Facebook
Instagram
Karolína je zklamaná ze svého přítele. Je to kus chlapa a budoucí právník, ale přesto se úzkostlivě řídí tím, co mu řekne máma. Karolína nechápe, proč si nechá diktovat, jak má žít.
Kdyby mi někdo před půl rokem řekl, že můj přítel Tomáš (26) je závislý na své matce, vysmála bych se mu do obličeje. Vždyť má skoro dva metry a jeho sto kilogramů tvoří hlavně svaly. Byl v posledním ročníku práv a po promoci měl nastoupit do jedné z nejlepších advokátních kanceláří ve městě. Na univerzitě říkali, že má před sebou zářnou budoucnost, a žena, která získá jeho srdce, bude žít jako princezna.
Není tedy divu, že se mé kamarádky předháněly, aby si získaly jeho pozornost. Ale on si vybral mě. Když mě pozval na první rande, byla jsem štěstím bez sebe. Dnes je moje nadšení pryč. Miluji ho, ale zdá se, že nikdy nebudu nejdůležitější ženou v jeho životě.
Zkazil třetí rande
Kdy Tomáš poprvé ukázal, že matka hraje hlavní roli v jeho životě? Na naší třetí schůzce. Pamatuji si, že jsme měli jít do kina. Řekl, že mě vyzvedne. Oblékla jsem si džíny, protože na film nemusím jít ve večerních šatech a na podpatcích. Ale jemu se to nelíbilo.
„Můžeš si obléct něco jiného?“ zeptal se.
„Proč? Jdeme přece jen do kina,“ odpověděla jsem překvapeně.
„Moje máma říká, že žena by měla vypadat elegantně vždycky. I když jde jen do obchodu pro brambory.“
„Ve všem posloucháš svou mámu?“ zamumlala jsem nespokojeně, protože mě to naštvalo.
„Ale no tak, nezlob se... Jen chci, aby mi všichni záviděli, že mám po svém boku tak krásnou holku,“ usmál se.
Samozřejmě jsem se převlékla. Za půl hodiny jsem vypadala skvěle. Ale jakmile jsme vyrazili, všimla jsem si, že nejdeme do kina...
„Nejedeš náhodou špatně?“ zeptala jsem se.
„Ne, ne... Všechno je v pořádku. Jen se musím na chvíli stavit doma. Zapomněl jsem si telefon,“ pronesl rychle.
„Kde máš hlavu? Přijdeme pozdě!“ povzdychla jsem si.
Nikdy jsem u Tomáše doma nebyla, ale věděla jsem, že bydlí s rodiči ve vilové čtvrti na druhém konci města.
„Tak půjdeme na další projekci!“ mávnul rukou.
Seznámil mě s mámou
K jeho domu jsme dorazili až po hodině, protože město bylo ucpané. Chtěla jsem počkat venku, ale Tomášovi se to nelíbilo. Vysvětloval, že neví, kde nechal telefon, a hledání může trvat déle.
„Projdu se, nemám chuť na rodinné setkání,“ snažila jsem se vyhnout seznamování.
„Ale no tak! Proplížíme se tiše nahoru, nikdo nás nezahlédne,“ ujišťoval mě.
Nakonec jsem souhlasila. Říkala jsem si, že alespoň uvidím, kde bydlí.
Nepodařilo se nám však proklouznout dovnitř nepozorovaně. S Tomášovou matkou jsme se setkali hned v předsíni. Nevypadala překvapeně. Naopak, zdálo se, že na nás čekala. Jakmile jsem překročila práh, začala si mě prohlížet od hlavy až k patě.
„Tohle je moje přítelkyně Karolína,“ představil mě Tomáš.
„Opravdu? Těší mě. Pojďte na kávu a něco sladkého,“ řekla.
Podívala jsem se na Tomáše prosebným pohledem. Doufala jsem, že mě zachrání a řekne, že spěcháme do kina...
„Skvělé! Vy dvě si popovídejte, zatímco já najdu ten telefon,“ pronesl a hned vyrazil po schodech nahoru.
Jeho máma mě podrobila výslechu
Šla jsem tedy za jeho matkou do obýváku, protože by nebylo zdvořilé se vymlouvat. Nebyla to však obyčejná konverzace. A netrvala chvíli. Hned mě začala důkladně zpovídat. Chtěla vědět všechno: kolik je mi let, odkud pocházím, co studuji, kdo jsou moji rodiče, jaké mám životní plány, politické názory... Byla jsem v šoku.
Není to tak, že bych měla co skrývat nebo se za něco styděla. Jen jsem nemohla uvěřit, že někdo může být při prvním setkání tak vlezlý! Nejhorší na tom bylo, že Tomáš se ztratil nadobro. Jako by hledal jehlu v kupce sena, ne mobilní telefon ve svém pokoji. Když se nakonec objevil, byla jsem už na pokraji sil.
