Adéla (19): Po smrti dědečka jsme našly s matkou na půdě starý kalendář, nebyl tak zcela obyčejný

Jak je známé, smrt je součástí našich životů. Lehké to říct, horší je to zažít. Nedá se na to dopředu připravit, i když víme, že to přijde. Já si přesně toto uvědomila v době, kdy nám umíral děda. Nikdy na něj nezapomenu. Předal mi tolik užitečných rad do života, že mu budu na do smrti vděčná. Pro co měl skutečně slabost, bylo předvídání budoucnosti. Moje matka se tomu vždycky smála, ale mě to zajímalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (27): Když odešla babička na druhý břeh, zanechala mi gramofon. Má větší hodnotu než balík peněz

Nastal čas otevřít krabice

Po jeho bolestivém odchodu jsme velmi dlouho drželi smutek. Čas je lék a tím jsme se řídili. Když přešel prvotní šok a smutek ze ztráty milovaného, rozhodli jsme pustit do třídění některých věcí. Matka chtěla začít půdou, protože to byl její tatínek, tak nechtěla zatím sahat na vyloženě osobní věci. Na půdě toho bylo vážně požehnaně. Od starých gramofonových desek po sbírku známek či malých letadel. Já usedla ke krabici, kde byly staré fotografie, hned mě dostal smutek. Možná to chtělo ven, aby se mi ulevilo. Našla jsem kalendář. Byl to ale kalendář na další rok, kde bylo dědy rukou u nějakého data vždy napsané, co se stane. Docela mě to zaujalo, tak jsem si ho vzala domů.

Mohlo by Vás zajímat:

Libuše (30): Cizí žena na ulici mi řekla něco o mých sestrách. Přišla mi jako blázen, ale mluvila pravdu

Kalendář budoucnosti

Byla tam data, kdy se s někým seznámím, kdy najdu dobrou práci, dokonce kdy mě můj přítel požádá o ruku. Nedávalo to smysl, s nikým jsem nechodila. Bohužel tam byly i špatné zprávy, jako rozvod mých rodičů. To byl celý děda! On a ta jeho vize do budoucnosti. Uchovala jsem si kalendář jako památku a nějak to neřešila.

Zhruba někdy na jaře jsem se seznámila s Liborem. Ze zvědavosti jsem se podívala do kalendáře! Ono to sedělo. To může být náhoda, říkala jsem si. V té době jsem byla ve výpovědní lhůtě ve své práci, protože jsem chtěla odejít. Dlouho jsem nezavadila o dobrou práci, až jednoho dne mi vítr do ruky foukl noviny ze země a já tam narazila na zajímavý inzerát. Šla jsem na pohovor a uspěla jsem. Čekal mě nástup do práce, kterou jsem si přála.

Mohlo by Vás zajímat:

Karina (19): Svoji delší první jízdu autem si budu pamatovat celý život, zažila jsem něco děsivého

Opět jsem nahlédla do kalendáře. Neuvěřitelné, opět to sedělo s tím, co tam děda napsal. Byla jsem tím velmi dojatá. My se mu smáli, že je starý blázen, ale on vážně uměl hrátky s budoucností. Všechno, co bylo v kalendáři napsáno, tak se splnilo. Bohužel, splnilo se i to špatné. Táta začal mámu podvádět a netrvalo to dlouho a rodiče se rozvedli. Musím se znovu rozjet k němu do domu a podívat se, zdali tam nemá kalendář na celý můj život. Moc mi děda chybí.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.