Facebook
Instagram
Patřil mezi nejznámější prvorepublikové hvězdy. Vzdělaný elegán, po kterém šílely nejen divačky, ale i jeho filmové partnerky. On však zůstal věrný své ženě a ostatní obdivovatelky doslova odháněl. Odmítl dokonce i divu Adinu Mandlovou.
Raoul Schránil se narodil 24. 3. 1910 do vážené rodiny právníka Rudolfa Schránila. A začátky svého života prožil v Mostě. Na svou dobu nezvyklé křestní jméno dostal po francouzském příteli svého otce. A byl to trochu kámen úrazu. Farář ho totiž odmítl pokřtít, protože jméno Raoul nefigurovalo v českém kalendáři. Naštěstí nakonec dospěli ke kompromisu a malý Raoul dostal hned několik jmen. Pokřtili ho po drobných tahanicích na Rudolfa Mariana Raoula Kristiana Schránila. Pan farář byl nakonec spokojený a rodina ho stejně nejmenovala jinak než malý Raoulík, později Raoul.
V Praze nesměl studovat
V Mostě bohužel propukaly velmi často protičeské demonstrace, organizované německými nacionalisty. Rodina Schránilů tak byla nucena se přestěhovat. Otec Raoula dostal před první světovou válkou významný post ve Vídni, kam se tedy přestěhovali. Po válce pak odešli do Prahy, kde měli krásný byt na pražském Újezdě.
Mladý Raoul nastoupil na reálku na Újezdě. Byl sice velmi chytrý a vzdělání ho bavilo, nicméně měl problém s autoritami. „Přiznávám, že jsem byl trochu divoký a velký drzoun. Měl jsem potřebu pořád s profesory diskutovat a jim se to přirozeně nelíbilo,“ vyprávěl Schránil v dokumentu pro Českou televizi.
Pro jeho chování ho ze školy vyloučili, ovšem jeho pověst „potížisty“ zapříčinila, že nesměl studovat po celé Praze. Na radu otcova přítele pak studoval Raoul na Nieské internátní střední škole v Německu. Po třech letech pak přešel na francouzské lyceum v Dijonu, kde se potkal i s Jiřím Voskovcem. A právě tady ho chytilo u srdce herectví. Se spolužáky často připravovali kabaretní vystoupení a hráli i několik her. Schránil herectví doslova propadl, což se ale nelíbilo jeho poněkud rezervovanému otci. Mladý Raoul tedy dokončil studium s výborným prospěchem, vrátil se do Prahy, kde nastoupil do obchodní školy a absolvoval tu kurz účetnictví a ochodu. Po absolvování pak pracoval jako recepční v hotelu Wilson.
Hvězda první kategorie
Práce mu ale příliš radosti nepřinášela, často trávil čas v divadlech a v kině. Angažoval se v ochotnickém spolku, když měl volno, jezdil s vesnickou divadelní společností. Nakonec díky přímluvě svého bratrance, režiséra Karla Antona, se dostal do divadla Vlasty Buriana. Kdo by čekal, že ho hned čekaly hlavní role, ten se mýlí. „Hrál jsem různé štěky, občas jsem i trhal lístky, ale nevadilo mi to, byl jsem šťastný, že můžu být v divadle,“ prozradil v knize Hodně si pamatuju – perličky v duši Raoula Schránila.
V divadle si ho nakonec všimli lidé od filmu a v roce 1935 stál nadějný herec poprvé před kamerou. Jeho hvězdná kariéra začala. Brzy začal točit až deset filmů ročně. Objevoval se především v rolích velkých elegánů, aristokratů a svůdců žen. Přitom v soukromém životě byl úplně jiný. Adina Mandlová ho popisovala jako jemného, velmi dobře vychovaného a vzdělaného muže. A že na něj nejen ona měla zálusk. „Raoulík se mi velmi líbil, jenže jsem měla smůlu, což jsem nesla dost nelibě. Jednou jsem mu tajně strčila do kapsy své klíče od bytu, jenže on mi dal košem a na to jsem nebyla zvyklá. Nakonec se z nás stali ale velcí přátelé. Kamarádila jsem se i s jeho ženou, manekýnou Růženou Havelkovou,“ popisovala v knize Dneska už se tomu směju.
Před druhou světovou válkou natočil Raoul více než šedesát snímků. Za okupace se projevil jako velký vlastenec. Nehrál v německých filmech, neponěmčil si své jméno a pomalu přicházel o role. Zapojil se do odboje a ve svém domě Chotětově ukrýval uprchlé válečné zajatce. Po válce to ale nikdo neocenil a Raoul Schránil se stal trnem v oku nastupující vlně komunistů.
Rok v kriminále a dělník na stavbě
V roce 1948 už prakticky nefilmoval, jeho prototyp „buržoazního herce“ nebyl zrovna ve fóru. Tehdy se po deseti letech manželství také rozvedl se svou ženou. Začal uvažovat o emigraci a bohužel se se svým plánem svěřil svému kamarádovi, který ho ovšem udal. Herce si zavolali na výslech, po kterém hned putoval na rok do kriminálu. Když se vrátil, neměl u filmu šanci. Vzdělaný a několika jazyky hovořící Schránil se živil jako dělník. Podílel se i na stavbě Stalinova pomníku a mostu Inteligence. Střídal podřadná zaměstnání až do šedesátých let, kdy se na něj konečně trochu usmálo štěstí a on nastoupil do souboru Mladoboleslavského divadla a občas i filmoval. Objevil se třeba ve filmu Kat nepočká. V té době se také podruhé oženil s herečkou Věrou Liškovou, která s ním zůstala až do smrti.
Místo herce referent
V sedmdesátých letech mu herecký kolega Jiří Dohnal nabídl místo v Národním divadle, to ale hned zarazil tehdejší ministr kultury Kopecký, takže Schránil nakonec nastoupil jen na místo referenta náborového oddělení. Po sametové revoluci se stal opět vyhledávaným hercem, získal řadu ocenění, k filmu už se ale nechtěl vrátit. I přes všechna příkoří však nezahořkl a dožil podle svého jako veselý elegán. „Můj život byl bohatý a nelituji ničeho, co jsem udělal nebo se mi stalo. Opravdu nejsem ukřivděný, všechno, co jsem dělal, jsem dělal rád, koneckonců i mezi dělníky jsem poznal řadu přátel, takže není důvod proč být zahořklý,“ dokončil Raoul Schránil ve své knize.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
