Facebook
Instagram
Nina se zamilovala do muže ruské národnosti, což je pro její rodinu zcela nepřípustné. Otec jí dal jasné ultimátum. Pokud se bude s Olegem nadále scházet, vyhodí ji z domu. Nina se ptá sama sebe, zda je to nutné. Oleg přece nic neudělal.
Mohu své rodině vysvětlovat od rána do večera, že srdce si nevybírá. Dovolila jsem si něco, co nepřipouští. Zamilovala jsem se do muže ruské národnosti. A kvůli tomu, co se teď děje na Ukrajině, ho nikdo v rodině nechce.
Miluji muže z Ruska
I když Oleg (28) žije v naší republice už déle jak tři roky, moje rodina ho nechce přijmout. Jako kdybych tušila, že z toho bude pozdvižení, svou lásku jsem tajila. Občas jsem si řekla, že komu by vadilo, že je Oleg z Ruska. Pak mě přepadly obavy z reakce mých rodičů.
Vzhledem k tomu, že bydlíme v malém městě, bylo otázkou času, kdy mě s ním někdo uvidí. Potkala jsem mamku, která nezastírala, že je ráda, že mě vidí s chlapcem. Její radost opadla ve chvíli, kdy se jí Oleg představil. Hned vyhrkla: „Vy jste z Ruska?" A hodila po mě vražedný pohled. Oleg jen pokýval hlavou a hledal u mě odpověď, proč se matka tváří tak naštvaně.
Ta si mě zatáhla k sobě. „To si děláš srandu? Víš, co se tam teď děje. Zbláznila ses?" šeptala vztekle a Olega sjela přísným pohledem. „Rozluč se s ním a jdeme," zavelela. Nechtěla jsem to před ním řešit. Vlepila jsem mu rychlou pusu a pelášila za matkou. „Jak to chceš vysvětlit otci? Jako kdybys nevěděla, jaký na to má názor," bědovala matka.
Rodina mi zakázala stýkat se s ruským přítelem
„Hned to s ním ukonči," přikázala mi. A do mě vjel vztek. „A proč? Jenom proto, že je z Ruska? On tu válku přece nezačal," zlobila jsem se. „Je to risk, mít někoho takového v rodině. Odmítám to s tebou řešit. Zakazuji ti stýkat se s ním," dodala. A podle výrazu ve tváři to myslela víc než vážně. Kdyby mi bylo patnáct let, pravděpodobně bych ji poslechla.
S Olegem se sice stýkám, ale tajíme to. Když se to doneslo i k mému otci, dostala jsem od něj nůž na krk. „Matka mi říkala, že už ti to zakázala. Proč jsi ji neposlechla? Víš, jaké je to riziko mít doma někoho z Ruska? Už tě s ním nechci vidět," zopakoval matčina slova. „A nemyslíte, že je to moje věc, s kým se stýkám?" bránila jsem se.
„Vzhledem k situaci je to věc celé rodiny. Nebudu čekat na to, až vás někdo uvidí a budou z toho potíže," fantazíroval táta. „A ona je láska s Rusy snad zakázaná? Je to protizákonné?" šla jsem do boje. „Ta holka se mi snad zdá. Proč nám to děláš?" zuřil táta.
Rozhodla jsem se neposlechnout své rodiče
„Řeknu to jinak. Pokud zjistím, že se s ním stýkáš, už tě doma nechci vidět. Rozumíš mi?" řekl. A já věděla, že to myslí vážně. Já mám Olega ráda. Nerozumím postoji svých rodičů. Kdyby to byl vrah, tak neřeknu nic. Ale on je jen Rus. Stejně jako kdybych chodila s Japoncem, Italem nebo Angličanem. Jen je to člověk, který pochází ze země, která rozpoutala válku.
Rozhodla jsem se, že rodiče neposlechnu. Odstěhovala jsem se a čekám, kdy jim dojde, že o nic nejde. I kdyby to s Olegem nevyšlo, rodiče musí pochopit jedno. Už jsem dospělá osoba, která si sama rozhodne, s kým se bude stýkat. Nemám pravdu?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