„Můžeme už jít? Jestli tady zůstaneme déle, nestihneme ani poslední projekci,“ řekla jsem a snažila se ovládat.
„Ano, myslím, že můžeme,“ podíval se koutkem oka na matku. Všimla jsem si, že přikývla.
Když jsme konečně vyšli ven, všechno ve mně vřelo. Byla jsem naštvaná na Tomáše, že naplánoval tohle setkání s jeho matkou.
„Co to mělo být? Nějaký test, jestli jsem pro tebe ta pravá?“ vyjela jsem na něj.
„Nepřeháněj. Máma tě jen chtěla poznat... Není na tom nic špatného...“ byl překvapený mou reakcí.
„Opravdu? Připadala jsem si jako na výslechu!“ netajila jsem svou podrážděnost.
„Nepřeháněj. Hlavní je, že to máš za sebou a vedla sis skvěle! Měla bys být ráda, protože máma je dost kritická. A teď už se nehádejme, pojďme do kina, nebo to vážně nestihneme,“ odpověděl s úsměvem.
Ukončila jsem rozhovor, ale v duchu jsem si slíbila, že se budu snažit držet od jeho matky dál.
Máma mého přítele je hrozně nepříjemná
Nepovedlo se mi to. Tomášova matka mě začala zvát na nedělní obědy. Nebyla to příjemná rodinná setkání, ale záminka k dalším otázkám a připomínkám. Jasně, když jsme jedli polévku, ještě se usmívala a říkala, jak je šťastná, že její syn má tak skvělou přítelkyni, ale při hlavním chodu už kritizovala můj oděv nebo chování. Jen s vypětím všech sil jsem se ovládala, abych nevybuchla.
Po několika takových návštěvách jsem toho měla dost. Oznámila jsem Tomášovi, že na oběd k jeho mamince už nepůjdu. Zpanikařil.
„Ale ty musíš přijít, jinak bude máma smutná! A ona tě má tak ráda,“ přemlouval mě.
Prosil, naléhal, až jsem nakonec změnila názor, ale každá návštěva mě stála spoustu nervů.
Nenechala nás na pokoji, ani když jsme byli sami. Neustále Tomášovi volala. A on to pokaždé zvedl! Jednou to udělal dokonce uprostřed milování! Dokážete si to představit? V tom nejžhavějším okamžiku vyskočil z postele a vysvětloval mamince, že do dvou hodin bude doma. A pak byl překvapený, proč jsem ztratila chuť pokračovat.
„Co se zase zlobíš? Má o mě strach!“ mračil se, když jsem mu to vyčetla.
Od té doby, když jsme se chtěli milovat, musel vypnout telefon. Ale hned po tom kontroloval, jestli mu matka nezanechala vzkaz. A pokud ano, okamžitě jí volal zpět. Možná se divíte, jak jsem to všechno snášela. Sama nevím...
Tomáše miluju. Ano, je trochu přilepený na maminku, ale jinak je to skvělý chlap. Kromě toho jsem doufala, že se nakonec vymaní z jejího vlivu. A asi bych v té naději žila dál, kdyby se nestalo něco, co mě donutilo zamyslet se nad naší budoucností...
Náš vztah nemá budoucnost
Před měsícem mi bratr oznámil, že dostal skvělou práci v zahraničí. A zeptal se, jestli se mu nepostarám o garsonku. S rodiči se mi nežilo špatně, protože se mi do života téměř nepletli, ale ráda jsem souhlasila. Říkala jsem si, že konečně budeme mít s Tomášem soukromí. Hned jsem mu zavolala.
„Skvělé, konečně budeme mít místo, kde se můžeme scházet... Však víš...“ zamručel do telefonu.
„A co kdybychom spolu začali bydlet? Měli bychom na sebe víc času,“ navrhla jsem.
V telefonu zavládlo ticho.
„Ehm... To asi není nejlepší nápad,“ řekl po chvíli.
„Proč?“ zeptala jsem se překvapeně.
„Máma s tím nebude souhlasit. Tolik se s tátou snažili, aby mi zařídili patro v našem domě. Nemůžu jen tak odejít. Ale jestli chceš, promluvím s nimi. Možná ti dovolí přestěhovat se k nám...“ odpověděl.
„Nedělej si starosti! Nemám v úmyslu bydlet s tvojí matkou pod jednou střechou!“ zavrčela jsem a zavěsila.
Už tři týdny bydlím v bratrově garsonce. S Tomášem se stále vídám, ale přemýšlím nad tím, jestli náš vztah neukončit. Dospěla jsem k závěru, že to nemá budoucnost. Můj milovaný se nikdy neosvobodí od vlivu své maminky. Jsem si jistá, že kdybychom se rozhodli žít spolu, ona by nám určila termín svatby, vybrala mi šaty a rozhodla, kolik bychom měli mít dětí. Při té představě mi naskakuje husí kůže...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
