Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Barbora dodnes navštěvuje psychologa. Z dětství jí zůstaly šrámy na duši v podobě nehezkých vzpomínek. Babička, děda i otec na ni křičeli. Barbora si nepřeje, aby její dcera měla ty samé vzpomínky...
Neměla jsem špatné dětství. Měla jsem ho asi podobné jako tisíce ostatních dětí. Jen jsem své vzpomínky neuměla zpracovat tak, abych se nad ně povznesla.
Moje dětství bylo plné křiku
Moji rodiče se rozvedli. Každé dva víkendy jsem byla u otce, který žil u svých rodičů. Pamatuji si, že jsem tyto víkendy vždy přetrpěla. Babička s dědou byli hodní. Babička mi vařila moje oblíbená jídla, děda se mnou hrál deskové hry a otec mi kupoval sladkosti. Všichni se mi věnovali.
Jen kdyby se v té rodině nekřičelo. Neustále jsem poslouchala něčí hádky. Babička s dědou na sebe neuměli mluvit normálně. Křičeli na sebe a já jako malá jsem tento hluk vnímala negativně. Dodnes si vzpomínám, že jsem cítila strach. Tíseň na duši. Bylo mi v ten moment nehezky. Zalézala jsem pod postel, kde jsem si tvořila svůj svět.
Otec moje chování nedokázal pochopit
Otec se zlobil, když jsem zalezla pod postel, a tam jsem si hrála s plastovými zvířátky. Otec nesnášel mou povahu: „Nemůžeš být taková přecitlivělá. Nikdo ti nic nedělá. Nikdo tě nehubuje. Prostě se jen bavíme. Křičíme a je to normální.“ Neuměla jsem otci na jeho slova nic říct.
Vnímala jsem jen ten stísněný pocit. Roky plynuly a já přestala na víkendy za babičkou a dědou jezdit. S otcem jsem se vídala jen dvakrát týdně v kavárně. Vždy jsme měli sraz po škole na dvě hodiny. Jenže naše rozhovory byly výslechy. Musela jsem otce informovat o prospěchu, a když se mu nelíbily moje známky, opět měl tendenci zvyšovat hlas.
Moje dítě bude mít svou chůvu
Před měsícem jsem se stala poprvé matkou. Můj partner mě zná. Ví, že navštěvuji psychologa a řeším s ním svá traumata z dětství. Chápe i můj postoj k výchově naší dcery. Zatím není hlídání dcery třetí osobou na pořadu dne, ale až ta doba nastane, rozhodně si vyberu profesionální chůvu. S touto osobou budu mít sepsanou smlouvu, kde budou jasně daná pravidla. A křik bude výslovně zakázaný.
Moji dceru rozhodně nesvěřím žádnému příbuznému. Ti ji uvidí jenom v mé přítomnosti. Moji dceru bude hlídat profesionál, který udrží své nervy na uzdě. Někdo, kdo bude mít vzdělání pro práci s dětmi a poradí si s každou situací. Jsem srovnaná i s tím, že za tuto službu bude třeba sáhnout hlouběji do peněženky. Ale za kvalitu se platí.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
