Facebook
Instagram
Paní Jana je vdova a i když si už zvykla, že žije sama, všechno změnil pobyt v lázních. Potkala tam muže, který byl přívětivý, zábavný a nesmělý. Její dceři se to však moc nelíbilo.
Nikdy jsem si nemyslela, že se ještě zamiluji. Měla jsem už svá léta a bohaté životní zkušenosti. Vedla jsem stabilní život, možná trochu monotónní, ale byla jsem s ním spokojená. V zásadě mi nic nechybělo. Měla jsem milující rodinu a věrné přátele. Jediné, co mi v poslední době dělalo starosti, byly zdravotní problémy.
Lékař mě poslal do lázní
Nejvíc mě trápil žaludek. Musela jsem dodržovat dietu, ale ani to moc nepomáhalo. Nakonec jsem musela podstoupit operaci. Když jsem se trochu zotavila, lékař mi navrhl, abych jela do lázní.
Nechtěla jsem odjet. Byla jsem zvyklá žít sama. Věděla jsem, že v lázních budu muset žít podle stanoveného režimu a přizpůsobit se spolubydlícím. Měla jsem velký strach, že to tam bude ještě horší než čekání ve frontách u lékaře, kde se mluví jenom o nemocech.
Ale moje dcera mě trpělivě přesvědčovala, abych jela. „Mami, tam si odpočineš, uvidíš,“ říkala. „A pití léčivé vody ti určitě prospěje.“
Bylo mi líto opustit domov. Cítila jsem se příliš stará na cestování. Na vesnici jsem zapustila kořeny a dlouho jsem se odtud nehnula. Byla jsem si jistá, že zde strávím zbytek života. Nakonec jsem se ale rozhodla poslechnout dceru a jela do Mariánských Lázních.
V lázních jsem potkala zajímavého muže
Moje obavy se ukázaly jako přehnané. Jídlo nebylo tak špatné, jak jsem očekávala. Na chuť vody z pramene jsem si také nějak zvykla. Kromě toho jsem potkala spoustu zajímavých lidí, se kterými se mi příjemně povídalo a hráli jsme spolu dámu nebo karty.
Nejvíc jsem si oblíbila Karla (66), který přijel z Kolína. Zaujal mě tím, že se choval úplně jinak než muži v lázních, kteří neustále flirtovali a bylo vidět, že touží po mládí. Vyhýbala jsem se společnosti takových typů, kteří sem přijeli na lov. Karel byl naopak tichý a klidný. Velmi milý, ale ne podlézavý. Nikomu se nevnucoval, pozorně poslouchal, když někdo mluvil.
Působil nesměle, takže jsem převzala iniciativu a oslovila ho na terase. Prokecali jsme celé odpoledne. Z Karla se vyklubal velmi zajímavým člověk. V minulosti hodně cestoval, konstruoval lodě a plavil se od přístavu k přístavu. Nyní měl novou vášeň: běhání maratonů. Proto každé ráno běhal!
Byla jsem si jistá, že naše známost skončí jedním zajímavým rozhovorem. Neměla jsem mu co vyprávět. Vedla jsem obyčejný život. Vdala jsem se hodně mladá, hned po svatbě se mi narodila dcera a celou dobu jsem pracovala jako prodavačka. K mému překvapení mě Karel druhý den oslovil a pozval na procházku.
Poznali jsme se lépe. Ukázalo se, že je vdovec a jeho manželka zemřela před mnoha lety. Jeho bolest jsem velmi dobře chápala, protože i můj manžel zemřel mladý. Začali jsme spolu trávit hodně času. Stále méně jsem hrála karty. Každou volnou chvíli jsem chtěla trávit s Karlem. Během jedné z procházek jsme našli staromódní kavárnu. Od té doby jsme tam vysedávali dlouhé hodiny. Povídali jsme si, povídali a povídali... Jednou mě Karel vzal za ruku a já neprotestovala.
Dcera mi nepřeje lásku
Bylo mi strašně líto, když jsem se musela vrátit domů. Obávala jsem se, že to, co mám s Karlem, se ztratí. Ale on mi neustále dokazoval, jak moc mu na mně záleží. Často mi volal a psal romantické dopisy. Moje dcera nevěřila, že mi tento vztah vydrží. Někdy mi bylo velmi smutno, když měla sarkastické poznámky a vysmívala se mým citům.
Jednoho dne jsem jí oznámila, že mě Karel pozval k sobě a jedu do Kolína.
„Mami, ale vždyť toho muže skoro neznáš!“ rozčilovala se. „Jedeš na druhý konec republiky a on může být podvodník, který využívá starší a osamělé ženy.“
Navzdory všemu jsem se rozhodla jet. S Karlem nám bylo nádherně! Netrvalo dlouho a pozvala jsem ho k sobě domů. Chtěla jsem, aby se seznámil s mou dcerou. Ta však byla vůči němu docela chladná, ne-li přímo nepříjemná. Nechápala jsem, co ji vedlo k takovému chování. Když jsme jí oznámili, že plánujeme spolu žít v Kolíně, úplně zmlkla.
Karel byl její reakcí velmi znepokojený. „Nechci, abys kvůli mně měla problémy s dcerou,“ řekl mi, když jsme zůstali sami.
Rozhodla jsem se, že si s dcerou vážně promluvím. Myslela jsem, že se zlobí, protože jsem si poprvé po smrti jejího otce někoho našla. Vysvětlovala jsem jí, že Karla miluji a jsem s ním šťastná! Ale ona jen pokrčila rameny.
„Mami, ale v tvém věku?“ usmála se shovívavě.
„Každý má právo na lásku,“ argumentovala jsem. „Co s tím má společného věk?“
Ale ona mě neposlouchala.
„A co moje děti? Už se nechceš starat o vnoučata?“
Dodal mi sebevědomí
Rozčilovalo mě, že mě bere jen jako někoho, kdo se má starat o její děti!
„Až dosud jsem ti pomáhala, jak jsem jen mohla, ale mám právo na svůj vlastní život,“ odpověděla jsem. „Tvoje děti rostou, už nepotřebují, aby se o ně neustále někdo staral. Pokud chceš, najmi si chůvu.“
Pochopila jsem, o co jí jde. Snažila se mě donutit, abych se cítila provinile. Občas jsem skutečně měla pocit, že si takové štěstí nezasloužím! Přemýšlela jsem, proč se do mě Karel zamiloval. V lázních bylo přece tolik žen! Některé mnohem mladší a hezčí než já. Nechápala jsem, proč si vybral právě mě. Když jsem se ho na to zeptala, s úsměvem odpověděl: „Ještě nikdy jsem nepotkal někoho tak veselého jako ty. Tvoje společnost mi přináší tolik radosti...“
Tato slova mi dodala sebevědomí a přestala jsem se trápit tím, co mi řekla dcera. Přestěhovala jsem se do Kolína a začala žít s Karlem. Rychle jsem si našla své místo v novém prostředí. Společně se staráme o zahrádku a chodíme na dlouhé procházky. Vychutnávám si každou chvíli strávenou s ním. Díky této lásce se cítím minimálně o dvacet let mladší...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
