Facebook
Instagram
Eliška měla už odmala strach z gynekologie. Naštěstí na ni ale dosud nemusela zajít. S nikým se totiž sexuálně nesblížila, a jak postupně zjišťuje, tento stav věci jí maximálně vyhovuje.
Pamatuji si, že už na základní škole nás maminky i učitelé „strašili“, že pokud má dospívající dívka "ženské" potíže, musí na gynekologii. Nevím, jak kamarádky, ale já se takové návštěvy k smrti bála.
Nejsem „z cukru“ a na rozdíl od jiných neodkládám ani zubaře, ale gynekologie mi přišla vždy něčím ošklivá. O to větší úlevu jsem pocítila, když mi první měsíčky dorazily ve čtrnácti a od té doby chodily bez potíží natolik pravidelně, že by se daly přirovnat k legendárním švýcarským hodinkám. Hrozba gynekologem byla zažehnána…
Jsi zdravá, ale antikoncepci potřebuješ, tvrdila máma
Bylo nám patnáct, šestnáct, osmnáct… Chodila jsem na střední, později na vysokou a všechny holky už mezitím prožily své první zkušenosti nejen s kluky a hormonální antikoncepcí, ale přirozeně i gynekologií. Některé kladné, jiné naopak horší.
Jen já se mohla coby solitér „pyšnit“, že ani nevím, jak to u takového doktora chodí. Upřímně, dobrovolně se mi k lékaři nechtělo, tím spíše, že perioda fungovala a já neměla jedinou zdravotní obtíž. Všechny ty kvasinky, záněty, opožděné měsíčky… Nic z toho jsem nezažila a největší katastrofu představovalo, když mi omylem „protekla“ slabá vložka. Přesto mi máma doma neustále opakovala, že jednou, až se do někoho zamiluji, budu muset i já vyrazit.
Sperma se mi hnusí, se ženou bych nešla
Jenže u mě se sešlo hned několik zvláštností. Bylo mi postupně dvacet, třicet a já stále s nikým sexuálně nežila. Ovšem ne proto, že bych se tolik bála souvisejících návštěv lékaře, jako proto, že jsem o sobě zjistila důležitou věc. Nebyla jsem totiž stavěná na příliš blízké mezilidské kontakty.
Už obyčejné „pusinkování“ v rodině nebo líbání na rty mi přišlo ošklivé, natož pak sex, který doprovázejí všelijaké výměšky a nečistoty. Mužské sperma mi připadalo vysloveně nechutné a ani do vztahu se ženou bych nešla, protože představa orálního milování mi nahání husí kůži v jakékoliv podobě. Něco tedy bylo jinak a já postupem času začala zjišťovat co.
Asexuál s životními benefity
Ve dvaceti mi neschopnost užívat si s druhým intimitu vadila, ke třicítce mi už naštěstí dal okolní svět rozhřešení. Do veřejného prostoru se tou dobou dostávalo stále více informací o asexuálech, tedy lidech, kteří žijí bez sexu, a mně se v tu chvíli obrovsky ulevilo.
Hned mi bylo jasné, kam patřím. Možná, že jiná žena by tuto situaci za výhru nepovažovala, ale já dokázala vnímat především benefity, které takový „osud“ nabízí. Žádná antikoncepce, pravidelné pojídání prášků, žádné strachy z pohlavních nemocí nebo nechtěného těhotenství, žádné potíže.
Takže, zatímco kolegyně v práci neustále řešily, po jaké "antině" jim není špatně a cože „po babsku“ dobře léčí vaginální záněty, já se v klidu soustředila na práci. Žádné úlety na jednu noc, žádné vztahy na dva roky, které, pomine-li prvotní sexuální chemie, odezní ještě rychleji, než začaly. Jen klid a pohoda.
Jistota vykoupená samotou
Přesto nic není černobílé. Že kvůli asexualitě zůstanu pravděpodobně nadosmrti sama a bezdětná, si ve věku, kdy čtyřicítka už pomyslně klepe na dveře, dobře uvědomuji. Ale nelituji. Jsem, jaká jsem, a nehodlám nic měnit. Navíc nikde není napsáno, že musím umřít sama. I mezi asexuály je spousta lidí, kteří chtějí budovat vztah, užívat života, chtějí mít po boku partnera či partnerku, a tak doufám, že i v mém případě se toto jednoho dne poštěstí.
Možná, že si mě do svých zápisů o pacientech bude moci jednou zanést dokonce i nějaký věhlasný ženský lékař, bude-li toho třeba. Kdo ví. Jisté je, že pro antikoncepci si k němu nepůjdu. Jen nevím, jak vlastně bude na takovou zralou čtyřicátnici, možná už padesátnici, která je málem v „babičkovském věku“ prvně u ženského lékaře, koukat. Bude to v první řadě úsměvný trapas, ale pokud ho bude třeba podstoupit, nic nenadělám. Zdraví máme jen jedno a v mém případě, musím to zaklepat, slouží prozatím dobře.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
