Františka (49): Byla jsem dvakrát vdaná, ale nikdy zamilovaná. Okázalá gesta lásky mi přijdou jako zbytečná hysterie

Jsem patnáct let vdaná za Jirku (52), kterého mám moc ráda. Nikdy mi nebušilo srdce, necítila jsem pověstné motýlky v břiše ani neplakala štěstím během svatebního obřadu. Nepoznala jsem tedy pravou lásku, o které se zpívá a píše?

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (56): Dcera přede mnou skrývá modřiny. Na domluvy nedá, do násilnického přítele je strašně zamilovaná

V mládí jsem neměla na úvahy o lásce příliš času

Hned po škole jsem přišla do jiného stavu, vzala jsem si prvního manžela a vychovala dvě děti. Miluji své ratolesti nade vše a taková láska mi stačí na celý život. Nicméně co se týče prvního muže, měli jsme štěstí, že nám to spolu vydrželo dlouhých patnáct let. Láska v tom ale určitě nebyla.

Neměla jsem zlomené srdce ani poté, co odešel s mladší. Vzala jsem to „sportovně“. Teprve po rozvodu jsem začala zkoušet randit, prošla několika neúspěšnými pokusy o vztah. Dotyční si vždy stěžovali na to, že jsem chladná a odměřená. Ale já se z nich jen zkrátka neposadila na zadek.

Jirku jsem poznala „za minutu dvanáct“ – už jsem chtěla seznamování hodit za hlavu. On to měl ale nastavené stejně jako já. Žádná okázalá gesta, přihlouplé esemesky nebo vynucování lásky. Chtěli jsme být spolu a nedělali jsme kolem toho humbuk. V tichosti jsme se vzali pouze za přítomnosti svědků.

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (26): Jsem až po uši zamilovaná. V našem vztahu je ale něco, co mě doslova a do písmene dráždí

Přátelé nechápali, že jsem jim nic předem neoznámila

„Ani ses nepochlubila, že je to s vámi tak vážné!“ „Mám z tebe takovou radost, přeju ti lásku na celý život!“

Nevěděla jsem, co na to říct. Jirka byl jako můj dobrý kamarád, spolubydlící a samozřejmě i milenec. Necítila jsem k němu ale nic víc. Teprve jsem si na něj zvykala.

Moje kamarádky se zatím zmítaly v komplikovaných vztazích, plakaly, vyhrožovaly a vyznávaly lásku. Upřímně řečeno jsem si o tom začala myslet své. Takoví lidé to nemají v hlavě v pořádku, jsou labilní a nemají daleko k hysterii.

Kdysi mi bývalo líto, že jsem neprožila lásku jako v romantických filmech. Klidně nějakou tragickou, osudovou, která by nedopadla dobře. Mohla bych na ni ale celý život vzpomínat. Bohužel se mi nikdy nic takového nepřihodilo. Jedna kolegyně mi na to řekla, že jsem duševně frigidní. V duchu jsme ji vzala sešívačkou přes hlavu.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (26): Jsem zamilovaná do přítele mojí mámy. Tajně spolu flirtujeme a bojím se, že se už neudržíme

I moje babička vzpomíná na první rande se slzou v oku

„Tyhle rukavičky jsem měla tehdy na sobě, když mě vzal do divadla. Dodnes si pamatuju, jak mě vzal za ruku a já ucítila i přes látku ten náboj, který mezi námi byl,“ vypráví jednou za čas zasněně moje babička. Je vidět, že je pro ni jedna z mála romantických chvilek důležitá a ponese si s sebou vzpomínku až do hrobu.

Já nic takového, co bych mohla vyprávět vnoučatům, nemám. I tak jsem v životě spokojená, splnila jsem si skoro všechny sny. Možná se to s tou velkou láskou přehání, kdekdo je zamilovaný každou chvíli a pokaždé v tom vidí něco osudového.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Emma (27): Žiji s někým, koho nemiluji. Je hodně sobecké, že prostě nechci být sama?