Facebook
Instagram
Paní Anna dlouhá léta předstírala, že je dokonalou manželkou. Nebyla spokojená, ale nedávala to najevo. Vše podřídila manželovi a dětem. Z tohoto kolotoče trápení ji vysvobodil až rozvod.
Během více než dvaceti let manželství jsem byla tak zaměřená na to, aby byl můj manžel šťastný, že jsem úplně zapomněla na sebe. Během této doby se ve mně nahromadila spousta zášti, hněvu a odporu k muži, do kterého jsem kdysi byla šíleně zamilovaná. Teď nás kromě dospělých dětí a společného bydlení nic nespojovalo...
Hrála jsem roli dokonalé manželky
Odjakživa jsem se bála samoty jako čert kříže. Když jsem poznala Martina (45), bylo mi osmnáct a chtěla jsem utéct z rodného domu. Rodiče se neustále hádali a upřednostňovali moji mladší sestru – možná kvůli výraznému věkovému rozdílu mezi námi. Ségra totiž byla mladší o devět let. Každopádně jsem vstupovala do dospělosti s hlubokým pocitem nespravedlnosti.
Toužila jsem po pozornosti a lásce, takže když se v mém životě objevil Martin, byla jsem šťastná. Byl starší a úplně mi popletl hlavu. Rychle se z nás stal pár. Za necelý rok jsme stáli u oltáře. Dělala jsem, co bylo v mých silách, abych mu ve všem vyhověla. Nemusel se vůbec snažit – všechno dostal na stříbrném podnose.
Věci se zkomplikovaly, když se nám narodili synové. Měla jsem víc povinností, byla jsem vyčerpaná a manžel si jen stěžoval, že se mu už tolik nevěnuju. Měl vysoká očekávání a chtěl, abych mu ve všem vyhověla. Ale co jsem měla dělat? Byla jsem na něm finančně zcela závislá. Kam bych šla se dvěma malými dětmi? Návrat k rodičům nepřicházel v úvahu – zejména proto, že už od začátku byli proti mému vztahu s Martinem.
Léta plynula a já s falešným úsměvem na tváři statečně hrála roli dokonalé manželky a matky, přičemž jsem stále víc ztrácela sama sebe. Po mateřské dovolené jsem si musela najít práci, ale nebyla jsem s ní spokojená. Nebyla jsem spokojená s ničím a cítila jsem, že se propadám do destruktivní prázdnoty...
Neměla jsem sílu se zlobit
Dlouhou dobu jsem měla pocit, že Martin má někoho jiného. Nespali jsme spolu, náš intimní život už dávno neexistoval. Dokonce jsme měli oddělené ložnice. Jednou se spletl a poslal mi pikantní zprávu určenou milence: „Nemůžu se dočkat, až tě uvidím v těch sexy hadříkách, které jsem ti koupil.“
Četla jsem to několikrát nahlas a přemýšlela, jestli se smát nebo plakat. Jednoduše jsem byla v koncích. Takže jsem měla pravdu ohledně nevěry. Nebyla jsem naštvaná. Bylo mi trochu smutno, protože během více než dvou desetiletí mi Martin nikdy nedal žádný dárek s erotickým podtextem. Několikrát jsem dostala květiny a to bylo vše. Samozřejmě jsem mu tu nešťastnou zprávu hned ukázala.
„Co chceš, abych řekl?“ roztáhl ruce. „Je to, jak to je.“
„Pokud jde o mě, mám toho dost...“
„Aha,“ přikývl.
Přirozeně jsem nečekala, že mě požádá o odpuštění nebo druhou šanci, ale jeho „aha“ bylo nesmírně iritující. Bylo trapné, že takto shrnul našich pětadvacet společných let.
Když se přátelé a rodina dozvěděli, že se Martin odstěhoval a rozvádíme se, reagovali, jako by nastal konec světa. Ze všech stran jsem slyšela, jaká jsem chudinka. „Jak si poradíš? Víš, že bez Martina nebudeš žít na takové úrovni,“ kroutila hlavou moje sestra. Netušila jsem, zda to říká z lítosti nebo ze soucitu. A pak jsem se dozvěděla, že rozvodem zničím život svým synům...
Já manžela nepodváděla, takže jsem neviděla důvod, proč bych měla mít pocit viny. Pokud jde o mé syny, zprávu o rozchodu přijali velmi klidně. Své rozhořčení vůči otci neskrývali. „Nikdy mu neodpustím, jak se zachoval,“ řekl Tomáš (20).
Svůj nový život jsem oslavila
Vyhlídka, že se opět stanu svobodnou ženou, mě skutečně těšila. Škoda, že jsme se nerozvedli dříve. Měla jsem spoustu obav, ale nehodlala jsem se poddat zoufalství. Na změnu přeci nikdy není pozdě. Dokonce jsem si myslela, že... rozvod je dokonalá příležitost pro uspořádání velké oslavy!
Chtěla jsem oslavit, že se jmenuju jako za svobodna. Když lidé kolem mě na vlastní oči viděli, že nejsem zlomená, právě naopak – získala jsem nový elán, přestali mi dávat nevyžádané rady.
Informovala jsem několik přátel o svých plánech na oslavu a oni nadšeně slíbili, že dorazí a pomůžou mi s přípravami. Musím přiznat, že odvedli skvělou práci. Bylo to úžasné! Pronajali jsme si klub a všichni se fantasticky bavili. Potřebovala jsem dva dny na zotavení a obnovení sil...
Měla jsem odvážné plány
To mi vnuklo myšlenku na podnikatelský záměr. Kdo říká, že velké oslavy jsou vhodné jen pro svatby? Rozvod je také skvělou příležitostí k oslavě. Pro některé to neznamená neúspěch a porážku, ale stále více žen to vnímá jako začátek nového života. Tak proč do něj nevstoupit s pompou?
„To je úžasný nápad!“ řekla Kačka (42), která mi pomáhala organizovat mou oslavu. „Vyděláš na tom spoustu peněz!“
„Vyděláme spoustu peněz,“ opravila jsem ji s úsměvem. „Počítám s tebou.“
Kačka se ukázala jako spolehlivá parťačka i pro byznys. Začít a rozvíjet firmu bylo velkou výzvou, ale obě jsme věděly, že Řím nebyl postaven za den. Nakonec se naše tvrdá práce a odhodlání vyplatily. Dělaly jsme vše pro to, aby naše klientky byly na sto procent spokojené, a šeptanda udělala své. Kalendář jsme měly plný. S tím přišly i peníze. Byla jsem tak šťastná, že jsem mohla víc podporovat své syny, kteří ještě studovali na univerzitě, a oni byli na mě velmi pyšní.
Ani v nejdivočejších snech jsem si nepředstavovala, že můj život nabere takový směr a že přijde den, kdy opustím práci, kterou jsem neměla ráda. Stala jsem se úplně jinou ženou. Dokonce i Martin si toho všiml, když jsme se náhodou potkali.
Mezi řečí zmínil, že je sám a prý by bylo hezké, kdybychom zašli na kávu. Potěšilo mě to. Ale jen z toho důvodu, že na mě jeho nabídka neudělala žádný dojem. Ani na okamžik jsem nelitovala rozvodu. Nezajímalo mě, kdo koho opustil – jestli on milenku nebo ona jeho. Prostě jsem zdvořile odmítla, jasně jsem naznačila, že o žádné setkání nestojím. Anna, kterou Martin kdysi znal, je pryč – a její nová verze se postará o to, aby se už nikdy nevrátila...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
