Děsivá ospalá nemoc: Konkurovala španělské chřipce, její záhada je dodnes nerozluštěná

Děsivá ospalá nemoc: Konkurovala španělské chřipce, její záhada je dodnes nerozluštěná
Zdroj: Wikimedia Commons/Internet Archive Book Images, Public domain

O ospalé chřipce se dnes už moc neví. Objevila se na konci první světové války a v podstatě konkurovala známější španělské chřipce. Napadala hlavně mozek, psychické potíže nebyly v těchto případech ničím výjimečným.

Kamil Šivák
Kamil Šivák 15. 02. 2022 14:00

Encephalitis lethargica, jak se této nemoci říká odborně, se začala po celém světě šířit v první polovině 20. století. Vědci dodnes vedou spor o tom, z čeho vůbec vznikla. A zda byla virového, či bakteriálního původu. Reálnější je druhá varianta. To ale nevysvětluje, proč ospalá chřipka zničehonic zmizela.

Záhadná ospalá nemoc

Nejprve přišlo období celkového neklidu, které vystřídala diplopie, tedy dvojí vidění, ospalost a mírná horečka. Přízvisko onemocnění však bylo poněkud zavádějící. Únava totiž automaticky nevedla ke klasickému spánku. Zatímco tělo vykazovalo po fyzické stránce všechny znaky toho, že spí, mysl pracovala dále. Pacient si uvědomoval vše, co se kolem něj děje. V této fázi navíc hrozilo respirační selhání, kterému podlehla přibližně třetina nakažených.

Ale ani ti, kteří měli to štěstí a uzdravili se, neměli vyhráno. Encephalitis lethargica byla totiž vícestupňová nemoc. V druhé fázi ztratili nemocní schopnost koncentrace. Také je přestal bavit život. Letargii vyvolal pocit, že vlastně neví, kým jsou. Ač již tyto symptomy působí děsivě, byl to teprve příslovečný klid před bouří.

Zapomenutá epidemie ospalé chřipky

Postencefalitický parkinsonismus se objevoval u pacientů mezi patnáctým a pětatřicátým rokem života. Existovaly však výjimky, kdy se věková hranice snížila na pět až deset let. U pacientů v předpubertálním věku pak došlo k takovým změnám charakteru, že je šlo označit za psychopaty. S přibývajícími léty se stávali nebezpečnými nejen sami sobě, ale i svému okolí.

Mezi časté jevy patřilo sebepoškozování či abnormální sexuální aktivita. Napadali kohokoli, bez ohledu na věk nebo pohlaví. Zajímavé je, že takto postižené děti nejednaly na základě plánu, ale z čiré impulzivity. Když kupříkladu něco ukradly, nenechaly si to. Buď na to ihned zapomněly, nebo to rozdaly jiným. Dokonce dokázaly nad svými činy vyjádřit lítost, věděly, že je to špatné, nemohly si však pomoc.

Konec ospalé nemoci

Pro mnohé pacienty byl jedinou brzdou Parkinson, který se u nich naplno rozvinul v dospělosti. Až pobyt v nemocnici jim znemožnil páchat kriminální činnost. Doživotně upoutáni na lůžko pak nehybnými obličeji, strnulými svaly, neschopností vnímat emoce a pocitem, že jsou odděleni od světa, připomínali sochy či loutky.

Útěchou jim byla snad jejich apatie. Možná díky ní tolik nevnímali bezvýchodnost své situace a pobyt v ústavu. Vzhledem k tomu, že byli mladí, je v různých zařízeních čekaly celé dekády. Nemoc následně během 30. let zcela vymizela tak záhadně, jako se objevila.

Zdroje informací: 

Knihovna.lf2.cuni.cz: Encephalitis lethargica 

Theconversation.com: A viral infection of the mind? The curious case of encephalitis lethargica

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Bohuš Matuš a jeho o 30 let mladší manželka Lucie: Když jsem Bohuše ukázala poprvé mamince, tak se složila

Související články

Další články