Facebook
Instagram
Musí to být krásný pocit stát se královnou… Opravdu? Vyprávět by mohla třeba taková Žofie Bavorská, o jejíž korunovaci, která se konala 15. března v dobře zapamatovatelném roce 1400, se zachovaly podrobné zápisy. Jako žena krále Václava IV. si ale musela na svůj velký den počkat mimořádně dlouho.
Žofie Bavorská se za krále Václava IV. provdala už v roce 1389, kdy jí bylo třináct let a jejímu manželovi 28. Pro Žofii a vlastně celou její rodinu byl královský sňatek velkým posunem. Nešlo totiž o příliš významný rod, byli jen vzdáleně spřízněni s Václavovou první ženou Johanou Bavorskou, která mimochodem odešla ze světa za velmi podivných okolností. Hovořilo se o moru, ale také o pokousání jedním z Václavových loveckých psů, a dokonce i o sebevraždě vyhladověním, když nemohla snést poměry u královského dvora. Ať to bylo jakkoliv, o dva roky později stanula po Václavově boku mladičká Žofie.
Veselka na celý týden
Svatba Žofie a Václava byla skutečně královská, trvala víc než týden a pro všechny musela být doslova ubíjející. Slavit v jednom kuse tolik dní vyžaduje opravdu velkou dávku panovnické odolnosti. Žofie se stala královou manželkou, ale nikoliv královnou. Jestliže se jiné ženy panovníků dočkaly záhy po svatbě korunovace, Žofie si na ni musela počkat plných jedenáct let. Patrně se také předpokládalo, že za tu dobu porodí králi následníka trůnu. Na to ale, stejně jako v králově prvním manželství, nikdy nedošlo. Jestliže se tedy v případě Johany Bavorské zvažovala její neplodnost, teď už byl tento nedostatek připisován spíše králi.
Kde byl Václav?
Byť se 15. března 1400 Žofie Bavorská konečně dočkala svého velkého dne, měl i stinnou stránku. Ve vší té slávě, v nekonečném průvodu vzácných hostů, konšelů Starého Města pražského, zástupců církví, příbuznými a dalších účastníků výjimečného okamžiku podle všeho chyběl ten nejdůležitější – její manžel a král Václav IV. Alespoň se tak historikové domnívají podle historických dokumentů, v nichž Václavovo jméno ve výčtu členů korunovačního průvodu chybí. Pokud by tam byl, těžko by jej kronikáři opomněli.
Bez příbuzných
Na korunovaci bylo potřeba pozvat všechny vážené a také strategicky vybrané hosty, ale z opatrnosti se přitom vyhnout možným problémům, které by mohly být mezi právě znesvářenými rody podpořeny konzumací vína na hostině. Do výběru svého korunovačního doprovodu nemohla moc mluvit ani samotná Žofie, dokonce ani ve chvíli, kdy se pozvánka nedostala k některým jejím příbuzným, které by si asi přála při takové příležitosti vidět. A pak je tady pořád také otázka účasti jejího manžela. Na druhou stranu se ví, že jejich manželství mělo k idyle daleko, král byl podezíravý a žárlivý a ona se zase ráda bavila. O klidném soužití tedy nemohla být ani řeč.
Jednoduché šaty
Sama nastávající královna musela být v den své korunovace nádherná. Do Chrámu svatého Víta šla pod baldachýnem, který nesli významní zemští páni. Poměrně prostý oděv, připomínající kněžské roucho, dokresloval jen jednoduchý perlový věnec na Žofiině hlavě. A i přesto, že se korunovace konala 15. března, šla jen v sandálech. Snad ji hřál alespoň dobrý pocit ze slavnostního dne.
Slavná korunovace
V Chrámu svatého Víta pak Žofii čekal dlouhý ceremoniál korunovace, následovaný svatým přijímáním. Zatímco seděla nejdůležitější žena království na trůnu před oltářem svatého Víta, společnost jí dělala abatyše kláštera svatého Jiří a vévodkyně Richardis. Po kázání jí arcibiskup Olbram posadil na hlavu korunu, dostalo se jí pomazání a obřad byl pomalu u konce. Z manželky krále se stala královna. Následovala hostina (snad už v teple), na které se podle kronik všichni hosté dobře najedli.
Těžký život královny
A další život Žofie? Jednoduchý rozhodně nebyl. S Václavem to moc nefungovalo, dětí se nedočkala a po manželově smrti se musela chopit vlády, i když jen na pár měsíců, než na trůn nastoupil král Zikmund Lucemburský. Přestože by mohla být nadosmrti zabezpečená, opak se bohužel stal pravdou. Majetek jí částečně sebrali husité a zčásti si jej od ní vyžádal sám král, který ji měl naopak zajistit. A tak Žofii nezbylo než se snažit sama. Prodávala, co šlo, aby si udržela alespoň minimální příjem. Ale to nebylo všechno. Tak, jak jí příliš nevyšel život, neměla štěstí ani po smrti. Zatímco bylo jejím přáním spočinout v rodném Bavorsku, pochována byla tam, kde svůj život dožila – v Bratislavě.
Zdroje informací:
Wikipedia.cz: Žofie Bavorská, Václav IV.
Jaroslav Čechura: Ženy a milenky českých králů
