Halina (67): Těhotnou dceru jsem vyhodila z domu, abych se vyhnula pomluvám. Dodnes si to vyčítám

Rodinné příběhy: Těhotnou dceru jsem vyhodila z domu, abych se vyhnula pomluvám. Dodnes si to vyčítám
Zdroj: Freepik

Paní Halina až příliš pozdě zjistila, že se ke své rodině zachovala špatně. Dceru vyhnala z domova. Manžel to s ní pak už nedokázal vydržet a odešel. Po letech se jí zdál sen, který ji přiměl všechno přehodnotit.

Jana Jánská
Jana Jánská 14. 06. 2024 17:30

Můj pohled na svět, na mateřství a rodinné vztahy byl formován životem v malém městě. Stejně jako všechny vážené dámy, i já jsem se bála, že se stanu terčem pomluv. Stejně jako ostatní jsem řešila všechny rodinné problémy a konflikty v soukromí a nikdy je nevynášela ven. Každou neděli jsem chodila na mši a byla aktivní v naší komunitě.

Lidé mě respektovali

Než jsem šla do důchodu, dlouhá léta jsem pracovala jako soudkyně. Všichni kolem mě chodili s úctou, neupřímně se usmívali a snažili se získat moji přízeň. Kvůli tomu jsem pocítila pýchu. Stala jsem se neústupnou, viděla svět jen černobíle a nevnímala jeho odstíny.

Můj manžel Pavel (66) mě poslouchal, z práce vždy zamířil rovnou domů a bez námitek plnil moje přání. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem si ho takto vychovala. Ostatní ženy ve městě mi ho dokonce záviděly. Ale po nějaké době jsem Pavlem začala pohrdat. Oba jsme věděli, že jen předstíráme šťastný pár.

Všechno jsem pokazila

Jednoho dne mi dcera Tereza oznámila, že čeká dítě se svým přítelem ze střední školy. Byla jsem zdrcená. Co si o nás lidé pomyslí? Ze vzteku jsem jí řekla, ať se sbalí a odejde.

Druhý den si Tereza sbalila věci a opravdu odešla. Sousedkám jsem začala vyprávět smyšlené příběhy – že studuje v jiném městě, pak že je na univerzitě, a nakonec, že žije příkladný život a má šťastné manželství. Jediným logickým zakončením takové pohádky mohla být jen hromada nadaných vnoučat. Lež stíhala lež, až nakonec celý ten domeček z karet spadl, když mě manžel opustil.

Než zmizel s ženou, kterou poznal na dovolené, řekl mi pár upřímných slov o tom, že jsem neměla vyhodit vlastní dceru z domu a pak všem vyprávět, jak se jí báječně daří. Navíc se to rozneslo po celém městě.

Z královny jsem se v okamžiku stala terčem posměchu pro všechny. Každý na mě civěl a za zády mě pomlouval. Mě, ženu, která vždy věděla všechno lépe a jedním slovem dokázala někoho zničit! Ještě více jsem se naštvala a za všechno zlo vinila nejdřív dceru a pak manžela. Dnes, s odstupem času, chápu, že moje chování vedlo k rozpadu celé rodiny.

Dcera mě pronásledovala ve snech

Jedné noci jsem měla opravdu děsivý sen. Zdálo se mi o Tereze, jak stojí na okraji útesu, pod kterým zuřil oceán. Poryvy větru jí cuchaly kaštanové vlasy. Napřahovala ke mně ruce, jako by mě prosila, abych ji na poslední chvíli zachránila před pádem. Také jsem stála na skalnatém pobřeží, byla jsem paralyzovaná vztekem a nedokázala se pohnout ani o milimetr. Naopak, cítila jsem určitou satisfakci, když jsem viděla, jak moje nehodná dcera dostává zasloužený trest. Pak Tereza spadla z útesu přímo do temných vln rozbouřeného moře...

Probudila jsem se vyděšená. Celá jsem se třásla a začala se horlivě modlit. Tehdy jsem si uvědomila, jak moc mi Tereza chybí a jakou strašnou chybu jsem udělala, když jsem ji od sebe odehnala, přestože zoufale potřebovala moji mateřskou lásku a péči. Po chvíli jsem pochopila ještě jednu věc. Nebyl to manžel, kdo odešel ode mě, ale já se odvrátil od něj.

Další noc jsem opět měla sen o Tereze. Prosila mě o pomoc. Tentokrát jsem však běžela zachránit ji. Utíkala jsem, křičela, že ji brzy doženu... Bohužel jsem nedokázala chytit její ruku. Naše prsty se jen lehce dotkly ve vzduchu...

