Facebook
Instagram
Iveta žije v relativně spokojeném manželství už sedm let, z toho je dva roky na mateřské. Posledních pár měsíců si ale začíná všímat, jak její choť funguje v oblasti financí. A vůbec se jí to nelíbí.
Před svatbou jsme s manželem Standou rok chodili, pak spolu dva roky bydleli a nakonec se vzali. Takže jsme spolu dohromady deset let. Dlouhá doba. Jeden by řekl, že už se navzájem známe jako své boty.
Založili jsme si společný účet
Hned od prvního měsíce společného bydlení Standa navrhnul, že budeme mít společný bankovní účet. Neměla jsem nic proti. Veškeré náklady jsme pak platili z tohoto účtu, na který jsme si nechali posílat i naše výplaty. Ta Standova byla o pár tisíc vyšší než ta moje. Tento model bezproblémově fungoval několik let.
Když si jeden z nás chtěl koupit něco většího, ten druhý si vzal stejnou částku pro svoji potřebu a utratil ji, za co chtěl. Dokonce jsme měli měsíčně stanovený obnos, který jsme si posílali na spořicí účet a z něj jsme platili dovolené a tvořili finanční rezervu. Když se mi podařilo otěhotnět, společně jsme nakupovali věci pro miminko a těšili se, že budeme tři.
Manžel mi začal vyčítat útraty
A pak jsem zůstala na mateřské a následně na rodičovské. Na účet chodilo méně a méně peněz. Půl roku po narození dcery to ještě šlo, ale nyní mi tam ode mě chodí necelých devět tisíc. A to se přiznávám, že si moc vyskakovat nemůžeme. Kdykoliv jdu do obchodu a udělám větší nákup, obsahující pleny pro dceru, nějaké hygienické ubrousky a kosmetiku, málokdy se mi stane, že stojí méně než dva tisíce.
"Ivet, co jsi to nakupovala? Musíš trochu šetřit," ihned mi volá Standa a doma mu pak musím povědět, co jsem nakupovala. Někdy se i stane, že chce vidět účtenku. Bohužel často slyším větu, že mě živí. Že je to on, kdo chodí do práce. Bráním se tedy, že i já budu chodit do práce a zaplatíme ze společného účtu hlídání pro dceru. Marně. Nechápe nic.
Druhé dítě už s manželovým přístupem nechci
Standa zkrátka nechápe, že se starám o dceru. Že se doma neválím. Uráží mě poslouchat řeči o tom, že mě živí. Že vydělává peníze. Že já jenom hlídám dítě a odpočívám. Holt jsem matka a starám se o naše dítě. Zvažuji, že Standovi navrhnu, že poslední rok stráví na rodičovské on a já půjdu do práce. Ať vidí, jaká to je změna. Z nezávislého člověka mít příjem pod deset tisíc, a ještě poslouchat urážky od partnera.
Druhé miminko už s tímto manželovým přístupem nechci. Celých devět měsíců jsem pod srdcem nosila naše dítě a také nechci, aby mi byl kdovíjak vděčný, že jsem mu porodila dceru. Myslela jsem, že jsme tým, rodina a v krizových okamžicích se podpoříme nebo postaráme o sebe navzájem. Nevím, proč Standa vede takové řeči. Jinak je to fajn chlap. Pevně doufám, že až začnu chodit do práce, vše se srovná a bude jako dřív.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
