týkalo i líčení a nošení šperků. Rychle jsem si na to ale zvykla a obrovské spropitné mi kompenzovalo nepohodlí způsobené touto přísností.
Platilo pravidlo, že co dostaneme jako spropitné od klientů, zůstává zcela v našich kapsách. Na rozdíl od Česka, kde se často musíte o extra peníze dělit se zaměstnavateli. Už během několika dní jsem díky tomu získala značnou částku.
Někteří hosté se chovali špatně
Moje práce měla také své temné stránky. Pohádkově bohatí lidé, kteří sem přijížděli, rádi tvrdě pařili. Pili už od rána a večer zcela ztratili zábrany. Zatímco během dne ještě drželi fazónu, večer byli připraveni doslova se poprat o hloupý řízek u švédského stolu.
Nemohu házet všechny do jednoho pytle, ale obecně to tak bylo. Bohužel to často znamenalo poslouchat mnoho hrubých, oplzlých komentářů, což mě nesmírně dráždilo a štvalo. Ale zatnula jsem zuby a snažila se to snášet, i když jsem mnohokrát měla chuť někomu vrazit. Upřímně řečeno, od lidí, kteří plavou v penězích, jsem očekávala víc.
Po měsíci bylo pro mě čím dál těžší zachovat klid. Zvláště když někteří hosté měli pocit, že v hotelu, za který utratili spoustu peněz, je jejich majetkem všechno...
Dostala jsem strach
Jeden muž se příliš odvázal a to byla poslední kapka. „Jsi krásná,“ zašeptal mi do ucha. Cítila jsem na krku jeho alkoholem prosycený dech. „Nemáš tušení, co bych ti chtěl udělat...“
Zrovna jsem skončila směnu a šla do svého pokoje. Už předtím na mě zíral a hledal příležitost k obtěžování, ale kdykoli kluci z obsluhy viděli, co se děje, okamžitě se do toho vložili. Tentokrát jsem se však ocitla s tím hostem sama v chodbě a jeho úmysly byly jasné.
„Prosím, nechte mě být,“ snažila jsem se ovládnout své emoce, ale moc se mi to nedařilo. „Co, nedávám ti dost peněz?“ naléhal a jeho ruce najednou skončily na mých hýždích.
„To vůbec není vtipné,“ řekla jsem mnohem ostřejším tónem a nějakým zázrakem se mi podařilo vymanit se z jeho nechutného sevření. Začala jsem utíkat ke svému pokoji, který bohužel byl na konci dlouhé chodby. „Drahoušku, ne tak rychle,“ nevzdával se. A navzdory tomu, že nebyl střízlivý, mě dohonil a přitiskl ke zdi.
Šéf mě chtěl umlčet
Pomoc naštěstí přišla rychle. Už jsem nedokázala zadržet své emoce. Propukla jsem v pláč, zatímco se chlapi z ostrahy snažili uklidnit útočníka, který mi sprostě nadával. Byl tak drzý, že podal stížnost u mého nadřízeného. Lhal jako když tiskne – tvrdil, že jsem se ho snažila nalákat do postele výměnou za peníze.
Ani bezpečnostní kamery, ani ochrankáři, kteří byli svědky incidentu, nepotvrdili jeho lži, ale můj šéf mi stejně nařídil, abych se hostovi omluvila. „To neudělám, v žádném případě,“ prohlásila jsem pevně a pohrozila, že udělám skandál, pokud se mi neomluví a pokud tento muž nezmizí z hotelu. Nadřízený bez obalu řekl, že toto je hotel na úrovni a já bych neměla dramatizovat, protože se přece nic nestalo. A prý by bylo nejrozumnější, kdybych si sbalila věci a držela jazyk za zuby.
Navrhnul, že mi koupí letenku do Česka a přidá něco na cestu. Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem slyšela, ale nakonec jsem se vzdala boje za svou důstojnost. Dodnes toho lituji, ale tehdy jsem všeho měla plné zuby a jediná věc, po které jsem toužila, bylo dostat se domů. Cítila jsem se ponížená a zdrcená. Kamarádka se mi omlouvala za to, co se mi stalo. Hned pro ten hotel přestala pracovat.
Nechtěla jsem pokračovat v kariéře v pohostinství. Zatím nemám nový plán, ale jsem přesvědčená, že osud mi ukáže správný směr...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
