Facebook
Instagram
Jiří Lír, nezapomenutelný herec z vedlejších rolí, by 19. června oslavil sté narozeniny. Přestože si jej díky filmům Limonádový Joe nebo Vesničko má středisková pamatujeme zejména jako představitele komických rolí, život mu do cesty přinesl i ty vážnější. Lír musel v divadle jednou nedobrovolně hrát milovníka...
Jiří Lír se k divadlu dostal trochu oklikou. Když spolužáci na pelhřimovském gymnáziu plánovali nastudovat hru Loupežník od Karla Čapka, jaksi s ním nepočítali. Ale protože uměl malovat, svěřili mu výpravu. Lír tedy vyrobil kulisy. Jenže když je v den premiéry převážel na autě naloženém uhlím, začalo pršet. Kulisy se změnily v jednu velkou malířskou paletu, která se začala míchat s černí uhlí...
Těžké začátky Jiřího Líra
Již zmiňované kulisy nešlo použít, takže je za pomoci balícího papíru vyrobil znovu. To vlastně trochu předznamenává, že jeho životní cesta nebude vždy jednoduchá. V knížce s názvem Jiří Lír ve vedlejší roli, kterou sepsal s Jiřím Siegelem, vzpomíná, že na začátku čtyřicátých let jeho kamarádi odcházeli k různým hereckým společnostem, tak se také rozhodl zkusit štěstí. V listopadu 1941 dorazil do Moravských Budějovic, kde sídlilo Horácké divadlo.
„Je dosti složité popsat situaci, v níž se ocitá sedmnáctiletý kluk s kufrem, v zimě a v cizím městě. Záchrannou oázou se pro mě stala hospoda na náměstí. Ocitl jsem se v tak nádherném teple, že jsem vážně zauvažoval, jestli bych tam neměl dělat pingla. Horký čaj mi přivodil bezmeznou pohodu a dodal jistoty světáka," vzpomínal Lír. Tím ale pozitiva končí. Ještě ten den šel se souborem na zájezd a musel se naučit roli z klasiky Naši furianti. Po představení mu bylo řečeno, že hrál dobře. Pak se celý soubor vytratil a Lír zůstal sám v hospodě v Jaroměřicích. Neměl kam jít.
Na noc ho přichýlil místní farář, ale příští ráno musel Lír šlapat sněhem osm kilometrů zpátky do Moravských Budějovic. Tam mu řekli, že vedle hraní bude nosit rekvizity a dělat všechno, co bude potřeba. Najednou to na něj dolehlo a vymyslel si, že musí tatínkovi zanést klíče do Pelhřimova. „Otec s důstojností sobě vlastní zcela nevzrušeně podotkl: ‘Tos toho chlapče brzy nechal.’ Zalykal jsem se pocitem nesmírné hanby, připadal jsem si jako srab, který od něčeho utíká, protože narazil na sněhové závěje. A navíc mi bylo líto tatínka, který, sotva se smířil s tím, že budu komediant, už se zase musí smiřovat s tím, že jím asi nebudu," říkal trpce Lír.
Jak se Jiří Lír stal milovníkem
Po druhé světové válce dostal nabídku z Kladna, kde tehdy přišla spousta dnes již legendárních hereckých tváří - Josef Hlinomaz, Otakar Brousek nebo Josef Kemr. Ani to ale nepomohlo divadlu k úspěchu, protože prý pro Kladno bylo málo komunistické, pro diváky z místních maloburžoazních vrstev zase příliš levé. Ředitel divadla proto sáhl po osvědčené komedii Lidi, pozor na lidi aneb Milionářem proti své vůli. Jednu z hlavních rolí, elegantního a přitažlivého milovníka, měl ztvárnit jistý herec z Brna. Jenže dva dny před premiérou vzkázal, že je nemocný a už s ním nemají počítat.
Ředitel divadla se proto rozhodl najít milovníka ve svém souboru. Volal si herce jednoho po druhém a ptal se jich, jestli se role ujmou. „Přede mnou se vracel z ředitelny Josef Kemr. Samozřejmě jsem se ho zeptal, díky čemu ho ředitel ze záskoku osvobodil. Pepík nechtěl riskovat, že černý Petr postihne právě jeho, začal se přiznávat k chorobám, které nikdy neměl a o kterých se obvykle ve slušné společnosti nemluví," vzpomínal Lír, který byl poslední v řadě.
Ředitel ho pak donutil, aby se do druhého dne nejen naučil text, ale také dokázal kladenské diváky přesvědčit, že je druhý Rudolph Valentino. To byl kdysi slavný filmový milovník. Lír se sice role zhostil, ale kdykoliv se objevil na jevišti, v obecenstvu to prý trošku vesele zašumělo. Řekl si ale, že obecenstvo má právo šumět. „A s velkou erudicí jsem odehrál roli svého prvního, ale - jak se ukázalo - zároveň i posledního milovníka," dodal Lír.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Jiří Lír
Jiří Lír a Jiří Siegel: Ve vedlejší roli Jiří Lír