Chtěla jsem všechno napravit

Hned ráno jsem zavolala Pavlovi a poprosila ho, aby mi řekl, kde Tereza bydlí. Vyjádřila jsem lítost nad vším, čím jsem mu ublížila, a z celého srdce jsem mu přála nádhernou budoucnost po boku nové partnerky.

Tak začala moje cesta k odčinění chyb, které jsem spáchala. Pavel nejspíš vycítil, že to myslím upřímně, protože mi dal Terezinu adresu. Sbírala jsem odvahu a o týden později jsem se za ní vydala do Brna. Když jsem dorazila na uvedenou adresu, zjistila jsem, že byt je zapečetěný. Zazvonila jsem u sousedů, kde mi řekli, že zemřela před víc jak týdnem.

Byla jsem z toho v šoku. Ukázalo se, že Tereza zemřela na komplikace po těžké nemoci. Když jsem si to všechno dala dohromady, dospěla jsem k závěru, že k jejímu úmrtí došlo v noci, kdy se mi o ní zdálo poprvé. Tehdy jsem si neuvědomila, že i ten další sen měl stejně prorocký význam.

Vrátila jsem se domů úplně zničená. Ten den jsem zestárla o spoustu let. Celý svět mě přestal zajímat. Všechno pro mě ztratilo smysl, dokonce i to, že život nějak vždy pokračuje...

Trápila jsem se

Každý rok jsem dvakrát jela do Brna navštívit místo odpočinku mé dcery. Jezdila jsem v den jejích narozenin a v den, kdy jsem ji vyhodila z domu. Byl to můj způsob, jak odčinit to, jak krutě jsem se zachovala k člověku, který mi byl nejbližší. Vzpomínky na tuto situaci mě pronásledovaly dlouhá léta.

Po letech se mi o Tereze zdálo znovu. Opět stála na okraji útesu, ale tentokrát ukazovala rukou na opačný konec, někam za moje záda. Když jsem se otočila, uviděla jsem mladou dívku s rezavými vlasy, jak stojí na jiné skalnaté plošině u moře. Běžela jsem k ní a chytila ji za ruku v poslední chvíli, těsně předtím, než ztratila rovnováhu. Jenom díky mě nespadla do propasti.

Tehdy jsem se probudila. Podívala jsem se na zeď, kde visel kalendář. Za dva dny uplyne další rok od osudové hádky, po které Tereza práskla dveřmi a už se nikdy nevrátila domů. Přemýšlela jsem, jestli je možné, že se mě snažila kontaktovat skrze sen. Zajímalo mě také, kdo byla ta tajemná postava, jejíž ruku jsem před chvílí držela...

Zachránila jsem aspoň svou vnučku

O dva dny později jsem znovu jela do Brna. Koupila jsem několik svíček a vydala se k místu odpočinku mé Terezy. Když jsem se blížila k hrobu, s překvapením jsem zjistila, že tam někdo stojí - dívka s rezavými vlasy...

Ukázalo se, že se jmenuje Agáta (18) a je Terezinou dcerou! Byla jsem naprosto ohromená, když jsem vyslechla příběh, který mi vyprávěla. Po smrti mámy se dostala do dětského domova. Vyrůstala bez mateřské péče a lásky. Ten den, kdy se naše cesty protnuly, se Agáta chystala opustit dětský domov, protože právě dosáhla plnoletosti. Nevěděla, co si počít, a tak přišla na hrob své matky, aby ji požádala o radu.

Musela jsem s tím něco udělat. Agáta se nastěhovala ke mně. Přihlásila jsem ji k trvalému pobytu a převedla na ni celý svůj majetek. Potom jsem zavolala Pavlovi, abych se s ním podělila o radostnou novinu.

Pokud bys ji chtěl vidět, zvu tě k nám na návštěvu. Pokud nechceš, můžeš si zapsat její telefonní číslo a domluvit se s ní na schůzce ve městě,“ řekla jsem mu.

Dalších deset let jsem strávila po boku Agáty a užívala si každou chvíli. Před dvěma lety se dala dohromady s učitelem z místní školy. Po roce se vzali a brzy se narodí můj pravnuk.

Nikdy jsem Agátě neřekla, jak špatná matka jsem byla. Jen jsem zmínila, že kvůli mně Tereza opustila naše město a moje zášť vůči ní vedla k přerušení všech vazeb. Život ke mně nakonec byl štědrý. Odčinila jsem část svých hříchů a teď se mohu radovat ze štěstí své vnučky. A kdo ví, možná mi Tereza někdy odpustí...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Související články

Další články