Julie (29): Víkend u tchyně mě utvrdil v tom, že si příště budu vozit svoje jídlo

Vím o sobě, že jsem na ránu, co se týče jídla. Měla se mnou problém moje mamka a asi jsem si udělala nepřítele ze své tchyně. Když jsem viděla, z čeho uvařila polévku, málem jsem omdlela.

Jana (35): Tchán týrá mou skvělou tchyni a manžel jen nečinně přihlíží

V kuchyni jsem nemehlo a vím to

Jím jenom libové maso. Kupuji jen takové kusy, které mi přijdou očištěné a vhodné k okamžitému zpracování. Nesnáším, když musím z kusu masa ořezávat blány nebo šlachy. Zvedá se mi u toho žaludek a potom už na jídlo nemám chuť. Můj manžel Emil se mnou má svatou trpělivost. Když je potřeba, tak maso očistí a nařeže na plátky.

„Julie, jak ty to budeš dělat, až budeme mít děti? Nebudu pokaždé přítomný, když budeš vařit,“ vždy mě plácne přes zadek. Zatím to bere s humorem. Ale já vím, jak hluboká pravda v jeho slovech je a jak blízko je Emil pravdě. Bojím se doby, kdy budu muset zpracovávat maso sama. Bojím se doby, kdy budu muset dělat věci, u kterých mi je špatně od žaludku.

Erika (30): Na obědě u tchyně jsem se dozvěděla, že manžel má milenku

Víkend u tchyně mi otevřel oči

Jsem tři roky vdaná. S Emilem cestujeme, pracujeme a plánujeme rodinu. Zatím to není na pořadu dne, máme čas. Ale rádi se bavíme hypoteticky. Rádi sníme. Rádi přemýšlíme nad scénáři našeho budoucího života. Jednou za čas jezdíme na víkend k rodičům Emila. Bydlí na vesnici.

Nechápou, na co čekáme. „Děti a rodina je smyslem našeho bytí. Povídáním o dětech sice nic nezkazíte, ale ani se neposunete. To chce skutky,“ vždy nám poradí Emilův otec. Je to dobrák, ale takový jednoduše uvažující. Emilova matka je praktická. Žena, co zvládne zabít králíka. Žena, co vychovala tři děti a stála u míchačky, když s manželem stavěli svůj dům.

Adéla (30): S manželem jsme se pět let marně snažili o dítě. Pak otěhotněla tchyně a podle mě to udělala, aby mě ponížila

Praktická povaha tchyně je děsivá

„Maminko, z čeho vaříte tu polévku? Vždyť v hrnci plave králičí hlava,“ zděšeně jsem vykřikla před tím, než jsem se vyzvracela na podlahu v kuchyni. Tchyně stála a dívala se. Mlčky si mě měřila. Nechápala. Pak mě poučila, že z hlavy do polévky nakrájí maso, jazyk i uvařený mozeček. To byl moment, kdy jsem se pozvracela podruhé.

Polévku jsem samozřejmě odmítla sníst a tchýně u mě ztratila důvěru. Už si u ní nikdy nevezmu nic, co bude z masa. Nemám jistotu, že to není uvařeno z něčeho, co je pro mě nehygienické a naprosto nepřijatelné. Emil se mě zastal, ale zbytek rodiny se mi posmíval. Mají mě za pražskou přecitlivělou holku. Kašlu na to. Mám svou pravdu a pravidla.

Alice (29): Tchyně se tvářila, že jí moje dýňová polévka se zázvorem nechutná. Teď ji před sousedkami vydává za rodinný recept

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].