Mléko jako jed: Kvůli odpadu z lihovarů zemřelo v 19. století přes 8000 kojenců

Mléko jako jed: Kvůli odpadu z lihovarů zemřelo v 19. století přes 8000 kojenců
Zdroj: Profimedia

Byť se to dnes zdá neuvěřitelné, v polovině 19. století několik lihovarů krmilo svým odpadem krávy, které pak dávaly modré mléko. To se upravilo, aby vypadalo normálně. Jenže pak si vyžádalo životy tisíců kojenců...

Kamil Šivák
Kamil Šivák 10. 11. 2021 11:00

V květnu 1858 vyšel v novinách Frank Leslie’s Illustrated Newspaper skandální článek odhalující pozadí výrobu mléka z pomyjí, které produkovala skupina lihovarů v New Yorku. Nic netušícím lidem distribuovali doslova tekutý jed. I proto byl tón článku mimořádně ostrý: „Pro vrahy máme provaz a šibenici. Na lupiče zase čeká vězení. Co máme ale přichystáno pro ty, jenž vraždí naše děti po tisících? Zřejmě nic. Jsou to licencovaní obchodníci, proti kterým vláda nemůže, nebo nechce zasahovat."

Mléko z pomyjí

Pomyje patří mezi nejznámější a nejpoužívanější krmivo pro prasata. Většinou jde o zbytky jídel z restaurací a jídelen, anebo od stolu farmářů. V Americe se ale před téměř 200 lety tento “eintopf” začal podávat dojnicím. A co obsahoval? Zbytky obilí destilovaného v páře. Krávy po něm produkovaly nekvalitní a namodralé mléko.

Aby tekutina vypadala alespoň trochu “normálně”, přidávaly se do ní vejce, křída, mouka, voda, melasa a další látky. A aby toho nebylo málo, tento stoprocentní podvrh získal označení “poctivé mléko z venkova”.

Vysoká úmrtnost kojenců

O celou kauzu se začal zajímat i list New York Times, jeho reportéři zjišťovali, proč tomuto případu nevěnovaly pozornost úřady. Kvůli otrávenému mléku totiž mělo zemřít až 8000 kojenců. Záhy se ukázalo, že New York nebyl jediným postiženým městem. Na mléko z pomyjí měly umírat i děti z Bostonu, Chicaga a San Francisca. Teprve až veřejné odhalení celého byznysu, který hazardoval s lidským zdravím, donutilo lihovary ukončit v mlékárnách výrobu kontaminovaného mléka.

Jak se však později zjistilo, v ohrožení nebyli jen lidé, ale i zvířata. Dojnice totiž musely čelit vskutku hrůzostrašným podmínkám. Všechny stáje jimi byly nacpány doslova k prasknutí. Žily ve vlastních výkalech a čelily otravným mouchám, vředům a různým nemocem. Z nekvalitní potravy jim také často hnily zuby. Některé dojnice se navíc musely před dojením zvedat popruhy, neboť samy nebyly schopné vstát ze země.

Mléčný skandál pod kobercem

“Oficiálního” vyšetřování se ujal radní Michael Tuomey, který však byl vehementním zastáncem lihovarů. Celé šetření vedl takovým způsobem, aby zesměšnil všechny kritiky. Přestože byly palírny následně zproštěné viny, v roce 1862 začal platit zákon o bezpečných potravinách. Tuomey se sice snažil nové nařízení zablokovat, ale naštěstí neuspěl.

Pošramocenu pověst mléka pak napravoval sociální reformátor Robert Milham Hartley. Ten chtěl svými esejemi přetékajícími biblickými odkazy přesvědčit lidi o výhodách jeho konzumace. Může prý pomoci zmírnit “společenské” hříchy, chudobu a přílišné popíjení alkoholu...

Zdroje informací: 

Wikipedia.org: Swill milk scandal 

Smithsonianmag.com: The Suprising Intolerant History Of Milk  

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články